Výletíme
Ve slunci i v dešti, vycházkovat se musí!
Jak se ukázalo, i se psem pod léčbou a na dietě se dá nějak fungovat. Přece by Ajka nezmeškala oslavu Radovanových narozenin!!! Domluvili jsme s kamarádem odvoz autem, tak byla naše cesta naprosto luxusní a pohodlná. Oslavovalo se u Buchlovic, na chatičce, která je sice rozměry malá, ale o to dříve ji lze vyhřát. Ajka měla s sebou nabalených asi osm svačinek, pořád ještě kvůli lékům musela jíst x-krát denně, tak jsem měla pocit, že beru víc jídla pro psa, než pro lidi... Pro Ajku bylo těžké psycho být na jedné chatičce s Orchi a nesmět ji otravovat a ponoukat ke společnému řádění (drobeček Orchi se našeho střeleného psa bojí...). Dočista zoufalá strakatá nakonec byla někdy po půlnoci přenesena za námi do "společenské místnosti" a dostalo se jí privilegia ležet u nás na gauči. Byla už tak hotová z neustálého vyhlížení Orchišky, že okamžitě vytuhla i přes naše vyhrávání na kytary a bubny. Ranní vycházka jí ovšem všechno vynahradila, protože kromě toho, že nasněžilo, potkali jsme spoustu vysoké a Ajka měla oči i uši navrch hlavy celou dobu, co jsme trajdaly po venku. Vypustit ji z vodítka bylo dočista nemožné...
Protože na cvičák to ještě se strakatou nevypadalo, tak jsme si namísto cvičení domluvily pejsání. Ve čtvrtek jsme zašly za akití kamarádkou Airi a protože se brzo stmívá, bylo jasné, že na moc dlouho to nebude. Krom toho lilo jak z konve, což ale naše pesy naprosto nevyvedlo z míry a neunavitelně se honily a lítaly jak střelené. Pejsání bylo ukončeno mokrými paničkami, kterým už začala být zima... :o) A v pátek jsme pro změnu zajely za Beky, Ajčinou polosestrou. Je ještě prcek a lítání se střelenou strakatou ji zatím vůbec netankovalo, zato Bekyna kamarádka bíglička Ajka (aby se to nepletlo) se ráda přidala a rozhodně bych jí při jejich splašených honičkách netipovala osm let... Beky mě zase překvapila tím, jak je diametrálně jiná povaha, než byla malá Ajka - drží se hezky u svých lidí, když se něčeho bojí, schová se k nim, prostě úplně normální štěně, žádný magor běžící do neznáma... 8-) Byla to prima vycházka, ale zase nám trochu hatilo plány brzké stmívání.
Nejlepší zatmění nás ovšem potkalo v neděli, kdy jsme naplánovali super vychajdu s děckama z Chocně, ale v naší dvanáctikilometrové trase odpolední vycházky kolem Pryglu nás už po sedmém kilometru zastihla tma a zbytek vycházky se nesl ve veselém duchu "tudy asi vede značka". Nechyběly vtipné situace, jako setkání naší čtveřice plus dvou psů na vodítkách s neosvětleným cyklistou nebo setkání nás čtyř a pejsů na úzké silničce se dvěma cyklisty v obou směrech, podle klasického zákona schválnosti jsme se střetli v jediném místě všichni zaráz. Ale dobré, přežili jsme bez úrazu, až na semtam zvrtlý kotník a pár nadávek. Vzhledem ke vědomí brzké tmy jsme nedělali skoro žádné zastávky, jen jednu na svačinu (Ajka dokonce milostivě jednu dršťku věnovala Dickovi) a pesíci byli nakonec tak utlapkaní, že Dick prospal v autě celou cestu domů, přestože cestování nesnáší a rád jízdu proštěká, a Ajka doma usnula ještě než jsem jí stihla nachystat večeři! Tu pak zhltla ve dvou vteřinách a šla zas spát. Ráno do práce jsem ji ani vzbudit nemohla! 8-)
A pejsání s Beky z pohledu jejího pánečka. :-)
Fotky z vycházky kolem Pryglu.