Po dvou letech s námi...

Ajka dva roky ve Vlaštovčím hnízdě.

Není ani možné, jak to utíká. Ajka už žije s námi ve Vlaštovčím hnízdě dva roky! Dlouho nebylo žádné shrnutí, je třeba to napravit!! Zkusím podržet původní přehled, jakým jsem ve shrnutích popisovala neřesti a řesti strakačky, které jsme u tohoto plemene očekávali nebo naopak neočekávali.

• Problém u Ajky ze všech nejhorší - samota. Po zoufalství prvního roku a půl, kdy ani klasický zvykací systém na naši strakatou nefungoval, konečně přichází výsledky, které nám dělají radost. Mockrát jsme změnili systém tréninku samoty, většinu způsobů jsem myslím postupně v různých shrnutích nebo článcích zaznamenala, kažopádně začínám věřit, že problém samoty díky trpělivosti a neutuchajícímu opakování návyku nakonec musíme zlomit! Díky tréninkům, postupování po malých krůčcích a zkoušení zanechat strakatou bez nás někde samotnou, kdykoliv se naskytne příležitost, podařilo se nám ji vytrhnout z kategorie "zoufalý závislák", teď už nám zbývá dotáhnout tréninky samoty doma, kde má odmala problém největší. Jinak už může zůstat sama kdekoliv - v práci, na návštěvě, v kupé vlaku, uvázaná v lese, nebo zavřená v boudičce - kdekoliv. Nevyje, nehysterčí, dělá nám radost. :-) Letos oproti loňskému roku jsme mohli pokročit mnohem dál, potrénovali jsme například na vodě takové věci jako ponechání Ajky u lodí, zatímco všichni i s věcmi odešli zařizovat se do dosti vzdáleného kempu, návrat byl až po delší době a pes v klidu oddaně čekal, navíc zatímco loni bylo prakticky nemožné nechat Ajku zavřenou samotnou ve stanu, letos neměla nejmenší problém. Všechno chce holt svůj čas, trpělivost a neustálé opakování...

• Co se loveckých vášní týče, díky blízkosti obory máme opravdu kdykoliv možnost trénovat klid před zvěří. V této fázi je Ajka téměř spolehlivá, je-li na vycházce sama, bez dalšího psa. Pak ji stačí povelem zastavit a za zvěří se nevydá, byť je lovecké pnutí celé její osobnosti nepřehlédnutelné. :o) Pokud chytí stopu, je spolehlivě odvolatelná. No a pokud má Ajka s sebou psího kamaráda, smečkuje až hrůza, takže v zazvěřených oblastech ji v tom případě nepouštíme z dlouhé šňůry, aby si nepřišla na to, že se za zvěří dá i zdrhnout.

• Ajčiny šílené úprky v dáli aneb "režim běžím". K naší velké úlevě Ajčina touha strávit celý život během do neznáma, jakkoliv daleko a jakýmkoliv terénem, postupně vyzněla do prázdna. Ne, že by ráda neběhala, naopak! Ale mohli jsme upustit od strachu odepnout dlouhou šňůru od psa, po čemž následovalo odvolávání na několikakilometrovou vzdálenost pomocí pískací hračky... Nene, Ajka byla nevnímající běhací blázínek jen v prvním roce života, pak se jednak zklidnila a jednak se na nás už nafixovala natolik, že jsme ji venku začali zajímat (a nevěřili byste, jakou radost nám tato změna způsobila!!! konečně jsme mohli Ajce dopřát dostatek řádění navolno beze strachu o její úraz nebo ztracení v dáli...). Ajka strašně ráda běhá pořád. Nejraději s jiným strakáčem nebo jakýmkoliv dalším psem ochotným k běhání. Nutno dodat, že bohužel psů ochotných řádit s naší strakačkou tak dlouho, jak si ona přeje, není úplně mnoho a leckterý pes, když už nemůže, nakonec neustále ho provokující Ajku div nesežere, jen aby mu už dala pokoj. Což naše strakatá trubka pořád tak úplně nechápe. :-D

• Strakáčí pažravost se u Ajky projevuje již spíše jen jako mlsnost. Že venku nic nesmí sežrat ví, ale když dlouhou dobu žádnou lákavou lahůdku cestou nepotkáme, dostaví se strakatá skleróza a pak čas od času má nápad slupnout kousek masa, co někdo nachystal venkovním kočkám, nebo ochutnat támhleten zajímavý drobek. Jedno důrazné okřiknutí ale zase na delší dobu sklerózu odstraní. Vůně neodolatelné, od kterých je občas potřeba Ajku důrazně odvolat, jsou třeba čerstvé kravince nebo kobylince, které se Ajka ráda pokusí olíznout, zdali jí to náhodou neprojde! :D

• Postupem času se nám podařilo jakš takš Ajce vysvětlit, že cizí lidi se nevítají ani by si od nich slušně vychovaný strakáč neměl vzít žádný pamlsek, ale že by Ajka byla naprosto spolehlivá, tak to bych zatím netvrdila ani náhodou! :-D Každopádně, snaží se, opravdu!

