Deset měsíců

Stále rostoucí puberťačka.

Ajka nám začíná dospívat. Tělesně a podle chování ostatních pejsků asi i pachově odpovídá už prakticky dospělému psu, duší a myšlením je to ale pořád hravé nadšené štěně, z čehož bohužel vyplývají silné komunikační problémy s cizími pejsky... Zatímco oni si chtějí vyříkávat postavení, Ajka si chce hrát a tím bohužel čím dál častěji dochází k agresi neznámého psa vůči ní. Přesto je vidět, že Ajka začíná smýšlet už i jako dospělec - čím dál častěji značkuje, zvláště na místech našich nejčastějších vycházek nebo naopak po setkání s moc zajímavým pejskem. Také ji čím dál víc zajímají pachové stopy jiných pejsků, z čehož občas rostu, když se neustále začuchává u nějakých pesemesek namísto aby se mnou spěchala na šalinu. :-) Pořád je to vítací nadšenec, kterého jsme ještě stále nedokázali úplně odnaučit skákat na lidi při radosti ze setkání, stále má úplně nejraději děti, ale už docela dobře chápe, že k nim musí být mnohem opatrnější, než k dospělým.

Také se nám podařilo prozatím spolehlivě eliminovat její ptáčkolovecký pud, sice pořád s obrovským zaujetím na ptáky zírá (zejména na provokatéry kosy), ale už ani nepamatuju, kdy se naposled za nějakým pokusila rozeběhnout, lovení je prozatím utlumeno na nulovém bodu (ťukťuk na čelo). Co se celkové poslušnosti týče, Ajka je ochotná splnit jakýkoliv úkol, který jí vymyslíme. Zvláště teď v mrazech pro ni chystáme neustále nové hry a výzvy, domácí "agility", domácí cvičení poslušnosti, očního kontaktu, aportíku, občas vymyslíme i nějakou superextra hru, třeba házení míčkem a chytání ho do zubů (to dělá jen Ajka, my házíme ;-) ), "skořápky" s pamlskem namísto peněz, kratičké cvičení na Bosu s protažením a tak podobně. Když jsme na klidném místě, Ajka je naprosto pozorná, ochotná nám třeba snést modré z nebe. Jakmile se ocitne mezi jinými pejsky nebo na rušném místě, nedokáže se soustředit prakticky na nic, respektive soustředí se úplně na všechno kolem a dá spoustu práce ji jakýmkoliv způsobem zaujmout. Kolikrát se spíš vyděsí, když zjistí, že po ní někdo něco chce, protože opravdu nevnímala, že se na ni mluví. :-D Co se týče jejího splašeného lítání, je to pořád stejné, nebo spíš horší, svět je pro ni jedna velká plocha na běhání a zkoumání. Jakoby celou náplní jejího života mělo být utíkat v dáli s větrem o závod, bez ohledu na to, co se děje kolem a kam se běží... Bohužel, tak jak chce pořád jen lítat, skáče kdykoliv kamkoliv a ani se nepodívá, je jí jedno, jestli je to z kraje skály dolů dva metry nebo dvacet... Je to trdlo strakaté! Jsme zvědaví, v kolika letech začne dostávat rozum. :-)