Jak si vybrat pejska

Proč si vybrat českého strakatého psa?
...se dočtete snad na všech webových stránkách tomuto plemeni věnovaných - protože jsou nejkrásnější, nejzábavnější, nejakčnější, nejstrakatější a ... prostě voříšci s papíry.:-) Něco v tomto duchu si můžete přečíst snad na každém strakatém webu, proto jsme popis plemene pojali poněkud jinak a uvádíme jen stručný základní přehled o povaze, vlastnostech a výchově strakáčů v rubrice "Český strakatý pes" . O našem životě s Ajkou a o tom, jak se malé strakáče mění v dospělou strakatici si můžete počíst v kategorii  "Život se strakáčem" . Pokud se vám zalíbila strakáčí povaha, pokračujte ve čtení dál, třeba vám pomůžeme vybrat to pravé strakáče pro vás. :o)
Všechny důležité informace o tomto plemeni - standard, vlastnosti a historii plemene, výsledky z výstav, přehled chovných fen a psů, přehled chovatelských stanic včetně kontaktů, přehled odchovů a dokonce i kompletní rodokmen až po prapůvodní fenu a psa - toto vše a ještě více najdete na stránce strakáčů.

A proč jsme si strakáče vybrali my?

Setkali jsme se už s mnoha plemeny i kříženci, a strakáči nám přišli jako nejlepší střed (a střet) vlastností, které jsme hledali. Strakáči mají ideální velikost - nejsou moc velcí, takže jim nedělá problém žít v bytě, ale ani moc malí, takže bez problémů mohou být společníky na dlouhých vycházkách a při toulání přírodou, navíc mají samočistící srst. A nejdůležitějším povahovým rysem, který jsme hledali, byla bezkonfliktnost - pohybujeme se často mezi různě velkými skupinami psů, lidí a jiných zvířátek, a také jsme počítali s tím, že pejsek bude chodit s námi do práce. Takže bezproblémová povaha strakáčů byla jasné pro.


Teď bych položila jinou otázku - JAK si vybrat českého strakatého psa?
Jakmile se jednou pro toto plemeno nadchnete, vyvstane zákonitě tato otázka. A odpověď na ni není vůbec jednoduchá. Řekněme, že už máte představu jestli krátkosrstého nebo dlouhosrstého, jestli raději černo-žluto-bílého nebo hnědo-žluto-bílého. U strakáčů je obrovské množství možných vybarvení. A aby to nebylo tak jednoduché, štěňata se vybarvují postupně a kromě toho mohou být nakonec úplně jinak vybarvená, než jejich rodiče. Takže jak si vybrat, aby měl váš pejsek přesně takový vzhled, jaký chcete? Nijak, raději se řiďte srdcem. Vyberte si chovnou fenku, která se vám líbí - která je taková, jaký by měl být váš budoucí pejsek. Vybrat si rodiče, kteří odpovídají vašim představám, je asi nejlepší možnost, jak začít.

Vybíráte si kamaráda na spoustu let dopředu, takže je důležité se rozhodnout správně. První důležité zkušenosti a zážitky štěně získává u své maminky. Jakmile si tedy vyberete fenku, od které chcete mít štěňátko, domluvte se s chovatelem na návštěvě - uvidíte, v jakých podmínkách budou štěňátka získávat první zkušenosti. Tato návštěva je důležitá i z toho důvodu, že chovatelé si pečlivě vybírají, kama ke komu jejich psí dětičky půjdou. Proto bude taková návštěva výhodná pro obě strany, že se navzájem poznají a mohou se "oťukat". Navíc blíže poznáte vybranou fenku, její vlastnosti a temperament. Pokud je fenka plachá a všeho se bojí, štěňata se naučí chovat stejně. Pokud je zdravě sebevědomá a temperamentní, budou takové i její dětičky.
A jsme u další otázky - povahy štěňátka - někdo upřesnostňuje dominantní psy, někdo má rád submisivní psy, někomu jako partner vyhovuje plachý pejsek, kterému může dodávat odvahu. Pokud jste teprve začínající pejskaři, nechte si od chovatele poradit, které ze štěňat by se k vám povahou mohlo nejlépe hodit. Některé chovatelské stanice rezervují štěňátka hned po narození - podle vzhledu, jiné nabízí možnost výběru až když se začínají utvářet jednotlivé psí povahy. Než si vyberete chovatelskou stanici, je vhodné se zeptat i na tyto možnosti a pak se rozhodnout podle toho, co je pro vás nejdůležitější kritérium.

