S háravkou na dovolenou
Pro velký úspěch opakujeme.
Když Ajka na jaře poprvé hárala, vyšlo jí to akorát na naši dovolenou v Českém ráji. Aby nám to nebylo líto, naplánovala si i další hárání tak, jak nám vyšel termín dovolené. Museli jsme tak změnit plány a namísto spaní pod stanem jsme si opět domluvili chalupu u Turnova. Ale aby to nebylo tak jednotvárné, vypůjčili jsme si s sebou tentokrát i Ursínka... :-)
Jenomže Ursínek není jen tak nějaký pes, je to pan Pes, odmala vychovávaný tak, že je s ním možné bez problémů fungovat i vedle voňavé háravky. Ne že by se mu Ajka nepodbízela (provokatérka jedna) a Urs z ní nebyl v tu chvíli na větvi, ale stačilo je okřiknout a oba dělali, jakože tam ten druhý není a jakože vlastně předtím dělali úplně něco jiného úplně někde jinde. V noci spala Ajka s námi v pokoji a Ursínek v chodbě domu, kde bylo dostatečně chladno, aby se cítil pohodlně, takže byl v chalupě naprostý klid a pohoda. Na poslední dva dny dovolené za námi dojeli na návštěvu mí rodiče a mamka si Ajku vyprosila na noc. Ajka tak poprvé v životě mohla spát v lidské posteli. Šťastná jako blecha z ní odmítala vylézt ještě ráno!
Co psíky i nás mrzelo bylo to, že díky Ajčině ochotě se nabízet čemukoliv se čtyřma nohama a hubou plnou zubů, nemohli se oba psíci společně vylítat a vyřádit navolno. Ajka holt z vodítka nesměla. Ale i tak byla spokojená, že má Ursínka s sebou, a pochytávala od něj všemožné zlozvyky, které se jí jen podařily. Respektive dalo by se říct, že v průběhu týdenní dovolené Ajka setrvale hluchla. Naštěstí šlo jen o hluchotu dočasnou, která šla po návratu zase odstranit. Co bylo ale ze všehno nejhorší, byl Ursínův evidentní vliv na lovecké sklony naší pesy. Jak Ursín začal větřit s vysokým nosem, Ajka okamžitě vypla mozek a přepla se do režimu "totální magor", začla zmateně běhat a čuchat a poskakovat na špičkách. Když jednou z houští asi dva metry od nás vyběhlo stádečko laní, pokud bych neměla Ajku na vodítku, asi bych ji jen tak neodvolala. Naše tréninky se zvěří v oboře díky Ursově zájmu o zvěř vyšly tak nějak vniveč. :-( No holt, Ajka s Ursem smečkuje. Nedá se nic dělat. Zas máme v budoucnu na čem pracovat.
Střídali jsme dlouhé a krátké výlety, na delších jsme si psy zapřahali a hned se nám šlapalo lehčeji! Ursínkův příklad naštěstí může být i pozitivní a jak ho měla Ajka vedle sebe, nádherně v postroji makala! Když šel ale Ursín za nama, její jediná starost byla se ohlížet, jestli se nám její miláček neztratil. Po prvních dvou výletech, kdy jsme tak nějak (no dobře, JÁ jsem tak nějak) zapomněli k délce trasy připočíst i naši cestu přes Turnov na vlak a večer zpět, dali jsme si dva dny po sobě přes dvacet kiláků a následně jsme si pacičky lízali všichni. Oh pardon, vlasně ne, Ajka jediná i druhý den po pětadvacátém kiláku vypadala, že můžem jít ještě jedno kolo... Zato Ursínek se tvářil, že bychom ho měli k chalupě už donést. Nějak vyšel z kondice, asi teď doma dělá jen kraťučké vycházky. Ale po jednodenním odpočinku byli psíci svěží a plní sil, zatímco pánečci pořád hledali rozumně dlouhé (tedy co nejkratší) trasy k projití. :o)