Ursínek dárcem krve! :-)

Daruj krev, daruješ život - to platí i u pejsků.

Nahlásili jsme Ursínka jako (ne)dobrovolného dárce krve. Sami bychom o této možnosti ani nevěděli, kdyby nám o ní neřekla Markétka. Přestože se svými Akitami bydlí daleko od Brna, nahlásila je v Brněnské klinice Jaggy jako případné dárce krve pro potřebné pejsky. Poprvé nám volala v březnu, že zrovna potřebují dárce na plánovanou operaci a ona se s pejsky do Brna zrovna nedostane. A tak jsme si jeli uříznout ostudu. :-) Vyzvedli jsme Ursína, vyvenčili ho a vyběhali, dokonce jsme ani očkovák nezapomněli, ale oooups, při letmém pohledu do očkovánku jsme zjistili, že datum posledních očkování a odčervení není 2010, jak jsme předpokládali, ale 2009!!! Detektivní dedukcí jsme se dopátrali, kde se stala chyba. Chybu způsobila naše dovolená s pejsky na Šumavě. Termín na očkování měla Orchidej i Ursín v době této dovolené. S majiteli obou pejsků jsme se domluvili na přeočkování až po návratu, Orchi jsme pak přeočkovávali sami, protože jsme ji celé léto hlídali, ale Ursína jsme pustili z hlavy. Jeho pan majitel svému "dvornímu" veterináři nahlásil, že se bude očkovat až o dva týdny později, ale řekl to tak, že pan veterinář pochopil, že ho tentokráte naočkuje a odčerví někdo jiný a tím pádem pak očkování neurgoval. A tak jsme všichni pustili očkování Ursínka z hlavy...

Jenže co teď, když jsme přišli darovat krev a nemáme platné očkování? No nic, ukázali jsme se jako nezodpovědní sklerotici, domluvili okamžitě přeočkování a darovat krev nakonec přišel jiný pejsek...

Po důkladném přeočkování a odčervení jsme měli alespoň měsíc čekat, než se obnoví protilátky v krvi, a tak ve středu zazvonil telefon z kliniky, zda bychom byli ochotní s naším medvídkem přijít znovu na odběr, tentokráte snad úspěšně. Samozřejmě jsme byli pro, jenže než se dostaneme z práce přes celé Brno pro psa, vyvenčíme ho a zase přes celé Brno dojedeme do kliniky, určitě bude po sedmé. Ale prý nevadí. Tak domluveno.

Nakonec jsme se do kliniky dopravili až k osmé, dřív se to opravdu nedalo. Cestou v šalině Ursínek na památku dopravnímu podniku nechal několik deci slin (bylo horko v tom hustém kožichu), několik miliard chlupů a několik nadšených spolucestujících, kteří (jako obvykle) mohli na Ursínkovi oči nechat. Protože jeho pan majitel má momentálně zdravotní problémy a nemůže mu dopřát vycházky dlouhé jako obvykle a my venčiči se prostřídáváme jen tak dvakrát do týdne, Ursínek se poměrně zaobalil tukovými vrstvami a je takový, ehm, jak říká kamarád "pěkný". Což samozřemě pro nás, kteří tvrdě bojujeme proti překrmování a obezitě zvířat, vzbuzuje pocity trapnosti při pohybu s tímto neobvykle se vlnícím psíčkem. Ale abych mu nekřivdila, zas tak hrozné to není a za týden, až s námi bude splouvat Berounku a jako obvykle tam nebude chtít moc žrát, tak se určitě dostane zpět na svůj standard.

V čekárně byl Ursínek vyloženě nadšený, těch pachů! A měli tam super dlaždičky, které tak krááááááááásně chladí. :-) Museli jsme ještě asi půl hodinky počkat na dokončení akutní operace a pak už si nás paní doktorka vyzvedla. Ursínek se jí moc líbil (komu by se nelíbil!), seznámila se s ním, podrbkala ho, prohmatala, poslechla srdíčko, prohlédla oči a zuby a poptala se, jestli nemá žádné zdravotní potíže. Potíže nemá, jen přibral. ;-) To naštěstí odběru nevadí, ale z bezpečnostních důvodů mu sundejte koš, je to příliš vítací psíček, tak ať mi nevyrazí oko! :-)))) V ordinaci Ursínka jeho obvyklé nadšení z návštěvy záhy přešlo, tady už tak nevoněli pejsci, spíš smrděla dezinfekce a vůbec to bylo takové divné... Na stolek vyskočil, i si dle pokynů lehnul, ale když jsme ho chtěli posunout doprostřed, zatnul prstíčky a držel se kraje stolu. Tvářil se strašně zkroušeně a vyloženě byl nešťastný, že jsme ho této jediné opory zbavili a posunuli ho. Při chystání samotného odběru se vyskytnul první problém - paní doktroka podezřele dlouho hledala tepnu na krku, na mou otázku, jestli se schovává za vrstvou tuku, se jen pousmála. Zásah. Pak už šlo vše naráz - Ursínka posadit, hlavu čumáčkem do stropu a vyholíme místečko na krku. Hi hi, vyholíme? Strojek se zakousl do Ursínovy akití srsti a byl bezradný. Přidáme sílu strojku a už chlupy padají. Výborně. Samotný odběr byl bez problémů, Ursín držel, jen když už se pytlík s krví začínal plnit, asi mu došlo, že se mu něco děje, začal stresovat, funět a klepat se, ale nechal se přemluvit a uklidnit a za chviličku byl zase bez problémů. Takže jsme v prvním odběru - darování krve obstáli! Po zkončení nechtěl ani napít, ani kostičku za odměnu, ale bylo nám jasné, že jakmile opustíme ordinaci, bude zase ochotný pro jakoukoliv špatnost. Ještě jsme Ursína nechali zvážit, nooooo, skoro 47 kilo, to nám mazlík opravdu přibral tak 5 kilo přes váhu. :-D Máme na čem pracovat. V čekárně Ursín ožil, zaradoval se, sežral všechny kostičky a chtěl si hrát s pejsky. Tak jsme se pomalu posbírali a vyrazili nazpět. Za svůj výkon a vydělané korunky za odběr má Ursín slíbený oooooooooooobrovský kus masa! :-)

Pro všechny, kdo také nevěděli, že je možné s pejskem darovat krev - ať už pro plánovanou operaci nebo do krevní banky pro náhlé případy - doporučujeme, poptejte se ve svém okolí, která klinika tuto službu pejskům nabízí. Může to být jednou váš mazlíček, kterému to zachrání život! Pokud víme, v Brně má krevní banku právě jen klinika Jaggy v Komárově. Dárcem může být každý zdravý pejsek nejméně 25 kg váhy, který je pravidelně očkovaný a odčervovaný a nemá žádné zdravotní problémy (hlavně srdečního charakteru nebo vyžadující pravidelnou medikamentózní léčbu). Za to, že pomůže zachránit život jinému pejskovi, bude odměněn buď preventivní prohlídkou a očkováním zdarma, nebo finanční odměnou.