Přechod pro nevidomé

Kdo si hraje na vodícího psa...

Skoro každý přechod ve městě je už vybaven zvukovým zařízením pro nevidomé (ať už funkčním nebo rozbitým). Jak se dalo předpokládat, Ajka dávno pochopila smysl signalizace a ví, kdy se bude vyrážet na přechod a kdy může v klidu stát u sloupu a drbat se za uchem. U přechodu na Tomkově náměstí to ale poslední dobou dotáhla k dokonalosti. Z práce tam jdeme pěšky a na náměstí pak sedáme na MHD. Je tam ale dost rušná křižovatka a přechod tím pádem rychle přepne ze zelené na červenou a pak je dlouho pauza do další zelené. Čekat tam mě nebaví, tak když nám nevyjde zelená, jdu ještě kus dál s Ajkou kolem trávníku a za chvilku se vracím k přechodu na další zelenou. Ajka systém pochopila dokonale. Pokud slyší na přechodu rychlé klapání značící zelenou, čeká na mě u sloupku se semaforem a kouká, jestli se zbytečně neflákám. Když je na přechodu červená a klapání je pomalé, jen na mě očkem mrkne a vyráží cestou dál si čuchat - stejnak bych ji od začátku přechodu odvolala, tak co by se tam namáhala čekat! :o)

Ajčiny zelené bandážky jsou naprosto nepřehlédnutelné. Spousta lidí, kteří mě s Ajkou pravidelně potkávají, si nás velmi dobře díky tomu pamatuje a vsadila bych se, že bez psa by mě nepoznal ani jeden z nich. ;-) Dokonce i jedna revizorka si Ajku a její bandážky dobře pamatuje, vždycky se na Ajku směje, ale stejně mě nutí hrabat v mém věčně přeplněném batohu a lovit šalinkartu. Asi jsem oproti tomu našemu psíčkovi málo roztomilá a zapamatovatelná (co kdyby si toho stejného psa půjčovalo víc lidí!) Málokdo si správně tipne, jaká je skutečná funkce Ajčiných bandáží, tipy jsou většinou veskrze zábavné. Nejčastějším je, že jsou to ponožky, aby pejskovi nebylo zima na nohy. Někdo tipuje zraněné a zavázané obě nohy, ale už jsem se setkala i s takovými dotazy jakože k čemu ten pejsek používá potítka nebo proč nosí nátepníčky. Vrcholem byl dotaz, jestli jde Ajka na hodinu aerobiku. :D