Piškuntálka

Co si nevymyslí!

Když chce člověk od strakaté předvést trochu poslušnosti, tak to chudinka je celá ztrápená, tváří se jakože každou chvíli umře a má rychlost jako splašný šnek. Ovšem když si chce pesa na něco přijít sama, to jí jde hnedka a jak dobře! Kulišnice jedna! Co si zase vymyslela za novinku. V práci na nové adrese máme už zase zažité naše rituály, ráno po příchodu trocha cvičení a pak snídaně. Aby nebyla upatlaná zem, dostává Ajka mističku na takový igelitový ubrus, který po vylízání misky a důkladné kontrole psíčkovou, zda ještě něco nezbylo, pečlivě umyji houbičkou, nechám uschnout a uklidím. No a na co zase expertka přišla. Když si panička dřepne na zem, aby mohla dobře poutírat ubrus, je příšerná legrace ji oběhnout zezadu (kde se jí při čupnutí tričko vyhrne nahoru a kalhoty dolu) a do toho kousku zad, co vykoukne mezi tričkem a pasem kalhot, drcat studeným mokrým čumákem. A tím víc, čím víc panička ječí a nadává. No není to veliká zábava?! Ze samé radosti mi pak Ajka proběhne po poumývaném ubruse a jde si dát druhé studenočumákově drcací kolečko. Potfora strakatá!!! :o) Zato když má vymyslet nějakou úlohu s klikrem, zvládá ji jen v pekelné strakáčí rychlosti a potřeštěnosti. Když jde o vymýšlení statické pozice, to je práce na týdny...

Už máme povolenku na chození na dlouhém vodítku, packa se zahojila, zůstala jen zatvrdlá boule v místě zvrtnutí, ale splašené lítání na volno ještě nějakou dobu povolené není. Nasadili jsme Ajce intenzivní rekonvalescenci s posilováním, aby se pokud možno obalila svaly a už si proboha nezpůsobovala další úrazy. Po delší době jsme vytáhli postroj na tahání a amortizační vodítko, a začali jsme pravidelně tahat v lese. Ajka kupodivu začíná být docela dobrý tahoun. Dlouho ji to nebavilo a motivoval ji jen spolujdoucí pes, teď ale začíná tahat i sama a s nadšením! Jestli jí to vydrží, bude to paráda! Nicméně i při intenzivním zapření do postroje nezapomíná strakatá čuchat všecky stopy na cestě. A samozřejmě si dává práci s tím, aby mohla paničce připravovat infarktové stavy... 8-)

Povel "za paty" provádí jak kdy, někdy perfektně, někdy má tendenci jít spíš bokem a přiřazovat se k noze, při její mrštnosti je fakt těžké ji ukočírovat a když chce vidět dopředu, udělá pro to prakticky cokoliv!!! Tuhle jdeme v tahu oborou, ještě po cestě, ne v hlubokém sněhu, a proti nám slečna s vlčákem. Přiřazení k noze bylo u Ajky tragické, dokonce i pamlsku si ani nevšimla, tak jsem ji nakonec musela zvednout do vzduchu a k noze přistavit jak kufr (k čemu všemu se ten postroj ještě nebude hodit)! Fakt ale je, že má Ajka za sebou x napadení vlčákem a při jejím generalizování psů na plemena značí vidět vlčáka=bát se útoku (stejně jako vidět akitu=nadšeně se na ni vrhat, má přece dva akití kamarády, oujeeeeeee). No co vám budu povídat, vlčák vzorně šel u paničky, nás si ani nevšiml, a protože jsem šla po kraji cesty u návěje, zapovelovala jsem Aku za paty, aby neškobrtala tím nahrnutým sněhem. Tak to už byla fakt moje poslední chyba, následovalo vyběhutí dopředu, dozadu, po naštvaném dotazu "co zas děláš" skočila Ajka metr bokem do závěje a když jsem ji chtěla drapnout za postroj jak zavazadlo, tak se přikrčila a dělala týraného psíčka, hotový bitý pes, no to vám byla ostuda, já nevěděla, jestli se dřív propadnout hanbou nebo nadobro uškrtit psa. Neudělala jsem ani jedno (kupodivu), po pobavení slečny naším prostným cvičením jsem poslala Ajku dopředu se slovy "ty budeš makat až budeš poslouchat". :-D No prostě, panička hysterka, nic jiného!!! :o)

Máme i pár nějakých fotek.