Úspěšná mise
Nové kulišárny a seznamování se zvířátky, část druhá.
Ajuška občas začíná být pěkný vychcánek. Ne, že by si ulevovala na místech, kde to má zakázané, ale umí být někdy naschválník. Už jsem ji několikrát načapala v práci, jak z blaženého nevědomí spánku nebo alespoň ze spokojeného lovu hraček při mé přítomnosti v kanceláři umí v okamžiku úplně otočit jakmile vypadnu za dveře. Když se vrátím, stojí u druhého stolu nad hromadou smotaných drátů od počítače a ateliérových světel s výrazem nevinného andílka. Obě ale moc dobře víme, že její přítomnost na tomto místě v kanceláři svědčí o ledasčems, jen ne nevinnosti. Prozatím se žádnému z drátů nic vážného nestalo, ale já už si pomalu mnu ruce, jak ji příště načapám při činu a pěkně jí vytahám kožuch, aby si holka nemyslela. Jen si na to v pravou chvíli vzpomenout a včas se vrátit, že... :-D
Na druhou stranu ji musím moc pochválit, jak hezky už umí poslouchat. Na svůj věk je opravdu úžasná a kdyby nebylo tří zásadních nedostatků, mohla bych ji s klidným svědomím pouštět všude navolno. Jenže ty tři věci stále straší. Jsou to: zaprvé - městská vyhláška - bez vodítka by správně musela chodit s náhubkem a to by ji ten výlet moc nebavil, bez vraždění sena, klacíků nebo šišek... Zadruhé - naprostá absence pudu sebezáchovy co se týče výšek a hloubek - vůbec neřeší skoky z výšky a pády do hlubin, nehlídá si kraje srázů a zídek a občas je problém ji v tomto ohledu uhlídat i na vodítku... Zatřetí - samozřejmě stále dochází k zatmění mozku z důvodu moc zajímavých věcí okolo, kdy nevnímá nic, natožpak povely, a pokud se na ni řítí jiný pes, byť s přátelskými úmysly, snaží se Ajka zachránit bezhlavým úprkem a klidně by vlítla pod auto nebo jinou životu nebezpečnou hrozbu. Takže zatím stále pouštíme jen na místech dobře sledovatelných nebo ohraničených...
Konečně jsme uskutečnily plánovanou misi za zvířátky. Dle výstrahy ČHMÚ měly u nás v pátek hrozit přívalové lijáky a bouřky s kroupami, vše se ale okolí Brna jako mnohdy vyhnulo a spadlo jen pár kapiček ryze májového charakteru. Když jsem vyrážela z práce na vlak, kromě nervozity z možného potkání bouřky s koněm a psem mezi poli jsem měla docela bobky z toho, jak to s oběma na vodítkách zvládnu. Prvně si Ajka koní všimla až když jsme byly skoro u nich, zahleděla se na ně, ale pak pokračovala po cestě bez bližšího zkoumání těch velkých zvířat. U vietnamských prasátek už jsem zastavila a nechala ji chvilku se dívat, moc se jí ale nelíbily, bála se a schovávala za mě. Tak jsem došla do sedlovny, odložila Ajku doprostřed místnosti, aby něco nestihla slupnout, než se převleču, vzala jsem pytlík sušených krájených rohlíků a šly jsme ven za slepičkama. Ty už mě zaregistrovaly, probraly se a čekaly kousek od dveří. Hezky jsem Ajku nechala sednout, půl metru před ni nasypala suché rohlíky a sledovala, jak bude na slípky reagovat. Pozorovala je značně zaujatě a když už to nemohla vydržet, vyskočila a typicky psím způsobem je vyzývala ke hře. Nedokážu odhadnout, jestli se víc lekly slepice jí nebo ona jejich popoletění a vydivočeného kdákání, ale asi si v tomto ohledu mohly potřást packou a křídlem. Ajce jsem vysvětlila, že se slepičkama si prostě hrát nemůže, a pak jsem se jen spokojeně dívala, jak ta úžasná psí slečna poslušně zůstala na místě a nechala se klidně slípkama obcházet bez jakékoliv známky agrese nebo snahy je lovit. Slípky už se pak zase odvážily chodit blíž a hlavně po návratu z vycházky už krásně fungovaly dohromady a ani Ajka ani slípky neměly s tím druhým tvorem problém.
