Český strakatý pes

 

Každé plemeno má svá specifika plynoucí z účelu, pro který bylo vyšlechtěno. Nejinak je tomu i u strakáčů, kteří byli vyšlechtěni za účelem laboratorních pokusů. Bylo potřeba získat psa nekonfliktního, schopného snést se v malém prostoru s dalšími psy, plodného, a v neposlední řadě přátelského k lidem a poddajného. Jaké výhody a nevýhody strakáčí povaha nabízí?
 
Nekonfliktnost s jinými psy - to je bezpochyby velká výhoda, zvláště pokud chcete strakáče zařadit do již existující smečky. Přestože se všude uvádí, že strakáč je povahově nekonfliktní, je potřeba velmi dbát na správnou socializaci - zvláště u psích kluků, kteří mívají silné teritoriální sklony. Při zanedbání socializace a základní výchovy se i ze strakáče umí snadno stát agresor... Pokud se malé strakáče v rámci socializace seznámí i s mnoha jinými zvířaty, je to jen dobře!
 
Přátelskost k lidem - strakáč je opravdu ideální člen každé rodiny. Kromě toho, že miluje lidi a každého chce uvítat a ulízat do bezvědomí, mnoho z nich také k zbláznění miluje děti a dá práci strakáče v jeho nadšení z malých človíčků krotit. I v tomto ohledu ale hraje roli socializace, je vhodné u štěňat nepodcenit potkávání různých a různě starých lidí. Zvláště děti a důchodci jsou pro všechny pejsky nevyzpytatelní a je třeba odmala psíka ujišťovat v tom, že i takto zvláštně se pohybující lidé jsou kamarádi. Velké negativum strakáčí lásky k lidem je u některých pejsků problematické a dlouhodobé zvykání na samotu. Pokud je strakáč mezi dalšími psy, není pro něj taková katastrofa když pánečci odejdou, ale pokud má být doma sám, je třeba trpělivé navykání - strakáč se na blízkost lidí velice fixuje a pokud se cítí opuštěně, kromě hlasových projevů slyšitelných přes několik zdí je také schopen poněkud poupravit vybavení domácnosti (ke značné nelibosti pánečků a jejich peněženek). I přes svou lásku ke všem lidem umí většina strakáčů dobře hlídat, ale na druhou stranu většinou hlídá jen za plotem, po vstupu na jeho území pak každého "vetřelce" spíše uvítá k smrti, než by na něj zaútočil. A díky jeho tvárnosti je možné hlídací snahy či štěkání velice dobře korigovat nebo úplně potlačit.

 
Plodnost - feny obvykle bez problémů zabřezávají, bývají plodné a jsou dobrými matkami. U psů je většinou silný pohlavní pud a teritorialita, ale dobrá výchova a výcvik již od štěněte pomůžou tento problém zvládnout. :-)
 
Snížený práh bolesti - strakáči bývají do značné míry nevnímaví vůči bolesti, zvláště pokud mají v tu chvíli jiné zájmy. Je potřeba to brát v potaz a dávat na pejska pozor, aby si neublížil. Na druhou stranu je to velká výhoda třeba při návštěvě veterináře, mnohdy si injekce ani nevšimnou, spíš by raději oběhli a očuchali celou ordinaci (a čekárnu a operační sál a prodejnu krmiv a nejbližší okolí veteriny a vzdálenější okolí veteriny a...).
 
Nuda - přestože nebo možná protože strakáči prošli klecovým chovem, bývá s nimi občas problém, pokud se nudí. Když strakáči nedáte dostatek podnětů, pohybu a hlavně psychické práce, můžete se spolehnout, že vám záhy začne likvidovat vybavení bytu, utíkat ze dvora, hlasitě se projevovat nebo jinak působit škody na majetku případně na psychice sousedů. Toto je potřeba hodně zvážit před pořízením ČSP, protože jestliže byste chtěli mít psa celý den někde zavřeného, ať už na dvorku nebo na zahradě, strakáč u vás nebude šťastný a pravděpodobně se naučí utíkat. Stejně tak pokud trávíte deset nebo více hodin v práci a pes by byl po většinu dne sám zavřený v bytě, můžete se připravit na nešťastného psa a postupnou devastaci všeho, co bude mít dosahu. ČSP je plemeno, které svého pánečka nebo pánečky miluje, zbožňuje a vyžaduje společnost a zábavu. A je jedno, jestli vyrazíte na dlouhou vycházku, na trénink agility nebo na psí louku, aby váš strakáč mohl utahat dvacet psů jednoho po druhém, prostě jakákoliv zábava, u které jsou potřeba mrštné tlapky a kterou bude páneček se psem sdílet. Mohl by se objevit i jiný projev nudy - podobně jako u některých jiných plemen se může občas objevit některý typ stereotypního chování - například neustálé opakování nějakého pohybu nebo přehnané drbání nebo vykusování srsti (proto pozor už ve štěněcím věku - takové to hravé strkání tlapek nebo ocasu do tlamky kousajícímu štěněti by se mohlo proměnit v těžko odnaučitelný zlozvyk).
 
