Zvěřinec v blázinci

Když blázinec, tak jak u nás v kanceláři!

Tradiční předvánoční šílení zákazníků nám letos v práci okořenila také marodná zvěř. Když mi jednoho rána zoufalá šéfová volala, že její kočka na jedno oko nevidí, že ho má znícené a musí se jí co čtyři hodiny kapat do oka, že nemá na kočku přepravku a musí si ji vzít s sebou do práce, čekala jsem nejhorší. Kupodivu ale přepravka byla zakoupena cestou a nestrávily jsme tedy celý den honěním kočky ve skladu ani bojem při kapání, Princezna je naštěstí kočka do nepohody (byť má perské předky), takže veškeré čištění oka a kapání probíhalo v klidu v jednom člověku. Že u veterináře na ní museli ležet čtyři lidé, aby se mohl vet do oka zblízka podívat, to je jen detail! V práci byla čičina v klidu a spala v přepravce. Kupodivu jen první půlhodinu jsem musela Ajku okřikovalt, že opravdu není vhodné, aby neustále kňučela kvůli tomu, že se chce jít na kočku podívat zblízka.

Ajka je čuchatelka velkého kalibru, to víme dávno. Když byl ještě před týdnem sníh, udiveně jsem Ajku sledovala, jak po vzoru IPO soutěží stopuje psí šlápoty způsobem čuch k jedné šlápotě, čuch ke druhé, ke třetí, ke čtvrté, hezky pomaličku a důkladně, no úplný policejní pes! Až mi bylo stydno, že si nejsem schopná udělat čas a pořádně s ní stopovat. Teď ale Ajka dostala příležitost ke stopování, a to v kanceláři. Druhý den, který s námi kočka Princezna trávila, totiž už byla víc v pohodě a tak byla vypuštěna navolno. Abyste si o naší kanceláři udělali představu, představte si velkou místnost, ve které jsou tři stoly tvořící kancelář, a pak řada štelářů, krabic, hrooooooooomady zboží a to vše v dokonalém chaosu předcházejícím totálnímu přestěhování. :o) Takže milá kočka se během vteřiny ztratila někam směrem do největších hromad věcí a my začaly být lehce nervózní, jestli na sebe nemůže něco shodit nebo si jinak ublížit. A protože máme občas i dobré nápady, namísto zoufalého a asi marného obhlížení hromady věcí jsme vypustily Ajku, která neomylně a přímou cestou Princeznu vystopovala a ukázala nám ji. Jaké bylo překvapení obou, když se náhle ocitly tváří v tvář jedna druhé. :-D Chvíli na sebe zmateně civěly a pak začala kočka preventivně prskat, což samozřejmě Ajku zaujalo a já už viděla, jak budeme léčit oči i psovi. Ajka tedy byla odvelena zpět na místo a Princezna si zalezla zpátky do svého koutku a spala. Pak ale odpoledne odběhla moje šéfka na besídku dětí a pro jistotu zavřela Princeznu do přepravky. Kočkomilům asi není nutné popisovat, jak byla čičina do hloubi své persky kočičí duše uražena. Co následovalo? Kočka co chvilku zoufale mňoukala. Následně pes kulící oči začal kňourat, že se něco v místnosti děje, co nutně potřebuje zkontrolovat. Já musela vstát od práce, okřiknout psa a uchlácholit kočku. A za dalších pět minut znova. Takhle to šlo asi destkrát dokola, než to Princezna vzdala a v přepravce usla. No když blázinec, tak jako u nás v kanceláři!!!

Fotky ze vzájemné hypnózy kočky a psa jsme přidali do minulého alba.