Keltská noc na Plumlově

Veselé historky z rentgenu, zážitky z festivalu.

Ajčina tlapka už se zdála být dobrá, ale přesto občas měla Ajka tendence ji odlehčovat. Po konzultaci s veterinářkou jsme se rozhodli Ajce nohy pro jistotu nechat zrentgenovat. Sice by se už daly rentgeny hned nechat udělat oficiální pro stanovení DKK, ale dělat vyšetření před druhým rokem věku nechceme, klouby ještě nejsou "hotové". Nechali jsme si doporučit veterináře odborníka na klouby, který má sice ordinaci mimo Brno, ale podařilo se nám domluvit zapůjčení auta od kamarádů a byli jsme nachystaní na středu na sedmou večer na rentgeny. To bychom to ale nebyli my, kdyby nenastala zase nějaká katastrofa. Ve středu ve tři, právě když jsem se v práci balila na cestu domů, že si tam v klidu nachystám všechny potřebné věci na veterinu, volala mi veterinářka, že bohužel pan doktor musí o půl sedmé provést náročnou operaci a je nutné dojet dřív, nejpozději do šesti, ale ideálně tak na půl pátou. Začala jsem být lehce hysterická, protože domluvené auto bude opravdu volné až před sedmou, nikoho jiného jsme na půjčení auta nevymysleli (samozřejmě jsou mí rodiče zrovna na druhém konci republiky), tak už jsem si představovala katastrofické scénáře o vožení přispaného psa hromadnou dopravou, tralala... Mezitím žhavil linky i Radovan a podařilo se mu alespoň vyprosit v práci povolení si vypůjčit firemní dodávku, což by bylo sice řešení ekonomicky neúsporné a náročné i časově (znamenalo by to cestu pro auto přes celé město), ale přece jen řešení. Nakonec nás zachránila moje úžasná šéfová, která náhodou zrovna byla se mnou v kanceláři, náhodou neměla s sebou obě děti, ale jen jedno (prázdniny prázdniny), které přecejen může dvě hodinky v prodejně počkat aniž by se z něj prodavačky zbláznily, nikam nespěchala a bez zaváhání se mi nabídla odvézt nás na veterinu i domů. Uf.

Pan veterinář byl velký srandista, krom toho se mu hned zalíbila Ajčina povaha a tak jsme ji zkusili na snímek nachystat bez přispání. No když jsem viděla, jak se musí zadní nohy na rentgenový snímek vykroutit, ani se nedivím, že i naše vůči bolesti odolná strakatá zařvala jak tur. Takže k přispání stejnak došlo, ale jen slabému. Snímky se povedly, pan doktor Ajce zkontroloval kolena, prý jsou krásně pevná a zdravá, i podle snímku, levá kyčel je krásná, pravá jen trošičku horší. Tak se nám ulevilo, že Ajka nemá po zranění žádné následky. :-) Krátce po zhotovení snímků už Ajka začala trošku přicházet k sobě, obzvlášť, když v ordinaci uslyšela bzučet mouchu, to se v mžiku z pozice vleže na zádech obrátila na břicho a i přes naprosto nekoordinované končetiny i hlavu se snažila vyrazit na lov masařky... Cesta domů proběhla v klidu (když pominu zapomenuté vodítko v ordinaci, ale vzpomněla jsem si na ně naštěstí ještě než jsme vyjeli), Ajka v autě předpisově ležela a náš luxusní odvoz nás dovezl opravdu až domů...

Na víkend jsme vyrazili do Plumlova na festival Keltská noc. Počasí jako každý rok touto dobou slibovalo déšť, my se ale nedali zastrašit, nabalili stan, pláštěnky, psa (od příště si bude aspoň ten svůj svetr na spaní a hadr na tlapky nosit v batohu Ajka sama, byli jsme jak stěhováci!) a dokonce ČD nezklamaly a dojeli jsme v předpokládaný čas. Z víkendu máme několik nových poznatků. Třeba ten, že už nikdy nikam si nebudeme na výlet tisnout mapu z internetu, ale raději vždy stihneme koupit normální turistickou... Když hledáte cestu, která v reálu není tam, kde má být na mapě, myslíte si, že tedy jdete po jiné, a najednou se objevíte někde, kde vás měla vysypat ta cesta v mapě zobrazená úplně jinde a jinak, poměrně vás to zmate. Nemluvě o tom, že i přístroj GPS tvrdil, že potok teče támhle vpravo od nás a my přitom stojíme na něm na mostě... :-D Kdybychom neměli orientační smysl, možná jsme došli až do Olomouce. I přes mapovou nepřízeň jsme našli vše, co jsme chtěli. Objevili jsme studánku Obora, která byla zcela vyschlá, podobně i Plumlovská přehrada byla vypuštěná (a to rozhodně není poprvé, co nám "vypustili rybník" - viz první strakaté rodinné setkání), ale to Ajce nezabránilo skočit na nudapláži do potoka, který tam místo přehrady tekl, a vypadalo to, že se z ní stala vydra a už nikdy z vody nevyjde (ve smyslu "a pokud neumřeli, plavou tam dodnes"). Načež přišel oblíbený magorzáchvat (mokrý strakáč=fakt strašně moc šílený strakáč) a Ajka se několikrát pokusila rozbít si hlavu o strom, případně pánečkům uřezat vodítkem nohy... Podívali jsme se i k Loupežníkovi a do nádherné přírodní rezervace Kněží hora. Všude kolem plno laní, Ajka našlapovala jak ohař, větřila a vystavovala, tak měla holka smůlu a celý den tlapkala připnutá na dlouhé šňůře. Díky naší mapě nemapě se výlet protáhl asi na trojnásobnou délku, takže ve dvou třetinách cesty jsme už měli vážně dost velký hlad a i pesa se tvářila, že by to jako pomalu stačilo. No dopadlo to dobře, došli jsme zpět do kempu, nebojte!

Abych Ajku jen nepomlouvala, že nám uřezává nohy, rozbíjí si hlavu o stromy a čučí po zvěři a po všech psech co jich v kempu bylo (a že jich tam bylo!). Musím taky dodat, že perfektně dodržovala zákaz venčení v areálu kempu, nikoho neulízala k smrti a vítala se jen na povel, ve stanu se nehla z pelechu a nepokusila se sezobnout ani jeden jediný odpadek z jídla (a co jich tam bylo!). :o)

Fotky z Plumlova.