Povídání ke kávě
Jak Ajuška ke jménu přišla.
Kamarádka Barča se nás při čtvrtečním opékání špekáčků ptala, proč se Ajuška jmenuje zrovna Ajuška. Že se na stránkách chovatelské stanice Bonasa Sorbus dočetla, že jsme jméno vybírali sami, tak proč takové a ne jiné. Jak tedy Ajuška ke jménu přišla?
Když jsme se rozhodli, že už máme doma vhodné podmínky na pořízení vlastního psa a že u mě v práci nebude problém brát si ho odmala s sebou, vybrali jsme strakáče - kvůli jeho povaze, velikosti, univerzálnosti a v neposlední řadě díky jeho vzhledu voříška. Na webu strakáčů jsme pročetli co se dá, prohlíželi rodokmen, chovné psy a feny, kontaktovali chovatelské stanice, dotazovali se a pátrali. Výsledkem byl výběr několika chovatelských stanic - několika fen, které se nám líbí vzhledově, v rámci možností mají zdravé kyčle a pately a budou mít v dohledné době štěňata. Výběr se nám nakonec ještě zúžil termínově kvůli datu odběru štěněte, protože bylo trapné zrušit týden na vodě s kamarády jen proto, že máme doma malé štěně a s tím se na vodu jet nedá. Obzvlášť trapné by to bylo proto, že celou výpravu na vodu organizujeme my... :-D
Když už bylo rozhodnuto, odkud bychom si měli štěndu brát, zajeli jsme se do chovatelské stanice podívat, abychom se seznámili nejen s vybranou fenkou, ale také hlavně s paní chovatelkou, zjistili, co máme od strakáče očekávat a předvedli se jako vhodní adepti na štěně. Návštěvu jsme provedli v rámci výletu, předvedli jsme se opravdu výborně - od bahna jsme byli skoro po kolena (kdo mohl tušit, že turistická značka vede polem, po kterém jezdí čtyřkolky...), ale přesto jsme paní chovatelku neodradili a nakonec se zadařilo a kromě kluků se narodila i jedna fenečka. Na naší návštěvě jsme jen tak mezi řečí prohodili dotaz, jestli by bylo možné, že bychom si případně fenku pojmenovali sami. Trochu jsme tím paní Jeřábkovou zaskočili, tak nás potom dost překvapilo, když nám po narození štěňátek napsala, abychom si dle naší domluvy jméno vybrali sami.
Začali jsme horečnatě vymýšlet, zkoušeli jsme doma vykřikovat různá psí jména na A, abychom ověřili, zda se budou dobře křičet v noci po lesích a jestli budou dostatečně znělá. Po proškrtávání, probírání, měnění seznamu a po spoustě smíchu nad našimi výtvory jsme nakonec měli pět vítězných jmen. Ve výběru zvítězilo jméno Aiša - podle jedné z řeckých bohyň osudu - Aisy, která představuje osud spoluvytvářený vůlí člověka (až teď mi dochází, jak to sedí, pokud toto jméno dáte zrovna strakáči...). Zapomněli jsme ale na to, že by paní Jeřábková chtěla použít pouze jména dosud u strakáčů nepoužitá. A zrovna Aiša byla použita už v několika provedeních (Ajša, Aiša, Aisha...). Tak jsme pokračovali ve vymýšlení. Další navazující jména ve vítězném seznamu byla dvě - Ajka a Ajuga. Ajka protože se nám prostě líbí a Ajuga - to jsem vybrala já jakožto botanik, zdálo se mi to jako jedno z mála jmen kytek, které by i pro psa bylo docela hezké. Jenže pak jsem nad tím začala přemýšlet: nebylo by náhodou moc nebezpečné dát psovi jméno Zběhovec (Ajuga reptans = zběhovec plazivý)?! Ne, to jsme se opravdu neodvážili! Jenže Ajka byla už u strakáčů použita a snad i několikrát a nám začaly docházet nápady, tak co tedy z toho udělat Ajuška? Paní Jeřábková byla trošku smutná, že nejde o žádné jméno spojené s přírodou (název chovatelské stanice Bonasa Sorbus = Jeřábek Jeřáb), ale vyšla nám maximálně vstříc, a tak se Ajuška jmenuje Ajuška.
A to je vše přátelé, tádydádydá.
Na závěr několik uklidňujících fotek spící Ajušky - máloco je tak uklidňující, jako spící dráče strakáče... :-D