• Vztah k pejskům se u Ajky prozatím nezměnil. Ani v pubertě nedošlo u Ajky k žádné změně v chování, zatím zůstává absolutně podřízená jakémukoliv tvoru, se kterým se potká. Bohužel se ani nic nezměnilo na tom, že ji řada psů napadá, a to bezdůvodně, nejhorší jsou psíci vrtící ocasem, co v okamžiku očuchání si Ajky změní názor, přestanou vrtět ocasem a bez varování zaútočí... :-( Někdy je opravdu těžké ji před napadením uchránit. :-( Také se ukazuje, kolika psům chybí základní socializace a tím i umění "číst řeč těla". Řada psů, zvláště těch menších, kteří mívají až panický strach z větších psů, v okamžiku kdy Ajka zaujme konejšivý a podřízený postoj, nepochopí význam jejího výrazu a berou jej jako agresi. :(

• Co se týče poslušnosti, díky Ajčinu zklidnění jsou pokroky docela příjemné. Pokud je Ajka v klidu, tedy na místě a nepohybuje se, je prakticky 100%. Pokud je Ajka v pohybu, pořád má problém vyselektovat, která z informací je pro ni v tu chvíli nejdůležitější - je to povel pánečků, letící moucha nebo támhleten štěkající pes? :o)

• A věc poslední, ale vůbec ne nedůležitá - Ajčiny úrazy. Přecejen, čtyři úrazy na nohách s nutností absolutního klidovéhu režimu nejméně měsíc po úraze, to je v rámci jednoho roku dosti alarmující. Ajka si díky nim dost užila a bohužel také začala být až hysterická v okamžiku vysazení na stůl v ordinaci veteriny, což se těžko odbourává pokud člověk nemá čas si třikrát týdně na veterinu "jen tak" zajít. Na druhou stranu, ani se jí nedivím, užila si dost a s ohledem na to, jak ignoruje bolest, asi ty zranění opravdu "stály za to". :( Neustálé řešení jednoho úrazu za druhým nemělo moc smysl, tak jsme pátrali po jejich příčině. Ajka měla opravdu hodně volné vazy, což je se strakáčí ztřeštěností dost špatná kombinace. Ještě před začátkem úrazů jsme zjistili nedostatečné vstřebávání některých prvků z potravy, také nebylo těžké spočítat, že úrazy se začaly objevovat až po prvním hárání. Pokračovali jsme tedy dál, vyšetření krve, konzultace s internistou... Ajka byla hormonálně nevyvážená, a to nejen co se týče hormonů pohlavních, ale celkově, no jak to říct, řekněme "rozhozená". Postupně se nám dařilo probojovat se jednotlivými problémy, po konzultacích s veterináři jsme se rozhodli pro Ajčino zdraví upustit od možnosti odchovat na ní štěňata a nechali jsme ji vykastrovat. Skoro dva měsíce jsme nad tím přemýšleli, rozhodovali se, otáčeli možnosti zprava doleva a zleva doprava, ale dnes opravdu nelituji, že jsme se pro kastraci rozhodli. Věřte nebo ne, estrogeny jsou potvory a na Ajce bylo opravdu vidět, jak se jí po kastraci začaly doslova srovnávat nohy. Opravdu se jí spravil postoj, šlachy se zjevně zpevnily a ťuk ťuk na čelo, přestože jsme první cca. měsíc a půl po kastraci dávali preventivně Ajce na nohy zpevňující bandáže, postupně jsme od jejich užívání upouštěli a dnes Ajka zase lítá jak třeštidlo bez toho, že bychom stále dokola řešili nějaké úrazy. Doufejme, že už je to opravdu za námi a Ajku už žádné další utrpení se zvrtnutýma nohama a nataženými vazy nečeká!!! Tak nám i jí držte palce! :o)