Teplíčko
Horko horko horko!
Máme tu zase až příliš vysoké letní teploty. Tedy zdá se, že naší strakaté naprosto vyhovují, a zatímco panička po příchodu domů odpadá, Ajuška se pět minut vydýchá a je v pohodě. Její nepříliš hustý kožíšek nese i značné výhody... V týdnu jsme se snažili minimalizovat vycházky na co nejkratší a v co nepříznivější denní době, když ale člověk bere psa s sebou do práce, těžko by se vyhnul cestování v nejhorším parnu. Mé snahy pohybovat se co nejvíce stínem a v MHD vyhledávat místa s nejlepším průvanem Ajuška sice nijak neoceňuje, na druhou stranu je pravda, že po výstupu ze šaliny a naběhnutí do potoka si dvakrát lízne a jde radši lovit vodní kytky. No jak už jsem psala, je to prostě pouštní pes. Český strakatý pouštní pes. :-)
Na zahrádce Ajka objevila novou zábavu. Když zalíváme z hadice, podbíhá pod stříkající vodou a pak lítá tryskem kolečka přes celou zahradu (naštěstí ne přes záhonky) a má z toho děsnou radost. Pak v amoku skočí do trávy a začne lovit všechna stébla kolem sebe, nakonec se vyválí a začíná další kolečko. Pokud na ni i stříknu vodou, dosáhne její lítací amok naprostého vrcholu!
Po dlouhé době jsme měli volný víkend v Brně a naplánovali jsme na sobotu super program. Dopoledne jsme se šli podívat na Intercanis, odpoledne na středověkou bitvu. Na výstaviště jsem vyrazila s Ajkou sama, Radovan byl bohužel v práci. Potkali jsme se s dalšími strakáči, se kterými si Ajka nadšeně hrála, celé je před vystavováním oslintala a byla přešťastná, že má tolik kamarádů na řádění. V průběhu dopoledne jsme se také potkali s kamarády se Saarloosovými vlčáky a dalšími s Beauceronem. Tím Ajka rozšířila počet kamarádů na hraní a konečně po dlouhé době jsem ji viděla docela unavenou. :-D Nakoupila jsem sušené psí dobroty a vyrazili jsme do Modřic na bitvu. Pořádají ji už pátým rokem naši kamarádi z Carpe Diem, tak bylo na čase konečně se přijít podívat. A bylo na co se dívat! Na dvěstě šermířů zkřížilo zbraně v boji o pevnost Pýcha. Zážitek úžasný. Trochu jsme byli nervózní, jak Ajka zvládne střílení, protože po silvestrovském ohňostroji bouchajícím nám přímo za okny světly všech barev a s šíleným rachotem se Ajka podobných zvuků docela bojí. Při prvních ranách sice začala zlehka panikařit, ale podařilo se mi ji "ušlapat" a pak pochopila, že utíkat nemá cenu, a dokonce se začala na bitvu dívat s námi. :-) Byla vážně legrační. Bitvu jsme sledovali přímo proti slunci, pekli jsme se zaživa a Ajka se neměla kam schovat do stínu. Snažila se to vyřešit tím, že nás vystrčí a lehne si pod nás. To se jí nepodařilo, tak se pokusila zalézt pod batoh, a touto akcí jej posunovala ze svahu jak chrobák svou kuličku hnoje. Nakonec jsem jí vyrobila improvizovaný stan - její plachtu na ležení jsem natáhla mezi svou nohou a batohem, do toho kousku stínu se Ajka zavrtala a nevykukoval z ní ani chlup. Pouze v okamžicích, kdy dění v bitvě sledovala s námi, pak totiž vypadala jak strakatá bábuška.
Doplnili jsme konečně spoustu fotek do fotogalerie z Vltavy.