Třičtvrtě roku

Co už jsme zvládli a jaká je Ajuška.

Tentokrát  bude shrnutí trochu jiné - jednak mám pocit, že za poslední měsíc se nic moc zvláštního nezměnilo, jednak má už Ajka za sebou 3/4 roku života a to by si možná zasloužilo nějaké obecnější shrnutí. :-) Za těch sedm měsíců u nás z Ajky vyrostla už pořádná psí slečna. Jednak velikostí, jednak chováním. Udělala obrovské pokroky a přestože s ní v jednom kuse cloumá psí puberta, je to prostě skvělý tajtrlík, který nám umí vždy zvednout náladu (nebo adrenalin v krvi). Když se tak dívám na ostatní podobně stará štěňata, Ajka se svou strakáčí povahou je úžasná v tom, že nemá vůbec tendence podrobovat si ostatní psy, naopak, s každým se chce kamarádit a všem se sama podrobuje. Na druhou stranu, pokud se na ni nějaký pes zaškaredí, neumí se Ajka bránit. Kromě toho miluje všechny lidi - bez výjimky, a děti ještě dvakrát tolik. Neexistuje, že by na člověka zavrčela nebo se ho bála, kdepak!

Ajuška už zná spoustu povelů, ne vždy je sice splní, ale kdykoliv jí to puberta dovolí, tak udělá, co po ní chceme. Energie má na rozdávání a aby se pořádně vylítala, potřebuje alespoň kilometrový prostor a nejlépe víc než dvacet minut volna. :-) Moc ráda sleduje zvířátka a už téměř pochopila, že je nesmí ani honit ani na ně číhat, ačkoliv v přítomnosti jiného psa tuto zásadu tak nějak zapomene (jako ostatně i všechny ostatní naučené povely a zákazy). Celkově jiní pejsci okolo jsou pro Ajku jako magnet, v tu chvíli jí většinou vypíná mozek a nedokáže se soustředit vůbec na nic jiného. Jen ve světlých chvilkách nebo když je hladová a těší se na pamlsek, dokáže vnímat pánečky a ne kolemjdoucí...

Za tu dobu u nás dokázala pochopit, že na návštěvách (ať už u někoho doma, v restauraci, v autě nebo v jiném dopravním prostředku) se má chovat slušně, být v klidu a nikde nepobíhat. Vypadá přitom jako ten nejhodnější pejsek na světě a málokdo pak chápe, kolik akčnosti se v ní ve skutečnosti skrývá. :-) Zatímco venku srší energií a zlobí o závod, doma se z ní stává ten nejpřítulnější psíček. Potřebuje lidskou společnost a naučila se stěhovat pelech tak, aby na nás vždy dobře viděla - zapře se do něj hlavou a dotlačí ho tam, kam zrovna potřebuje, aby měla co nejlepší výhled. Když má zrovna povolen vstup do obyváku a může nám ležet pod nohama, je nejšťastnější psík na světě a tuto radost může překonat už jen parádní vycházka. :-)