No to bych řekla, že je můj tatínek Janek Červený Muškát fešák! :-)
Vůně předjaří
S háravkou na dovolenou.
Užili jsme si týden v Českém ráji. Sice to s odjezdem začalo vypadat poněkud nejistě, když si má šéfka po pádu z koně zlomila obratel a vzápětí jsem také zjistila, že kolegyně z prodejny, která mě už jednou v e-shopu zastupovala, jede na hory ve stejném týdnu jako já. Přes všechny nástrahy jsme ale situaci vyřešili operativně a na dovču do ráje se mnou jel i notebook a přípojka na internet. :-) Pak už stačilo jen doma pořádně zalít kytky, napěchovat Bobrovi jesle senem, přidat mu další napaječku, zahltit ho zrním a tvrdým chlebem a mohli jsme vyjet.
Ajuška s námi odjížděla stále hárající, takže o nějakém volném lítání krajem nemohla být ani řeč. V průběhu týdne se ale slečna strakatá rozmyslela a pozvolna s háráním přestávala, což ovšem většině zájemců ze psích řad poněkud uniklo nebo je to možná ani nezajímalo. Ale bylo nás víc, nebáli jsme se vlka nic a k nechtěnému sbližování Ajky s turnovskou psí elitou nedošlo. Ale přece jen zajímavá psí setkání proběhla - uprostřed města jsme se potkali s panem Ludvíkem, který zrovna vyrazil na poštu a jako doprovod si vzal strakatého Janka Červený muškát. To vám je tak krásný pes, hezčího strakáče jste neviděli - ta hlava, tlapiska, to je pes podle našeho gusta! :-)
Celý týden byla urputná zima prokládaná deštěm, takže jsme vytáhli všechno teplé oblečení, které jsme měli s sebou, i Ajka byla ráda za svou pláštěnku. Chaloupka nás přivítala po únorových mrazech pořádně studená, ale kromě nutné výměny mrazem poničených vodovodních baterií jsme žádné větší katastrofy řešit nemuseli. Na zimu v domě jsme byli připraveni, teplé spacáky nechyběly a aby zhýčkaná paneláková Ajuška taky přežila ve zdraví, dostávala na noc svůj psí svetr. Spaní s námi v jednom pokoji si evidentně užívala, já jsem byla blíž po ruce, takže jak jsem se probudila, už jsem se musela bránit nadšenému strakatému olizování jakékoliv části těla vystrčené ze spacáku. A protože Ajka nedosáhla na Radovana a já ho nechěla o potěšení šílené strakté lásky připravit, před ranním venčením jsem Ajku vždy strčila za Radovanem do spacáku a to jste měli vidět, jak oba chrochtali blahem! :-D Horší už to bylo s Ajčiným apetitem - změna prostředí, zima, spousta nových vjemů, no jednoduše řečeno, pořádně žrát začala až v okamžiku, kdy jsem jí do její dávky krmení přimíchávala různé voňavé zbytky lidské krmě - vypečené sádlo z moráka, ořezky masa z pečeného kuřete nebo třeba odkrojky z masa na guláš. Pak už Ajka do sebe krmení ládovala bez cavyků. Ale i tak po těch bezmála pěti týdnech hárání na závěr spojených s trajdáním na výletech, Ajka pořádně zhubla. Ale teď už snad nebude problém dostat ji do lepší kondice!
Jako obvykle jsme si nemohli vybrat, kam se chceme podívat dřív a které výlety vypustíme. V té zimě se nám na obzvlášť velké výlety nechtělo, tak jsme dělali okruhy menší a spíše až odpoledne, abychom moc nemrzli za ranních mrazíků. Až poslední dva dny se počasí rozhodlo nás namlsat, takže konečně vysvitlo sluníčko a bylo krásně teplo. To už jsme zařadili delší výlety a dokonce jsme na několik minut z Ajky udělali nejvýše položeného (ač stojícího) psa v Čekém ráji, vystoupala s námi na vojenskou rozhlednu na Kozákově. :-) Pod vrcholem Kozákova nechyběla sněhová bitva, která se Ajce hrozně líbila a strakatice byla ochotná lapat letící koule sněhu stále znova a znova. Na předchozích kratších výletech jsme stihli s Ajkou vyzkoušet nošení psích batůžků i chůzi na postroji a Ajka se tvářila, že není nic přirozenějšího. Takže všeobecná spokojenost.
Horší to ale bylo s Čitkou. Už několikátý týden bojovala s virózou, která se jí postupně zhoršila a přidal se zánět dutin,a už před odjezdem měla za sebou týdenní kúru antibiotik. Přestože se Čita pohybovala jen ve vytopených místnostech a spala přitulená ke spacáku, nachlazení se jí zase zhoršilo a zase se vrátilo kýchání i kašlání a ztížené dýchání. Po návratu domů nastal kolotoč dalších prohlídek na veterině a domácího píchání atb a podpůrných léčiv. Snad se ta naše kočičí důchodkyně brzy vzpamatuje a doléčí... Čituška totiž v průběhu naší dovolené oslavovala své už dvanácté narozeniny!
Fotky z našich výletů nadete tady a tady.
Komentáře
Re: Janek
Datum: 23.03.2012 | Vložil: Terkakoub
To víš Chrupko, Tvoje panička nám to už vykládala, ale kdo ho neviděl, tak neví, o čem je řeč. :-) Janek je opravdu Pan pes! Posíláme podrbání pro Tebe i ostatní strakaté holky z Mařenic.