Proč kastrace?

Proč jsme se namísto pro uchovnění rozhodli pro kastraci.

V minulých novinkách jsem okrajově zmínila Ajčinu kastraci. Možná si to žádá trochu větší vysvětlení, protože většinou člověka napadne "když máte papírového psa, tak proč ho kastrujete?" Kdo si spočítá počet Ajčiných úrazů za poslední rok, asi má vcelku jasný tip.

Ano, je to tak. Ajka má holt volné klouby na packách, což zvyšuje její úrazové šance. Jak pravil Radovan - je to kvůli paničce, protože Ajka ve snaze "podobat se svému pánu", zajistila si podobnou hypermobilitu, jakou se vyznačuje i většina paniččiných kloubů... 8-) Po posledním úraze, kdy Ajka musela zůstat v klidovém režimu plné dva měsíce, měli jsme toho dost. Začali jsme více uvažovat nad tím, jestli ji chceme nebo nechceme uchovnit. Pro nás totiž otázka ne/uchovnění znamená otázku ne/kastrace fenky (snížení pravděpodobnosti vzniku nádorů mléčné žlázy a zabránění možnosti vzniku zánětu dělohy, krom toho samozřejmě odpadá období hárání a falešné březosti). Po mnoha konzultacích nejen u rodinného krbu (respektive topení), ale i s veterináři, postupně se nám vyrýsovalo jasné řešení: neuchovňovat. Březost je zátěž na celý organismus a mohla by mít fatální vliv na už takhle volné Ajčiny paciny. Krom toho, estrogen dost ovlivňuje volnost kloubů/vazů a je určitá pravděpodobnost, že po kastraci by mohlo dojít ke zlepšení stavu psích tlapek. Když se tak trochu ohlédneme přes rameno, i přes strakáčí lítací běsnění bez pudu sebezáchovy, Ajce se první rok života veškeré úrazy vyhýbaly a první úraz přišel až asi tři měsíce po prvním hárání a po něm následovaly další a další. Zdá se vám to jako náhoda?

Naše rozhodnutí tedy bylo jednoznačné, Ajku máme rádi a chceme pro ni to nejlepší. Samozřejmě jako každý jiný majitel fenky i my bychom rádi po našem zlatíčku měli doma hromádku štěňat, ale priorita je pro nás Ajčino zdraví a věříme, že tomu prospěje právě kastrace. Když už došlo na toto rozhodnutí, pokračovali jsme dál - s naší oblíbenou paní veterinářkou jsem téma kastrace probrala horem dolem a na její doporučení jsme se rozhodli pro laparoskopickou kastraci na brněnské klinice Jaggy. Kastrují v inhalační anestezi, která je k organismu mnohem šetrnější než klasická injekční anesteze a dá se dobře korigovat v průběhu zákroku, a výhody laparoskopie jsou jasné - minimální porušení tkání. Naplánovali jsme kastraci na druhou půlku března, načež Ajka prochladla a řešili jsme její zánět močáku, takže objednání na Jaggy jsme odložili až po kontrole, až bude Ajka 100% zdravá.

Jenže to bychom nebyli my, aby se zase něco nestalo. Tentokrát ne Ajce, ale pan doktor Vlašín, který má laparoskopické kastrace na Jaggy pod palcem, zrovna odjížděl na dovolenou, takže jsme na kastraci museli čekat ještě dva týdny. A díky tomu jsme už deset dní po termínu kastrace měli odjíždět do hor na dovolenou. A kastrovalo se tři dny před velikonočním víkendem, čili velikonoční spaní někde venku také definitivně padlo... :D

Neděli před kastrací jsme strávili na strakatém výletě sněhem i ledem, takže z bezpečnostních důvodů - jako prevence případného úrazu, Ajka se navolno vylítala jen na jedné pěkné louce, kde už sníh slezl a nehrozila zas nějaká zvrtlá noha nebo natažený vaz. Zbytek vycházky Ajka musela "přežít" zapřažená, i tak ale myslím, že si strakatou společnost náramně užila! :o)

