Pokroky

Jablko ne/padá daleko od stromu, Ajčiny pokroky a denní režim v práci. 

Občas když se dívám na osobní stránky Ajuščiných bráchů (zejména Kvída), a jeho mamky Cibule, mám tak trochu pocit, jestli se Ajuška nezakutálela nějak daleko od stromu... Ajka je v mnoha ohledech prostě jiná. Jako milovníci vody jsme se moc těšili na psa vodomila. Cibulka, Kvído a možná i ostatní bráchové jsou z vody nadšení, Cibulka plave kdykoliv má příležitost. A Ajka? Její prozatímní postoj princezny primadony je fůůůůůůůůůůůj, ono je to mokrý!!!!!!!!! Nevadí jí probíhat bahnem, občas si proběhne kaluží, ale když může, kalužím se raději vyhne a do řeky nevleze ani žíznivá. Když jedeme z práce, čeká nás po vysednutí ze šaliny cca. 20 minut chůze domů a i v tom největším horku ji prostě musím zvednout a postavit aspoň předníma packama do řeky, protože by jinak raději lekla horkem nebo počkala, až se ustrnu a dám jí napít ze své lahve. Když už stojí nohama v té hnusné mokré vodě, tak si řekne, že teď už je to teda jedno, a konečně se napije. Zkoušeli jsme ji do řeky nalákat Ursínem - vypustili jsme ji kroužit okolo něj, protože Ursín se jako pravý milovník vody a plavání většinou chodí napít do hloubky, aby při pití mohl plavat a lehce se topit.;-) Ajka sice za ním vyrazila, ale jen smočila přední nohy, zaparkovala ve visu ze břehu, napila se a briskně vycouvala. Nakonec byla nejvíc mokrá z toho, že se Ursín otřepal... Včera bylo snad přes třicet stupňů ve stínu, dusno a horko a chtěla jsem Ajku před cestou MHD namočit, aby se trochu ochlazovala. Ty trpitelské pohledy, když jsem jí pomaloučku polívala záda vodou, to si nedovedete představit.

Další odlišnost - závislost na svých lidech. Čekali jsme, že strakáč se silně naváže a bude si nás hlídat. S prominutím, ani prd. Ajka je totálně prodejná a je ochotná jít s každým aspoň trochu zajímavým člověkem nebo psem. Zkoušeli jsme i obligátní schování se a "zapomenutí" ji za dveřmi venku - ehm, snad jen díky ve dveřích přivřenému vodítku neodešla do pryč a zmítala se na zkrácené šňůře za dveřmi. Na nás se jen jednou podívala přes sklo a pak se chtěla otočit a odcházet. Měli jsme v plánu nechat ji tak říkajíc "vyhnít", jenže Ajka po zjištění omezeného pohybu aspoň sebrala ze země kuličku z alobalu od nějakého bonbonu a jala se ji kousat. Tak nám nezbylo nic jiného než vystřelit ze dveří, kuličku vypáčit a psa poprosit, jestli by byl tak laskav a nešel přece jen raději s námi domů než samotný ven. :-D Třebas se časem víc naváže, zatím jí stačí vědět, že svět je plný lidí a sama by nikdy dlouho nezůstala, tak proč si lámat hlavu s tím, že jí "její" lidé někam zmizeli.

Tož jsme zvědaví, jestli a kdy se tyhle dvě nečekané podivnůstky změní. :-)

Jinak je Ajka naprosto úžasná a učí se závratnou rychlostí. V kanceláři je stoprocentní, už se se svou boudičkou sžila a ví, že když je v ní zavřená, musí prostě zalehnout a počkat, než jí znovu otevřu. Otestovala jsem to několikrát i při její akční hravé náladě, chvilku sice postává za síťkou dvířek, ale pak zalehne, zklidní se a do pár minut spí. Takže už zase můžu chodit nakupovat z práce - nechám Áju zavřenou v boudičce a ona si vcelku ani nevšimne, že jsem byla tak dlouho pryč. Docela dobře také chápe, co smí a nesmí okusovat, takže ji už zase nechávám samotnou v kanceláři i bez zavření do boudečky, ovšem raději vždy jen na chvilku - jistota je jistota. ;-)

