Šípková Růženka

Jak Ajuška roste a mění srst, proč jí říkám Šípková Růženka, jak se učí a jak rozmnožuje příznivce strakáčů.

Ajuška nám roste před očima. Nám sice připadá téměř stejná, protože ji vidíme každý den, jsou ale jisté evidentní známky toho, jak přibývá na váze i výšce. První takový moment  byl, když jí začal být malý náhubek. Nenechte se zmást, nebylo  to po týdnu nebo po delší době. Její první náhubek pořízený pro cesty MHD jí začal být malý přesně čtvrtý den, co ho nosila.:-D Opravdu. Zvolili jsme pro období růstu nejlevnější plastové náhubky, které se běžně používají pro pejsky žeroucí venku blivajzy. Nejlépe jí seděla velikost 3, prima, přidělali jsme dírky, aby jí na hlavě držel, naučili ji ho nosit a nesundávat, brát ho jako kamaráda. A ejhle, čtvrtý den v MHD najednou Ajka jako v amoku hrabala tlapkama po náhubku, že ho bude sundávat, neposeděla v klidu a byla vůbec nespokojená. Záhy jsme zjistili proč - hlava jí roste tak rychle, že jí už začaly okraje náhubku tlačit pod očima! Po třech dnech! Tak jsme bleskově přešli na velikost 4 a už je z náhubku zase kamarád.:-))) Začínám ale mít pocit, že možná než doroste do dospělosti, budeme potřebovat i velikost 5 - pro rotwíky... :-D Nechápu, že výrobce ty náhubky dělá tak úzké. Ale za těch pár korun se to dá přežít. Až bude velká holka, pořídíme jí pěkný kvalitní náhubek na míru. Teda spíš asi na hlavu.

Další výrazná známka růstu Ajky bylo setkání s našimi kamarády Šamany, kteří nás s ní vezli do Brna. Když ji uviděli pobíhat, vykřikovali, že je dvakrát větší, jak má dlouhé nohy a že už dokonce přerostla Orchi! Jak jsme pak prověřili na váze, také hmotnostně Ajka utěšeně přibírá, žere jako o závod a za týden přibrala zhruba kilo. Má už teď přes šest kil, a dokonce i Čita - opravdu velká kočka - mi proti ní připadá drobná a lehoučká!

Ajuška si teď u mě vysloužila interní přezdívku Šípková Růženka. Ne, že by se ráda napichovala na ostré předměty, ani akupunkturu jsme zatím nezkoušely, ale strašlivě ráda spí a čím je starší, tím víc prospí. Má to své dobré i špatné dopady. Skvělé je, že se naučila opravdu prospat noc - už několik nocí leží v předsíni psí plínka naprosto zbytečně, Ajka rezignovala na vstávání kvůli vyprázdnění měchýře. Také v práci jsme mohly snížit počet rychlých úprků z areálu cca. 300 metrů k řece (samozřejmě prchám já s Ajkou v náručí, ona by se na to víteco... no vyčurala ještě cestou, co jste mysleli!!!!). Negativní dopad je, že se jí prostě ale vůbec nikdy nechce vstávat z pelíšku. A to čím dál tím víc. Když mi v pět zazvoní budík, bleskově se oblíkám, že budu vynášet pejsku s čuráním na krajíčku. Kdepak, ona nechce o nějakém venčení ani slyšet!! Už ani pamlsky ani oblíbená hračka ji z pelechu nevytáhnou a nezbývá, než ji drapnout do náručí a vynést milostslečnu až před dům na trávník. Tam se protáhne, vyčurá a už by chtěla zpět do pelíšku.:-D Zkusíme tedy změnit režim a uvidíme, jestli vydrží skoro hodinu, co kolem ní budu ráno chodit, a budeme venčit opravdu až cestou k autobusu. Poslední večerní - spíše tedy noční - venčení má na starosti Radovan, a ten už taky chudák neví, co na ni vymyslet. Posledně ji tuším nechal zakousnout do bavlněného uzlu a za ten ji vytáhl až do výtahu a před dům.:-D Ajka sice není líná, to vůbec, strašlivě ráda si s námi hraje, honí se, nebo když potkáme pejsky, tak s nima lítá, ale má teď prostě velkou potřebu spánku a tak se jí rozespalé nikam chodit nechce. A čím víc spí, tím rychleji roste. Začínáme dělat čárky na futra a budem jak u dítěte sledovat, jak se jí kohoutek zvyšuje. :-D

Asi jsme se před Ajkou neprozřetelne prokecli, že máme u strakáčů moc rádi žlutou hlavu. Začala teď lehce přepeřovat - pardon, línat - takže mám plná trička malých černých a bílých chloupků, když se na mě rozvaluje v šalině. Včera jsem si právě takhle cestou v MHD všimla, že jí za ušima vyrazilo hafo žlutých chlupů neuspořádaně rozházených v černé skvrně. Tak třeba se té žluté na hlavě dočkáme ve větší míře, než je teď. Času na dobarvování má Ajka spoustu. ;-)

Ve volných chvilkách pokračujeme v učení základních povelů poslušnosti, v klidu už perfektně zvládá sedni, stůj, ke mně, k noze a začíná chápat zůstaň a lehni. Bohužel ale v klidu se nacházíme tak maximálně doma, občas v práci a někdy při ospalém stavu i ve městě, většinou je ale kolem tak moc zajímavých věcí, že musím čekat na vzácné chvilky soustředění a pak můžeme testovat poslušnost i v ruchu. Například i náš perfektně nacvičený pohyb v domě - Ajka poslední do dveří, ve výtahu sedne a čeká na povel jít ven - zmizel pesandě z hlavy v okamžiku, kdy s námi do výtahu nastoupila naše sousedka v dlouhé sukni. No to bylo něco neuvěřitelného, co je potřeba prozkoumat, očuchat, ochutnat... :-D Takže nastala klasická situace nevidím neslyším studuju a musela jsem v našem mini výtahu zalehnout na zem, vytáhnout Ajku zpod sukně a držet ji v klidu v sedě. Asi se občas budu muset oblíkat jako člověk, aby si na zajímavosti jako sukně a jiné nepředloženosti taky zvykla. ;-)

Ajuška začala intenzivně pracovat na rozšiřování příznivců ČSP. Občas při vycházce zastavujeme na kofču v hospůdce Na Pijavě a tam se do Ajky naprosto zamilovala jedna paní servírka. Právě teď zvažuje, že si namísto plánovaného irského setra pořídí raději strakáče. Kdykoliv tam jsme nebo jdeme kolem, musíme se u ní zastavit, aby mohla Ajušku pořádně pomuchlat a pomuckat. Už jsme jí doporučili strakáčí web, aby si mohla vyhlédnout štěnisko. :-)