Jakou budou mít štěňata barvu a délku srsti?
Perfektně je dědičnost těchto znaků popsaná na výše zmíněných stránkách strakáčů, ale pokud z toho nejste moudří, tady máte základ. Jestliže čekáte na štěňata ze spojení dvou dlouhosrstých psů - to stejné platí pro hnědo-žluto-bílou barvu, budou všechna narozená štěňátka dlouhosrstá/hnědo-žluto-bílá. Pokud je dlouhosrstý/hnědo-žluto-bílý jen jeden z rodičů, záleží na tom, zda druhý rodič nese vlohy pro dlouhosrstost/hnědou barvu. Pokud ano, mohou se taková štěňátka ve vrhu objevit, pokud ne, žádné ze štěňátek takové nebude. Stejně tak se může tento znak (dlouhosrstost/hnědá barva) objevit u štěňat rodičů, kteří oba nesou vlohy pro tuto vlastnost, přestože jsou oba krátkosrstí (černo-žluto-bílí). Pak už je zkrátka vše jen na přírodě. :-) Hnědo-žluto-bílá barva se u štěňátka ukáže hned po porodu, velké skvrny na těle, se kterými se narodí, budou hnědé namísto černých. Horší je to s dlouhou srstí - ta se projevuje nejdříve po dvou týdnech stáří štěňátka (začne kudrnatět srst na ouškách).

A jak je to se strašákem zvaným DKK a LP?
Dysplazie kyčelních kloubů je postrachem chovatelů velkých plemen, ale vyskytuje se v různé míře napříč všemi plemeny. U velkých psů je dysplazie závažný problém, protože díky váze velkého těla jsou klouby mnohem více namáhány a pejsek se silnou dysplazií může mít opravdu vážné pohybové problémy končící až operativně - náhradou kyčlí. U menších plemen tento problém není tak závažný díky malé váze psa, na druhou stranu také právě proto bývá dosti podceňován a pejsci se tak poměrně brzy stávají rozbolavělými pajdavými důchodci. Rozhodující pro stupeň a rozvoj dysplazie je totiž kromě určitého genetického základu především zatěžovaní kloubů ve štěněcím věku pejska.

