První výstava
Ajčin světonázor, její první lekce flamenca a první výstava.
Ajka má o některých psích záležitostech vlastní představu a obecné zákonitosti a zvyklosti ji naprosto nezajímají. Klasický příklad - tabulkový přehled o tom, kolikrát denně by štěně mělo v různém stáří jíst. Ajka na tuto tabulku zvysoka kašle. Sama si neustále upravuje stravovací režim a je napřed tak o měsíc nebo dva měsíce stáří. Poslední dobou odmítá jíst třikrát denně a je odhodlaná jíst jen ráno a večer. A zkuste ji donutit. :-D Faktem je, že si přes den aspoň zobne nějaké pamlsky při cvičení, takže úplně prázdný žaludek nemá. Občas taky dostane kousací kostičku, nebo když mám pocit, že měla víc pohybu než obvykle, předložím jí ještě pozdě večer aspoň trošku granulí. Slečna je buď milostivě před půlnocí sní (tak vidíte, nejen na lidi chodí půlnoční hlad!) nebo je zbaští až nad ránem, anebo dělá, že žádné granule neexistují (od té doby, co si přečetla o teorii relativity, není s ní k vydržení). Pravidelně předkládaná obědová mistička zůstává nepovšimnuta. Vlastně někdy ne, někdy si z ní Ajka těsně před odchodem z práce vezme granulku či dvě, donese si je na podložku a pak je urputně loví. :-) Taky co se týče puberty, nemyslí si Ajka, že je třeba čekat na sedmý či osmý měsíc stáří, vše se dá zvládnout hnedka! Když jsem zase na cvičáku sváděla psychický a pamlskový boj s tím rozjíveným strakatým pubošem, chvilku tak naše paní cvičitelka zamyšleně Ajku sledovala a pak se zeptala, jakže je přesně stará... "Ani ne půl roku, a to už má TAK silnou pubertu? To je teda vážně brzo! To teď prostě musíte jen nějak přežít." :-D Všechno zlé je k něčemu dobré a já věřím, že ji třeba puberta zase o to dřív přejde... ;-)
V pondělí měla Ajuška zářný den. Takový ten den, kdy od rána víte, že dneska ten pejsek prostě bude perfektně poslouchat. Jednoznačně byla naladěna na program "hodná" a dodržovala ho až do večera. A já se radovala, že jí to vydrží a v úterý na falmencu bude vzorná pejska. Už úterní ráno předznamenalo, že dnes není den v programu "hodná", ale v programu "veselá a zvědavá". Udělalo se mi lehce nevolno a vydrželo mi až do odpoledne, kdy jsme po patřičné vycházce dorazily k zrcadlovému sálu. Ajka byla nadšená, že se zase něco zajímavého děje, a moc se těšila na tu legraci. Naštěstí se mi ji podařilo dostatečně uklidnit na to, aby zůstala na místě a čekala na mě, i když odcházím pryč, takže jsem ji moc chválila a říkala si, že je to nakonec úplně v pohodě. Pak dostala na začátek hodiny kousací kostičku (trochu zklamání, mívala ji na půl hodiny, ale s novými zuby je její rozkousání otázka ani ne pěti minut...) a jakmile ji dokousala, vymýšlela, co zajímavého by se tam ještě dalo dělat. :-) Jakmile jsme docvičily rozcvičku a začaly trénovat techniku a nové kroky, Ajka byla hrozně nadšená! Vážně jsem byla ráda, že prakticky vůbec neumí štěkat a neštěká, protože kdyby uměla, docela jistě by celou hodinu prohafala, evidentně má skvělý smysl pro rytmus! Neustále vstávala a chtěla se k nám přidat, vyzývala nás ke hře, napínala vodítko na max a v jednom kuse na nás vrtěla ocasem jakože se jí ta legranda moc líbí a ať ji přiberem mezi sebe. Z nedostatku možností uvázání (nechtěla jsem použít židli, kterou by Ajka zcela jistě ráda tahala po celé místnosti) jsem vodítkem Áju přivázala částečně k mému těžkému batohu a částečně k nezamykatelné skříňce, takže při napnutí vodítka omdléval batoh a skříňka se otevírala. Zvolila jsem techniku "nevšímat si jí a ono to nějak dopadne, dřív nebo později musí pochopit, že má v klidu čekat", usměrnila jsem ji jen párkrát, abych ji vrátila na patřičné místo, nebo pak ke konci hodiny, kdy už z nedostatku jiných nápadů objevila na propínacím vodítku karabinu a rozhodla se ji chroustat. Ajka prostě vydržela být celou hodinu akční, sledovala nás a ani chvilku neodpočívala; přesto musím říct, že ji ostatní holky moc chválily, jak je úžasně hodná a nezlobí. A měli jste ji pak vidět doma, jak krásně odpadla. Slupla granule a bylo po pejsce. :-)
V pátek večer se Ajka po dlouhé době opět vyšamponovala, takže bílé části těla obarvené pravidelným válením se po šalinách a autobusech změnily odstín ze žlutavého na skutečně bílý, a dostala instrukce se pořádně vyspat. V sobotu ji totiž čekala nová zkušenost - výstava. Tolik pejsků pohromadě jsme ještě nikdy nepotkali a Ajka vypadala trošku překvapeně, jakže se se všemi má stihnout seznámit?! Záhy pochopila, že asi nebude možné se seznamovat opravdu s každým a tím pádem se chovala až překvapivě ukázněně. Rozhodně nenapodobovala jiné mladé psy, kteří skákali pánečkům po hlavách, vytrvale štěkali nebo dostali ze stresu průjem s dosahem až k vedlejšímu kruhu... Ajka byla akorát nejistá, protože pořád nevěděla, jak by měla řešit svou smečkovou pozici mezi tolika cizími pejsky, takže se neustále pohybovala přihrbeně a klopila uši jako JarJarBinks (viz předchozí novinky). Svou pravou tvář předvedla až při zapískání hračky, to se její výraz změnil na skutečnou reklamu na ČSP. :-) Nakonec se v těžké konkurenci ve své kategorii (konkurenci jí tvořilo přesně 0 dalších štěňat) umístila na prvním místě s ohodnocením velmi nadějná. Hned po odchození strakáčů jsme prchli ke mě do práce, Radovan naložil do krosny patnáctikilový pytel granulek pro Ajku (to už je třetí, jakže dlouho máme Ajušku doma?!) a vyrazili jsme domů do Vlaštovčího hnízda. Tato výstavní meziakce byla nutná, protože nám nastává krušné období rekonstrukce výtahu a tento víkend nám jezdí naposledy, od pondělí bude na 4 týdny vypnutý. A kdo by se s patnáctikilovým pytlem nosil pěšky do osmého patra, no uznejte! Granulky jsme vyložili a vyrazili zpět na výstaviště, aby si Ajka užila ještě odpolední přehlídku národních plemen. To už byla Ája opravdu hodně unavená, kde lehla, tam usnula (tedy kromě výstaviště, tam bylo moc pejsků okolo, ale stačilo zastavit na zastávce, chvilku jet autobusem nebo šalinou a hned upadala do říše štěněcích snů). Při tomto stupni únavy a vzhledem k tomu, že ještě stále nenabyla psího sebevědomí a neznámých psů se spíš bojí, tak v závěrečkách běhala zase nahrbená jako strakatá želvička. :-) Ale nakonec shledala, že to byla docela legrace, hlavně to běhání, to ji bude určitě bavit i příště. :-))))