Pořád se něco děje
Máme za sebou nabitý víkend...
Zakončení pracovního týdne jsme provedli stylově s Ursínkem. Poté, co jsme s Ajuškou vyzvedly na zahrádce zase nějaké meruňky, vyrazili jsme pak už společně s Radovanem pro Urska na večerní vycházku. Ája opět kňučela a byla k neutišení, hlavně aby už byl Ursín u ní a mohla ho pořádně přivítat. Kupodivu se ale na vycházce tentokrát zklidnila docela brzy, takže už ho tak nepronásledovala a tím pádem ji Ursín zase vnímal o něco pozitivněji, než obvykle. Přestože jsme vycházku co nejvíce zkrátili, byla po ní Ajka pěkně mrtvá, celý den totiž blbla a málo spala, tak to na ní už bylo vidět, že je přetažená.
V sobotu jsme razili do Hradiště a tentokrát jsme měli více času, tak jsme mohli Radovanovu mamku vzít na vycházku do města. Zrovna probíhala filmová škola, tak bylo město plné lidí. Ajka zase byla u vytržení, nejradši by se rozdělila na hodnou Ajušku, která by šla s nama, a neřízenou střelu Ajušku, která by se se všema seznámila a zařádila si. Bylo ale na ní znát, že je ještě stále nedospaná, takže pauzu v kavárně strávila tlučením špačků pod stolečkem. Ajce už začaly růst i stoličky, čímž pádem ji rázem přestalo zajímat kousání granulí a protože jsme pro ni na cestu vlakem nic jiného k jídlu neměli, Ajka držela hladovku. Granule nepomohlo ani trochu namočit, studená voda se do nich nechtěla moc vsáknout a když už se vsákla, Ajka se pořád tvářila, že jsme jí to jídlo určitě otrávili. Najedla se tedy až doma - konzervy smíchané s vlhkými granulemi. Zajímavé je, že kousání klacíků, žvýkacích kostiček ani šišek jí ale vůbec nevadí. :-D
Nedělní službu u koníků jsem strávila bez Ajky - tahat ji ke stájím, když přezubuje, by bylo dosti riskantní s ohledem na koncentraci tetanu v koňských koblihách. Ajku jsem ráno akorát vyvenčila, zamíchala jí do granulí trochu masa a slíbila jí udělat vývar. Ája prohlásila, že maso granule nezměkčí, ale dá se z nich dobře vypreparovat. ;-) Vyjížďka byla i přes slibované lijáky krásná, bylo příjemně oblačno, ani hmyz moc neotravoval, a když pominu setkání s crossovou motorkou uprostřed lesa, nepotkali jsme živé duše. Cestou jsme se s Fotem oba dosyta najedli malin, ze sedla se sbírají ještě lépe, než před dvěma týdny třešně, a také jsem ze sedla viděla do daleka a mohla posbírat bedly, které se na mě smály ve vysoké trávě. Bohužel se potvory nejvíc smály za plotem, grrrrrr. Ale aspoň pár těch dosažitelných jsem posbírala, teď už na houby vždy jen na koni, no teda až na to nasedání a sesedání... Asi by to chtělo za účelem sběru bedel spíše nějakého drobnějšího koníka, než je "tank" Foton!
Doma jsem Ajce udělala pořádný vývar s mrkví (hurá hurá, zase se uvolnil kus místa v mrazáku, ta prasečí holenní kost tam ale zabírala místa!!!), takže po zalití granulí se do nich pustila jako smyslů zbavená. Hned po obědě jsme šli vyzvednout Ursína a společně jsme razili do ZOO. Těšila jsem se, jak Ajce ukážeme další zajímavá zvířátka a budeme ji učit nelovit. Ha ha ha. Ajka se svou výškou a čuchací zálibou zaregistrovala jen pár papušků a jiných na zemi sedících ptáků, lamu a bizony. Žádného jiného zvířete si nevšimla, jednak byly od ní moc daleko a jednak ji mnohem víc zajímaly všechny ty pachy okolo, vypadalo to, že se úplně učuchá k smrti. :-D Zato Ursínek byl jako v kině, vše bedlivě sledoval a moc se mu v zoo líbilo. :-) Budeme muset výpravu za zvířátky zopakovat, třeba si jich příště Ajuška i všimne. Cestou kolem řeky si oba pejsci zaplavali a smrděli pak řekou a rybinou. Tak se Ajka zase doma šamponovala. Už umývání ve vaně zvládá bravurně, jen ten výraz, ten pořád volá po ochráncích zvířat! :-D