Noví majitelé štěněte velkého plemene zatíženého dysplaziemi jsou nejpozději při odběru štěněte informováni, jak mají s pejskem zhruba do jednoho roku až dvou let stáří zacházet, aby se minimalizovala možnost rozvinutí nebo zhoršení dysplazie. Díky tomu, že u malých a středních plemen žádné takové zásady dodržovány nebývají, může tím být výrazně ovlivněn výsledný stupeň dysplazie v kyčlích. Zkuste sami rozhodnout, který pes bude mít více zatěžované klouby - zda ten, kterého do roku stáří jeho majitel šetří a zatěžuje ho rovnoměrně, nebo ten, který od malička chodí dlouhé tůry, běhá kilometry u kola, skáče překážky a vybíhá denně desítky schodů? Přitom stačí dodržet jen pár základních pravidel - v prvním roce (roce a půl) života pejska opravdu nepřetěžovat - především štěně nepřekrmovat (vždy je lepší štěně hubené než tlusté), nechodit s ním mnohakilometrové tůry, namísto denního několikanásobného vybíhání a sbíhání dvou pater raději použít výtah, nevenčit pejska vedle kola, při vítání si k němu dřepnout a nenechat ho zbytečně vyskakovat do výšky atp. Ano uznávám, strakaté štěně umí být příšerně hyperaktivní, ale to rozhodně není důvod a omluva pro jeho přetěžování (a nezapomeňte že zvýšená zátěž zvyšuje kondici a jen byste se dostali do začarovaného kruhu, kdy nakonec už nebudete vědět jak dál, aby se pes konečně trochu unavil...). Můžete samozřejmě se starším štěnětem občas odchodit i delší trasy, ale pak je nutné vkládat pravidelně větší pauzy, aby si pejsek dostatečně odpočinul, chvilku se prospal a nabyl nové síly. Rozhodně nebude vhodné se psím dorostem chodit na dvoutýdenní dovolené dvacet a více kilometrů denně.
Číslo DKK, které pro vás možná ze začátku bude znamenat jen to, jestli váš strakatý mazlík bude uchovněn nebo ne, s sebou nese ještě další informaci - jak bude strakáč prožívat stáří. Jak pes stárne, dysplazie vyššího stupně obvykle postupně přeroste v sekundární artrózu a začne pejskovi působit pohybové problémy a bolest. Přetěžování kloubů je způsobeno hlavně nadváhou, dlouhodobou intenzivní zátěží bez odpočinku, prudkými starty, skoky a obraty. Pokud s pejskem s dysplazií postiženými klouby společně fandíte nějakému sportu, netrénujte nárazově, ale pravidelně, a nezapomínejte před zátěží i po ní psíka zahřát a uvolnit vycházkou. Klouby se zpevní svalstvem a nebudou zdaleka tak přetěžované, jako při nárazové zátěži třebas jednou za týden nebo za dva. Ideální pohyb pro dysplazií postižené klouby je plavání a pohyb po měkkém povrchu. Občasným nebo pravidelným přidáváním kloubní výživy ke krmení určitě nic nepokazíte.
 

Když se podíváte na stránky strakáčů a u jednotlivých vrhů prostudujete stupeň DKK u rodičů a jejich štěňat, zjistíte, že zdraví rodiče mohou mít štěňata s vyšším stupněm DKK a naopak. Stejně tak v jednom vrhu mohou být štěňata s naprosto zdravými kyčlemi ale i štěňata s vysokým stupněm DKK a tím pádem neuchovnitelná. O tom, jak komplikovaná je dědičnost vloh pro dysplazii, si můžete přečíst například na odkazovaných stránkách stránkách, povídání je to opravdu vyčerpávající. :-) Dopředu tedy nemůžete vědět, jaké zdraví kyčlí váš vybraný psíček dostane do vínku a také vám žádný chovatel nemůže dát záruku, že vaše vybrané štěňátko bude naprosto zdravé. Zatím je chovných psů příliš málo na to, aby bylo možné do chovu vybírat opravdu jen jedince s úplně zdravými klouby. Cíleným chovem lze časem dosáhnout mnohých změn. Ale to uvidíme až za dalších několik psích generací. A nezapomeňte na to, že hlavní vliv na rozvoj dysplazie má zátěž štěněte v prvním roce života. Více informací o problematice dysplazie kyčelních kloubů u psů si můžete přečíst třeba na této stránce. 
  

Luxace pately je mnohem méně ovlivnitelná - je vrozená, ale může také vzniknout přetěžováním zadních končetin po nějakém úrazu. Luxace pately (čéšky) je velmi častá zejména u trpasličích plemen, vyskytuje se i u malých a středních plemen psů, naopak u velkých plemen se objevuje málokdy. Nižší stupeň luxace obvykle nepředstavuje pro pejska problém, u vysokého stupně je ale často nutný operativní zásah. Bohužel i po tomto zásahu se leckdy po určité době zase zdravotní stav pejska zhorší, to se ale stává opravdu u těch nejvíce postižených trpasličích a malých plemen. Více o luxaci patel najdete například na stránce vetcentrum nebo vetopet.

Tak... vybrali jste si chovnou fenku, která se vám líbí. Bude nebo byla nakryta pejskem, který se vám také líbí, no a teď nezbývá, než čekat. Hodně úspěchů při výběru toho pravého strakáče pro vás!