Konečně nastal termín kastrace a já opouštěla kliniku za Ajčina vytí ouuuuuuuu kam jste mě to zavřeli, tady ta bouda není moje a ty lidi neznám! :-D Nicméně personál jsem informovala o tom, že když nebudou Ajku litovat a jednoduše ji seřvou, dá pokoj, tak si s ní v tomhle ohledu poradili. Horší to asi bylo s její hysterií na stole, v místě kanyly měla asi pět vpichů, no, muselo to být rodeo, z její "veterinárněstolové" hysterie ji prozatím dokáže vytrhnout jen panička a taky ne úplně... No ale přežila Ajka a snad i personál... :-D Dvě hodiny po zákroku už jsme Ajku odváděli (ano, byla probraná a v pohodě chodila, dokonce se snažila hned skákat do auta) a zbytek dne víceméně dřímala nebo koukala, kdy konečně dostane něco k žrádlu, když chudinka od včerejšího večera nic nedostala... :o)

Ukázalo se, že po dvou dnech je operace ze strany psíčka zapomenuta, sice se Ajce ještě nechtělo moc běhat, ale do týdne už o žádné kastraci ani nevěděla. Jen kůže na břiše jí zareagovala pravděpodobně na použitou dezinfekci a byla lehce spálená, ale pilně jsme mazali, zakazovali Ajce lízání a vše bylo OK.

Týden po zákroku se Ajka definitivně rozhodla, že už ji nebaví být v pooperační péči a stehy jsou věc zcela zbytečná, no a celou noc pracovala na jednom ze stehů. Ukousala ho tak pečlivě, že jí v kůži zůstal kousek silonu, z něhož netrčel ven ani milimetr. Ajka si vyslechla můj monolog, jehož významu naštěstí nerozuměla, protože jinak by se musela k smrti urazit! Preventivně jsme Ajce vytahali i zbylé stehy, rány už beztak měla dobře zahojené, no a zbytek ukouslého stehu jsme prozatím ponechali osudu, abychom jí nemuseli řezat do kůže. Druhý den ráno to vypadalo, že modrá nit už v kůži není, tak asi Ajka zase využila noční směnu a dokonala, co načla předchozí noc.

Na dovolenou jsme jeli se psem, který byl v naprosté pohodě a v dobré kondici, přešila jsem jí novou vestu, aby plešaté bříško chránila co nejvíc, ale byli jsme vybaveni i mastmi na omrzliny. A dobře jsme udělali, protože první dva dny v mraze a hlubokém sněhu dostalo bříško pěkně zabrat a nabralo fantastickou červenofialovou barvu omrzlin prvního stupně. Chválabohu se pak oteplilo i na horách a bylo nad nulou, takže se kůže začala rychle spravovat, mazali jsme co to šlo a urychlovali hojení té kombinace spálené a omrzlé kůže... No my máme vždycky něco extra! :-D

Co se týče psychické změny po kastraci - fakt nevím, jestli by to přišlo i tak po dalším hárání nebo prostě s věkem (přece jen už jsou Ajce dva roky a má nejvyšší čas začít se stávat "rozumným" psem), ale na Ajce teď pozorujeme obrovské zklidnění. Nemyslím tím lítací záchvaty mokrého psa, sněhové šílenství, zahlédnutí běžícího zvířete nebo bláznivou honičku a řádění s ostatními psy - v tom je Ajka pořád stejné péro z divanu! Ale co se týče normálních vycházek (dobře, upřesněme to na vycházky bez potkání něčeho zajímavého), z Ajky se stává úplně normální pes! Ta změna přišla tak náhle, že to asi dokážu přisuzovat jedině té kastraci. Dokonce i na zahradě, kde Ajka dokázala tři hodiny pobíhat, čuchat, kousat klacky a lítat jako trefená do zadku, teď jenom přijde, pročuchá si nové zvířecí stopy, a JDE SI LEHNOUT. Pořád si na tuhle Ajku nějak nemůžeme zvyknout! :-)))

Jak Ajčino bříško vypadalo pár hodin po operaci - po laparoskopii jsou jen tři malé jizvy.

To šedé nejsou modřiny! To je stříbrný tekutý obvaz! 8)