Podzimní radosti
Veselá Ajuška na tréninku a výlet s pejsky do Moravského krasu.
Učinila jsem zábavný pokus. Ve čtvrtek na tréninku, dokud jsme tam byly s Leničkou samy, jsem nechala Ajku běhat po místnosti navolno, jestli by se dalo trénovat. Nedalo! :-D Ajka byla moooooooc šťastná, že může konečně jednou být účastníkem toho našeho hemžení a k trénující Leničce neustále přibíhala s hračkou, aby ji vyprovokovala ke společnému přetahování a házení a přinášení, jak je patrné z videjí v nové fotogalerii. :-) Zbytek lekce proto strávila jako obvykle přivázaná na místě, zkusila jsem s ní ještě udělat pár fotek před zrcadlem, to ji ale samozřejmě vůbec nebavilo! Když už jsme u toho zrcadla, zapomněla jsem zmínit, že nám konečně už jezdí zbrusu nový výtah, je v něm spousta prostoru (nádherná změna!) a také zrcadlo, které bohatě využíváme. Ajka totiž poté, co na trénincích pochopila, co to zrcadlo je a že ten pes v něm je vlastně Ajuška, naučila se hrát se mnou moc zábavnou hru. Trénujeme oční kontakt přes zrcadlo (na některých fotkách z tréninku je to vidět) a ve výtahu jsme tuto hru dotáhly k dokonalosti, střídáme přímý oční kontakt se zrcadlením a Ajka vypadá jak na tenise. Visí mi na očích a když stočím pohled do zrcadla, kouká mi do očí přes zrcadlo, když mrknu zpět na ni, hned otočí hlavu na mě. Jednou to taky musím natočit na video!
Páteční svátek jsme využili k výletu do Moravského krasu. Jako obvykle byl problém dostat se se dvěma psy do autobusu z Blanska do Vilémovic, naštěstí byl pan řidič hodný a když jsem se dušovala, že se psi určitě nepoperou, protože žijí spolu, tak dělal, že vidí psa jen jednoho. :-) Cestou zpět do Blanska jsme pak otočili strategii a já nastupovala první, cvakala jízdenky, Radovan až za mnou s oběma psy, aby bylo jasné, že oba patří jednomu člověku. ;-) Pan řidič pak sice vehementně kontroloval počet zón a hodnotu našich jízdenek, neřekl ale ani slovo a nechal nás jet. :-) Výlet krasem byl parádní, pejsci se skvěle vylítali a dokonce Ursín konečně přestal Ajku ignorovat jako otravné štěně, ale začal ji brát jako dospělou fenu a nádherně si spolu hráli!!! Nejlepší bylo jejich lítání na závěr výletu, kdy Ajka Ursína dočista uhonila, ale oba byli moc spokojení. Po proběhnutí kalužemi Ajka nezapomněla pořádně proletět rozoraným polem, naštěstí jsou oba pejsci samočistící a cestou domů získali své původní barvy. Ovšem doma jsem Ajku překřtila ze samočistící na samošpinící, protože po pohlazení již čistého psa zůstala na rukách vrstva černoty... :-) Více o výletu najdete ve fotogalerii.