Přestalo mě bavit brát si čisté kalhoty dvakrát do týdne, takže už Ajka jezdí v MHD jako správný vychovaný pes hezky pod sedačkou a ne na klíně. Bůh žehnej nízkopodlažním spojům, dopravní podnik mi tak šetří záda a kolena, když nemusím pokaždé do schodů a ze schodů brát Áju do náruče (přece jen nám těžkne holka). Ajce už stačí jen ukázat, kde je její prostor, tam zalehne a cestu obvykle klidně prospí. Do náhubku se hrne jak zplašená, i když už v něm zdaleka není pamlsek vždy a ani v průběhu cesty se tam teď už neobjevují žádné dobrotky. Na začátku cesty sice dvakrát třikrát hrábne packou jako jestli tam fakt ta věc musí být, ale stačí na ni huknout a je klid. Dokonce se ke mě posledně v autobuse hlásila jedna paní, kterou potkáváme na vycházkách s pejskem (protože si pamatuju jen psy a nedívám se moc na majitele, vůbec nevím, ke kterému pejskovi ji přiřadit:-D ), že v životě neviděla tak poslušné a hodné štěně a jakže jsem říkala, že se to plemeno jmenuje. :-))))))))))

Co se týče venčení, Ajka pilně trénuje ovládání svěračů a je to s ní čím dál lepší. Ráno už nemusím spěchat na první vycházku, Ajka hezky leží v pelíšku a čeká, až budu nachystaná a dám jí povel, že tedy jdeme ven. V práci už jí stačí za celou pracovní dobu pouze jedno (!) venčení - chodíme kolem poledne. Dokáže těch pět deset minut k řece vydržet, i když teda zatím ji přitom vedu u nohy, protože se jí opravdu hodně chce a navolno by se asi opovážila vyprazdňovat na chodníku. Ale pořád je to obrovský pokrok - ze začátku jsem ji musela k řece nosit v náručí, protože to nemohla vydržet ani pár metrů a v náručí by si nikdy nedovolila se počůrat nebo ještě něco horšího. O tom, že opravdu svěrače trénuje svědčí i fakt, že se musí občas vyčurat hned dvakrát po sobě, protože se jí močák okamžitě zase naplní. ;-) Celkově náš pracovní režim vypadá asi tak, že po vyvenčení u Svitavy dojdeme do kanceláře, tam Ajka ještě tak hodinku nebo dvě řádí s hračkama a až přijde do práce Sam, tak i se Samem.:-) Pak odpadne do boudičky, ve které ji zavřu, jakmile jdu do obchodu chystat zboží, a vypouštím ji většinou až těsně před venčením. Po poledním venčení má zase asi dvě hodiny aktivity nebo i déle, než zase odpadne. Pak ji budím až k odchodu. Docela dobře už chápe, že nesmí vstoupit ani na schodek do kanceláře, pokud nemá připnuté vodítko a neřeknu jí, ať jde ven. Už jsem testovala její spolehlivost, odcházím z otevřených dveří a po návratu Ajka poslušně sedí v kanceláři za schodkem a čeká, až se k ní vrátím. Zatím to tedy zkoušíme jen pokud není otevřený obchod, tehdy nechávám dveře dokořán jen dokud jsem v kanceláři a můžu pejsku kontrolovat. A abych nezapomněla, Radovan nám konečně udělal kousací dřívka a Ajka teď na nich pracuje doslova ve dne v noci. :-D

Začínají se objevovat první signály loveckých pudů - holubi a kosi jsou strašně zajímaví a Ajka měla tendence je honit. Prozatím už je díky zákazům nehoní, jen je sleduje. Uvidíme, co bude dál.;-)

Povely Ajka zvládá docela dobře, s ohledem na její stáří už toho zná až až. Rozumí povelům sedni, zůstaň, k noze, utíkej, ke mě (s předsednutím), pojď, oběhni, samozřejmě zákazy všeho druhu, kraj (jdi vlevo na chodníku), na bok (jdi vpravo na chodníku), stůj, čekej, a ví, že před vstupem na silnici se vždycky zastavuje. Zatím ještě moc neovládá lehni a vstaň, protože panička teď v tom horku trénink trochu fláká.:-D Míra splnění povelu se pochopitelně odvíjí od aktuální nálady, soustředění a okolních vlivů. :-) Konečně jsem zvedla telefon a domluvila se s naší paní cvičitelkou, že od půlky července nastoupíme k ní na cvičák, tak budu mít i já potřebnou korekci. :-)

Dneska jsme se u nás v práci úplně náhodou potkaly s majitelkou Delighta Rubínový Květ, tak jsem hned lobovala, aby ho příště vzala s sebou. Uvidíme, jestli za námi přijde strakatá návštěva! :-)))