Štěkaná
Kdy a jak štěkat a jaké léky sezobnout.
Nevím, kde se to v Ajce bere. Nikdy nebyla hlídací typ, nikdy ji dění v chodbě domu nezajímalo víc, než že občas poslouchala za dveřmi, čuchala ke škvírám a četla si pachy z průvanu. Poslední dobou se ale několikrát stalo, že Ajku nějaký zvuk z chodby natolik překvapil, že se pokusila štěknout! Ono to tedy v jejím případě, s ohledem na minimální frekvenci využití štěkání jako zvukového projevu, zní spíše jako kdyby se pokusila zakašlat. Ale my dobře víme, že je to pokus o štěknutí, takže jí to kašlání zakazujeme, protože zádveřní štěkálisty nemáme ale vůbec rádi! :D Že by to pochytila od Airi, když u nás byla na návštěvě a hlídala každé vykřiknutí dětí v chodbě? Nebo už Ajka vážně dospívá?
Samozřejmě jsem projevila i jisté snahy naučit Ajku štěkat na povel. Zkoušeli jsme všelijaké dráždění naší pesy, ale nakonec se jako nejlepší varianta ukázalo luxování. Útoky na smeták má Ajka odmala zakazované, s větším či menším (popravdě spíše s úplně malým) úspěchem. Při pohledu na smeták Ajku chytá takový lovecký záchvat, že ji nakonec stejně vždycky odkážu do pelechu, protože na jakékoliv zákazy a okřiknutí je v tu chvíli úplně hluchá! Vysávání ale není každodenní nutnost, takže v útocích na vysavač Ajku podporuji a musím říct, že už na něj štěká perfektně! Nepochybuji o tom, že sousedi ze všech stran přesně vědí, kdy se u nás uklízí. 8) Bohužel jsem ale stále nedospěla k tomu, aby Ajka dokázala štěknout jen na ten povel, kterým ji při štěkání na vysavač vehementně hecuji. :)
O čem nás Ajka nikdy nezapomene informovat, to je náš psí soused Škubánek. Škubánek je kříženec jezevčíka, takový ten legrační veselý jezevčíkoid s hrubou rozčepýřenou srstí pískové barvy. Škubánek s Ajuškou se milují od první chvíle, kdy se setkali. Nedávno jsem paničku od Škubánka potkala, tak jsme si mohly chvilku popovídat o našich chlupatcích a zjistila jsem zajímavou věc. Tak, jak nás Ajka informuje o každém pohybu Škubánka v hlavní chodbě domu (pokaždé dojde ke dveřím, kde čuchá, vrtí a občas koukne ne nás, jestli nejdeme taky se Škubánkem na vycházku), Škubánek prý dělá přesně to samé na Ajku! Když je mu po ní hodně smutno, tak si u dveří i zakňourá. :D
Ajka se minulý týden bohužel nachladila. Sice měla jako vždy vestičku, ale hrozně dlouho jsme čekali na zastávce a fičelo až mrznul nos, přestože bylo nad nulou. Šalina pak samozřejmě netopila, takže vymrzlá Ajuška skončila se zánětem močáku. Nachlazení jí ale odnesl i žaludek, který na prochladnutí zareagoval takovým způsobem, jaký už asi tušíte. Ajušce bylo zle a byla smutná, v rámci léčby tedy dostala léky na žaludek, antibiotika na močové cesty a k tomu ještě lék proti překyselení žaludku. Panička dostala návod k podávání a musela si ho přepsat na papír, protože její mozeček to fakt nedával. Co před jídlem, co po jídle a jak dlouho, co po dvanácti hodinách, co napřed po osmi a pak po dvanácti. Hlava mi to nebrala, tak jsem si začala na každý další prášek nastavovat budíka. První, kdo se v tom zorientoval, byla Ajuška! Jakmile uslyší budík, už je v pozoru a nabízí hlavičku k nasypání některého léku do tlamky. Já už jen musím vylosovat odpovídající barvu léku a spokojeného lékožrouta náležitě pochválit za jeho snaživost. 8) Přesto...byť se Ajka tváří jako věrný následník laboratorních předků, po všech těch zvrtnutých packách a jejich různém kroucení a prohmatávání, injekcích více či méně štiplavých a zpravidla ve zvýšeném počtu, v ordinaci se pomalu ale jistě stává hysterkou. Jak jí teď bylo zle, v okamžiku, kdy jí bylo rozbolavělé břicho prohmatáno a schylovalo se k injekcím, Ajka dostala totální hysterický záchvat, kvičela, válela se na zádech, aby jí nikdo nic nemohl píchnout, no mohla jsem se propadnout studem. Vypadlo to jako krocení divé zvěře. Takovou ostudu tedy Ajka nedělá ani při odběrech krve... Asi jí budu muset přečíst něco z historie jejího původu, třeba se nad sebou zamyslí a příště se bude chovat jako slušně vychovaný pes. :)
Spokojený spíček :)
