Třetí květnový víkend

Aktualizace ve fotogalerii, výlet se Sárou údolím Melčského potoka a Moravice.

Ajušce už jsou dva měsíce, na oslavu jsme jí ve fotogalerii vytvořili malý přehled fotek z jejího dosavadního života. :-)

V pátek jsme vyrazili do Opavy splouvat Moravici, v neděli jsem pak vyrazila na výlet údolím Moravice pěšmo. Dostala jsem s sebou hovawartku Sáru s tím, že je poslušná a jde ochotně s kýmkoliv, kdo ji venčí. No upřímně, měla jsem z toho trochu strach, ale Sára mě opravdu překvapila. Ze začátku jsem s ní vyrazila na dlouhém vodítku a když se tvářila, že mě opravdu bude poslouchat, pustila jsem ji navolno a vyrazily jsme vstříc krásné neděli v lese.

První zastávku jsme si udělaly u dřevěné kapličky Maria Talhof, kde jsem si prozkoušela Sářinu poslušnost a přivolání, bylo to bez problémů, i díky pamlskovníku, o kterém Sára moc dobře věděla. :-D

Cesta údolím Melčského potoka byla prostě úchvatná. Slunko svítilo, kopce se zelenaly, neotravoval hmyz, až na pár cyklistů jsme prakticky nikoho nepotkaly, prostě idylka!

Lehce mi zatrnulo akorát v okamžiku, kdy v mlází silně zašustilo a Sára vyrazila. Ze zkušeností s Ursínem se mi rozbuchalo srdce, v hlavě mi běžely myšlenky, jak psa neodvolám, mám ho jenom na hlídání, za rohem ho picne myslivec... Ale stačilo jen křiknout "nesmíš" a Sára se poslušně vrátila. Tož tahkle kdyby to vždycky bylo s Ursínem, tak by to nemělo chybu! :-) Jinak jsem opravdu ocenila, že Sára se drží vzorně na cestě, hlídá si poměrně krátkou vzdálenost, jakmile odběhla o něco víc, hned zastavovala, kontrolovala si mě, vracela se ke mě. Kdykoliv jsem zastavila, bleskově si toho všimla a přiběhla ke mě v očekávání, jestli změníme trasu, vyrazíme nazpět nebo budeme odpočívat. Úžasné!

Jinak ještě musím na Sáru prásknout, že ač miluje vodu z celého srdce, je v podstatě neplavec. Údajně plavat umí, ale dobře si hlídá, aby do vody nevlezla víc, jak po břicho. Nevynechala cestou jedinou kaluž, jediný potůžek, jedinou bahnitou stružku, aby si v ní aspoň tlapky neomočila. Ale o plavání nemohla být ani řeč! :-D

Od Melčského potoka jsme pokračovaly Údolím Moravice, a pak jsme si ze Žimrovic ještě vyběhly na kopec Hanuši, podívat se na Švédské valy a pak šupem dolů do Branky u Opavy, kde jsme měly sraz s další skupinou, která jela na lodích. Ušly jsme společně asi 20 kiláků, Sára samozřejmě naběhala víc. Ten závěrečný úsek přes kopec, ten už na ni byl asi moc. Už prakticky nepobíhala okolo, víceméně šla přede mnou na určitou vzdálenost, občas vypadala, že si lehne u cesty a dál nejde. :-D

Ale nakonec to všechno zvládla, po návratu domů odpadla a z letargie ji probraly pouze nejakčnější hry dětí, kterých se prostě musela zúčastnit a poštěkat se s nimi o balón. Jakmile nastal klid, zalehla, usnula, a bylo po pejskovi. :-)))