Sázava
Konečně zase na vodě.
Dík vydatným dešťům se nám podařilo poprvé vidět horní tok Sázavy z lodi - zatímco na dolních tocích většiny řek způsobily deště povodně, horní tok Sázavy se v neobvyklém termínu z kategorie "sucho" vydrápal do kategorie "sjízdné". Neváhali jsme a přesunuli plány z dolního na horní tok Sázavy, zabalili loďáky sobě i psovi a tlapkali středečním ránem na vlak do Světlé nad Sázavou. Po dloooooooouhém rozhodování jsme se prakticky až na poslední chvilku rozhodli, že Urska s sebou letos už raději brát nebudeme, artróza v kyčlích a problémy se vstáváním bohužel moc nejdou dohromady s ležením v lodi v mokru a následné vyskakování na břeh řeky u skoro každého jezu... Osmutnili jsme to, ale rozhodnutí bylo pro dobro Ursínka.
Dík tomu, že Ajka už konečně "dostává rozum", byla to dovča parádní, protože jsme si mohli se psem dovolit mnohem víc, než loni, to byla Ajka ještě takový pobuch, že prakticky nebylo možné ji někde nechat bez dozoru. Letos se nám ji dokonce podařilo i dokonale utahat! Ale kdo by nebyl utahaný: v sedm jsme vyskakovali ze spacáku rovnou na hodinovou vycházku okolím Sázavy, posnídali jsme, zabalili, nahrnuli vše do lodi a následujících cca. pět hodin strávili splouváním. Po příjezdu do kempu a postavení stanu konečně mohla psice na chvíli po večeři odpadnout, načež se vyráželo na večerní výlet do okolí. Loni ještě Ajka nechtěla být ani zavřená ve stanu, aby jí nic neuniklo. Letos? Hned první den pochopila, že jediné klidné místo, kde se opravdu vyspí, je ve stanu, takže sotva dotlačila večeři, už se plížila ke stanu a pokukovala "pánečci, už jste mi vybalili ten spacák? Já si potřebuju nutně zdřímnout, zavřete mě do stanu ať mám klid!" Čtyři dny zvládala tento režim pouze s nočním spaním a dřímotou po večeři. Pátý, poslední den, bylo po psovi. Kvůli dřívějšímu odjezdu jsme vstávali už v šest a Ajka musela být ze spacáku vytažena násilím, načež vůbec nemohla najít nohy a vypadalo to, že asi havaruje. Kdekoliv jsme přes den zastavili, okamžitě uléhala a usínala a také až tento poslední den začala protestovat před sjížděním jezů - že prý je už moc unavená než aby na ni zase někdo lil sto litrů vody jedinou vlnou... :o)
Několikrát jsme si vyslechli, že máme hrozně hodného psa, jak hezky klidně sedí v lodi, zatímco ho zavaluje obří vlna zabaláku, jak na břehu nikde nepobíhá, nikoho neotravuje a nic nedělá. Jenomže pak jsme tam taky měli toho druhého strakatého psa, který po odpoutání z vodítka a povelu "volno" vystřelil kosmickou rychlostí, mizel v dáli a zase se objevoval, občas na nás i někde počkal, ale víceméně pořád strašně někam spěchal a vůbec neměl čas se zabývat nějakými pánečky tam vzadu... Holt, kompenzace, dva psi v jednom! 8-)
Pár poznatků:
Aby Ajka nahradila Ursína, rozlínala se na vodě jako o život. Naše parta se vždycky poznávala podle závějí Ursových chlupů na bagáži, oblečení, ve stanech i v lodích. Ajka se sice snažila, ale jeho úrovně rozhodně nedosáhla.
Ajka velice dobře ví, který spacák je její. Ale také velice dobře ví, že když ji zavřeme do stanu a někam odejdeme, nemáme nad ní žádnou větší vládu a že na našich spacácích je měkčeji, tepleji a vůbec lépe. Kde přesně Ajka spala jsme snadno poznávali podle hromady chlupů a trochy opadaného uschlého blata...
Stan je vlastně taková nylonová přepravka pro psa, jen větší. :o)
I malý pes má velkou sílu: při přetahování lodí jsme Ajku zapřahali do postroje a měli jste vidět, jak rychle jsme se přesunovali!
Nafukovací zviřátka plovoucí za cizí lodí jsou jasnou kořistí, kterou je třeba neustále sledovat a v příhodném okamžiku se chystat ke skoku z lodi.
Nutrie dva metry od nás na břehu jsou neodolatelným lákadlem. Ajka je asi chtěla vzít dom jako kamarády pro našeho Bobra.
Kdo se nepase u řeky, není správný pes!