Překvápka

Jo jo, pořád se něco děje!

Ajka už je zase chromajzlík. Tentokrát je postižená druhá zadní noha a jak se ukázalo, nejde jako minule o natažené vazy, ale o zvrtnutou tlapku. Ach jo. Takové krásné babí léto a zase je nařízený klidový režim minimálně na dva týdny. Nuž, co naděláme. Dobrá zpráva je, že se jí nestalo nic vážnějšího...

Čím mě Ajka velice překvapila, byl posun v problému samoty. Přes léto je skutečně málo příležitostí k tréninku, protože věčně trajdáme někde po venku. Málokterý den se dostanem domů ještě v rozumnou dobu a když, tak už jsem tak mrtvá, že na trénink samoty fakt nemám ani sílu ani chuť. Každopádně se ale objevilo několik situací, kdy musela být Ajka o samotě někde uvázaná nebo odložená. Dřív při uvázání v lese začla tancovat na špičkách, vyhlížet a poštěkávat, dobře věděla, že někde chystám pamlsky do pachového čtverce a odmítala v klidu čekat. Byla-li odložena na neznámém místě, nevydržela v klidu ani když jsem šla pryč jen na chvíli a neustále měla tendence odcházet, třebas i se stolem, k němuž byla uvázaná. A teď? I když třeba není úplně klidná, rozhodně je zticha a nevyšiluje!

Byli jsme u Šamanů na další palačinkové párty a protože je to k nim opravdu jen kousek, vzala jsem s sebou Ajce nylonovou boudičku, aby tam neposkakovala, až kolem ní budou proudit lidi a zvířata. U Šamanů na dvorku jsem Ajku uložila do přepravky a nechala ji tam. Napřed ji šla zkoumat kočka Mikina, tu to ale brzo přestalo bavit, tak se stáhla zpět do domu. Vzápětí dorazil kocour Dárty, který mimochodem Ajku odmala miluje, a nějak nemohl pochopit, že je Ajka vážně zavřená v té nylonové přepravce a on si ji tím pádem nemůže ani pořádně očuchat! :-D Tak aspoň v její blízkosti strávil nějakou chvíli a pak šel taky radši sledovat posuny jídla v kuchyni... Ajka už pak byla venku sama a my v domě jsme o ní ani nevěděli, akorát za ní zevnitř čas od času vyběhl osmiměsíční borderák Fermi, aby ji dráždil ke hře. V tu chvíli nad přepravkou zářila jasná svatozář, protože jeho nevybíravý štěněcí způsob "musíš si přece se mnou hrát", skákání kolem boudy a drcání do ní tlapami, to by hnulo i s jinak flegmatickým psem, natož s Ajuškou! A ona tam jen tak ležela, sledovala to a zřejmě silně vnitřně trpěla... K očekávanému skákání v přepravce nebo jinému magoření opravdu vůbec nedošlo! Že by Ajka dostávala rozum? 8-)

Jinak tedy můžu říct, že ač Ajuška klidový režim snáší s neskutečnou nonšalancí, občas jí z toho evidentně hrabe a kdyby už nebyla dostatečně vychovaná a vycepovaná, asi by v těch chvílích byla schopná skákat od země ke stropu a rozkousat vše, co by našla v dosahu své zubaté tlamky! :o)

Pár fotek z boudičky.