Strakaté rodinné setkání
Puberťáci v akci!
Zúčastnili jsme se už druhého setkání vrhu A Bonasa Sorbus. Místem setkání se stal nádherný prostorný cvičák ZKO Doksy s perfektně vybavenou kuchyňkou a klubovnou, tímto moc děkujeme panu Novotnému a paní Rimpelové za možnost uspořádat u nich setkání a také za jejich nadmíru milé a vstřícné jednání a bezvadnou komunikaci. :-)
Na poslední chvilku se bohužel musel omluvit táta štěňat Eda Velký Dar, a chyběl také jeden ze strakatých bráchů - Bártík. Jinak ale přišli všichni - mamka Cibulka a její psí dětičky Ajka, Arbuz, Kvído, Burák a Fík. Všichni s sebou nezapomněli vzít své prima pánečky, tak jsme strávili více než čtyři hodiny pejsání, vykládání, smíchu a pohody. Na místo jsme dorazili po krátkém bloudění (to si zřejmě neodpustil nikdo) a tam už na nás čekala paní Jeřábková s Cibulkou a my si mohli v klidu prohlédnout areál, Ajka si vyzkoušela místní kladinu (ano, je dostatečně široká aby z ní naše nepozorná příšera nespadla) a s nadšením přeskákala překážky. Vzápětí dorazil Arbuz a mohla začít lítačka. Ajka i Árbí byli blahem bez sebe, konečně pořádný kamarád na lítání a na typické strakáčí pranice - naprosto bez agrese a přitom plné vyceněných zubů a neuvěřitelných výrazů a pohybových krací. Idylka skončila po příchodu dalších bráchů - Arbuz se z pozice bezstarostného pohodového kamaráda náhle přeměnil v egoistického vládce své smečky (rozuměj Ajušky) a byl oheň na střeše. Naštěstí ostatní bráchové jeho útoky přecházeli jen s lehkým ohrazením a o Ajušku s ním bojovat nehodlali, tak k žádným větším třenicím nedocházelo. Po hodince nebo dvou jsme psům vložili vynucenou pauzu, nasvačili se a zahájili další lítání. No, lítání. Všeobecné emoce a euforie z lítačky a hravých pranic se klukům vrazily někam trochu jinam než do hlavy a chvilkama bylo jejich řádění mládeži nepřístupné... Pánečkové z toho ale měli legraci, tak kluci v orgiích pokračovali až do odpoledních hodin. Jako praví strakáči nebyli schopní honičky a hry ukončit, všichni lítali "domrtva". Ajka jako jediný účastník bez komfortu dopravy autem až ke cvičáku měla před sebou dalších 6 kiláků k domovu a při představě, že ji tam budeme muset donést, raději jsem ji několikrát ze všeobecného veselí vyrvala a chudinku malou donutila odpočívat na verandě. :-D
Ursín si setkání moc nevychutnal - kvůli jeho váze nebylo bezpečné ho se smečkou pouštět, aby někoho neuválel a nepošlapal, celou dobu proto těžce nesl oddělení od zábavy a neustále si na to stěžoval. Kdykoliv se kluci trochu poštěkali, ozval se i Ursín a nadával jim: jen počkejte, já vás srovnám, to nevíte, jak se slušně chovat?! Zároveň hlídal areál, takže jakákoliv manipulace u brány byla oznámena jeho zvučným štěkáním.
Cesta domů proběhla v poklidu, akorát Ajka naprosto vyšťavená z energie byla pořád zmrzlá a když jsme čekali při přestupu na vlak, nepřestala se třepat ani po zabalení do svetru a zahřívání na klíně. Na chaloupku v Turnově jsme se všichni doslova doplazili, totálně unavení, no a na večeři jsem musela snad poprvé v historii Ajku budit!
Fotky a videa strakáčího řádění.