Lovení - v těle mnoha strakáčů koluje krev plná loveckých pudů a je třeba se na to připravit. Buď se můžete rozhodnout vycvičit si jej jako loveckého psa, anebo od štěněte dbejte na to, aby se strakáč učil všechna zvířata přijímat jako parťáky a kamarády, případně je ignoroval. Ale rozhodně lovecké pudy nepodceňujte, jakmile se pes naučí utíkat za zvěří, jen velice těžko ho to budete odnaučovat. Naopak využít lovecké pudy můžete třebas při tréninku různých psích zábav - strakáče bude bavit coursing, flyball nebo třeba dogfrisbee. Podobně můžete od štěněte trénovat čuchací vlohy a učit pejska vyhledávat různé předměty, které občas ztrácíte - zvláště vhodné pro roztržité pánečky.
 
Dobrá krmitelnost až žravost - může být strakáčímu životu nebezpečná, pokud ho od štěněte nebudete ve žraní všech nalezených dobrot omezovat. Někteří strakáči si nezadají se žravostí labíků, beaglů a jiných pažravých plemen, a pokud psa necháte být, sežere doslova na co přijde. Tedy někteří ne, někteří nemají moc rádi granule. :-) Ale venku je tolik lákavých věcí - odpadky, zbytky jídla, exkrementy, voňavé obaly potravin a krmení pro všelijaké druhy venkovní zvěře. Tak pozor, protože občas se venku také nachází jed na potkany, otrávené maso a jiná vážná nebezpečenstva. Rozhodně se snažte žraní čehokoliv venku zamezit.

 

Zdraví - strakáči jsou vitální a obvykle nemají žádné zdravotní problémy. Dříve problematická epilepsie, která se v časech laboratorního chovu strakáčů cíleně podporovala, se dnes již vyskytuje mnohem méně a její výskyt v chovu se stále sleduje a eliminuje. Zatím je stále ještě častá chudozubost, jejíž dědičnost se na strakáčích také testovala, v ničem ale pejskovi nevadí a rozhodně není žádnou velkou vadou. Mezi strakáči je také častá dysplazie kyčelních kloubů a luxace čéšky, do chovu jsou ale vybírání psi a feny s co nejnižším stupněm těchto vad. Co vlastně dysplazie a luxace je, je popsáno zde pod nadpisem "A jak je to se strašákem zvaným DKK a LP". Vznik nebo rozvoj dysplazie kyčelních kloubů jednoznačně ovlivňuje zátěž rostoucího štěněte, dodržením určitých zásad zajistíte svému pejskovi zdravé klouby (štěně v žádném případě nesmí být tlusté a nesmí se zbytečně zatěžovat, dokud není růst a vývoj kostry a kloubů ukončen).
 
Shrnuto a podtrženo: Strakáč je pes vhodný pro aktivní lidi. Není přecitlivělý ani tvrdohlavý, ale zato má voříškovsky poťouchlé nápady, zejména v pubertě. Samosebou od něj nemůžete očekávat ovčáčí poslušnost a počítejte s opravdu pořádnou dávkou psí aktivity. Strakáči jsou úžasně veselí až roztěkaní, přesto při dobré motivaci se dokáží zkoncentrovat a skutečně umí makat! :o) Pokud vybíráte strakáče jako svého prvního pejska, řádně promyslete, zda jste schopní výchově temperamentního a na společnosti závislého strakáče věnovat dostatečné množství času a energie! Strakáč se většinou učí rád, ale nemá rád učení drilem, a zastrašováním byste teprve nic získali... Pokud jej ale budete učit pozitivní motivací, tak aby měl pořád pocit, že hrajete nějakou báječnou hru, udělá pro vás první poslední.

Musíte počítat s tím, že strakáč potřebuje dostatek pohybu a je jedno, jestli to budou výlety, agility, coursing nebo jakýkoliv jiný psí sport, tento pes s vámi bude chtít sdílet jakoukoliv legraci. Nejlepší je zvolit takovou aktivitu, u které pes musí přemýšlet, pak bude nejen spokojený, ale dokonce ho i unavíte. Opatrnost je potřeba jen v prvním roce - roce a půl života, kdy přehnaná zátěž může nenávratně poškodit vývoj kyčlí. Sice je to občas s hyperaktivním strakatým štěnětem a puberťákem takříkajíc "na palici", ale množství pohybu je třeba mu dávkovat rozumně a skutečně se ho v tomto období snažit unavit především psychicky, učením povelů a všelijakých kousků, vyhledávacími pachovými hrami a podobně.

Přestože je strakáč v zásadě nekomplikovaný, nezapomeňte na včasnou socializaci a odchoďte s hafíkem alespoň základní kurzy na cvičáku - jednak se spoustu věcí naučí pes a hlavně se spoustu věcí naučíte sami. Kromě toho se vaše strakáče naučí správně chovat mezi jinými pejsky a zvláště u kluků vám to pomůže omezit teritoriální chování. A hlavně, co do pejska nalijete ve štěněcím věku, to už se nesmaže a budete z toho těžit po celý psí život. A veškerá vynaložená snaha, trpělivost a láska se vám od psa mnohonásobně vrátí. :-)

Perfektní shrnutí toho, jaký strakáč vlastně je, najdete v tomto článku.

Jaký je náš aktuální pohled na strakáče díky soužití s Ajkou? Mrkněte sem!