Když se Ája seznámila se slípkama, vrátily jsme se k vietnamským prasátkům. Také pro ně jsem měla nachystané suché rohlíky, usadila Ajku u plůtku a skrz něj pašíkům podávala kousky pečiva. Prasátek se Ajka ze začátku docela bála, ale pak ji zaujal pytlík s rohlíky a když už byla tak blízko plotu, odhodlala se a čuchla si čumák na rypák. Pak už neměla problém, seděla a sledovala hemžení těch mini prasátek.
Nastal čas dojít pro Fotka do výběhu, oba seznámit a vyjít na vycházku. Ajku jsem uvázala u maringotky a odložila, hezky poslouchala, dokud mě viděla. Jakmile jsem jí zmizela, vstala a vyhlížela mě, ale aspoň neměla snahu mě jít hledat. Fotona jsem uvázala a začala seznamovat. Aby Ajka hned ze začátku neriskovala úraz, vzala jsem ji do náručí a nechala je hezky vzájemně očenichat čumák na nozdry, Ája Fotona moc zaujala a myslím, že i on ji. Když se Fotek dost načuchal, ještě jsem Ajku nechala mu počenichat po krku a kohoutku, otírala ji o něj, aby si předali pachy, pak ještě Ajuška ze země počuchala kopyta a zase jsem ji odložila, než vyčistím koně. A nastal okamžik pravdy, do jedné ruky vodítko se psem, do druhé s koněm a teď už jen doufat, že budou oba hodní. Počáteční rozpačitost se začala pomalu rozplývat, Ajka se rozhodla, že je třeba toho velkého psa rozhýbat a typicky po psím způsobu ho vyzývala ke hře. :-D No Fotek na ni z vysoka ... , tak jsem Ajce vysvětlila, že si s ní hrát nebude a že má utíkat dopředu před nama. Ještě nějakou chvíli se k němu vracela a chtěla mu čuchat k nohám, pokaždé jsem ji usměrnila a pak už se z ní stal úžasný koňský společník. Při prvním zaklusání teda se motala úplně neuvěřitelně, ale protože na vycházkách už máme poměrně natrénováno, aby si hlídala nohy jinak bude ušlápnuta, za chvíli i v rychlejším tempu hezky běžela před koněm nebo vedle něj. Abych ji v tom horku nepřetáhla, vkládala jsem pauzy pro koně na pasení a pro ni na odpočinek. Její záliba v trhání trávy jí nedala a chtěla trhat Fotkovi trávu přímo zpod huby, ale po zákazu se teda rozhodla, že se bude taky regulerně pást, když nesmí krást. :-D Musím moc pochválit i Fota, ten přestože byl trochu veselejší nálady a jednou se lehce tvářil, že bychom mohli i na ruce zkusit trysk, přesto se choval jako Pan kůň a na Ajku bral ohled a byl opatrný, ani jedinkrát se na ni nezašklebil. :-))))
Ještě mě tak napadá, viděla jsem poprvé, jak i slepice umí fungovat pospolu jako jiné druhy ptáků... Když jsme byly s Ajkou u prasátek zvenku areálu, těsně za vchodem dovnitř byly slípky všechny dohromady a hrozně kdákaly. Kromě toho bylo slyšet pískání jako když se perou myši. Bylo mi to divné, tak jsem se šla podívat a zůstala jsem úplně překvapená stát. Slepice totiž uviděly hlodavce - nešlo přesně poznat, co to je, ale mělo to velikost mladého potkana. A těch pět šest slípek ho dokázalo odlovit a uklovat, jedna po druhé na něj útočila, dokud nezůstal nehybně ležet...
Po návratu z vycházky byla Ajka tak plná dojmů a unavená, že už jsem ji mohla odložit bez uvázání, odejít na čtvrt hodiny do sedlovny a po návratu byla Ajka na svém původním místě v původní pozici! Před cestou vlakem jsme ještě stihly v parku svačinu - teda vlastně jen Ajka, mě ty její granule nelákají - a nakonec nám díky tomu vlak málem ujel. Průvodčí samozřejmě přišel až těsně před výstupem, tak jsem zuřivě hledala již uklizenou šalinkartu a jízdenky, ale vystoupit se nám podařilo a dokonce Ajka pak dokázala dojít domů bez padnutí vysílením. Myslím, že po psychické i fyzické stránce to byl pro ni více než náročný pátek a taky spala celý večer a noc jako zabitá. :-)