Oko hurikánu

Nezvykle klidná malá strakatice a andulka vlnkovaná.

Tak jako oko hurikánu znamená absolutní klid a bezvětří mezi nápory bouře, tak je tento týden Ajka oproti svému standardu neskutečně KLIDNÁ. Není třeba se obávat, že by dostala rozum, dostala jen psí virózu a lehce pokašlává. Protože je ale na svůj věk poměrně sečtělá a dobře zná lékařskou poučku o rychlejším uzdravení při dostatečném spánku a dodržování klidového režimu, rozhodla se lékařské rady poslechnout. Prospí víc než obvykle a své zuřivé hraní s hračkami snížila na nižší míru. Vycházky jsme jí zkrouhli my, venku se pohybujeme jen po nezbytně nutnou dobu na splnění odpovídajících potřeb a vyhýbáme se místům, kde se obvykle venčí pejsci - nechceme riskovat nakažení dalších vrtichvostů. Přestože má tedy Ajka opravdu minimální množství pohybu, nevyvádí žádné skopičiny a ani nedemoluje zařízení bytu. Až jsem z toho "klidu před bouří" nervózní. :-)

Jako první pomoc při nachlazení jsme Ajce začali do granulí přidávat jitrocelový sirup, kupodivu jí oslazené granulky docela chutnaly. Po vyšetření na veterině dostala Ajka ještě ve vodě rozpustný prášek na uvolnění hlenu, dle barvy a vůně jeho roztoku bych lék přirovnala k citronádě - voní dost kysele a vypadá jako klasická točená "kombajnérka". V první fázi Ajka bez odmlouvání žrala granule zalité nejen sladkým sirupem, ale i touto kyselou žlutou brčou, ale záhy se rozhodla, že není žádná popelnice, a tohle už dál baštit nebude. Tak jsme přešli na podávání žluté brči stříkačkou přímo do tlamky, což ze začátku Ajce přišlo jako děsná legrace a nadšeně u toho vrtěla ocasem, ale už asi po třetím opakování pro ni celá akce kupodivu přestala být zábavná a Ajka při tomto procesu ukázkově trpí. Když přeložím výraz jejích očí při tomto ponižujícím prolévání krku kyselou brčou, volně přeloženo říká něco jako "já tady v klidu sedím jako úplně hodnej pejsek a ty mi za odměnu do krku leješ další a další kyselej blivajz jo, jen počkej, to si vypiješ, zavolám na tebe Kubišovou!" :-)

Největší rozptýlení tohoto týdne si Ajka užila, když k nám do kanceláře přiletěl andulák našeho sedláře. Dílna je hned vedle nás a čas od času se andulák splete a přiletí až za námi. To by nebyla žádná katastrofa, často tak zabloudil a zaparkoval mi pak na rameni a nechal se donést zpět do dílny. Jenže teď je se mnou v práci i Ajka a andulák z ní měl velký strach, strašně moc se bál kdekoliv přistát! Po obletění asi deseti koleček kolem místnosti anduláka zachránil náš sedlář, když si pro něj sám přišel. Podle mého hlasitého a razantního povelování "sedni, čekej, nesmíš" bylo totiž zřejmé (nejen jemu, ale asi i všem vedle v prodejně), že andulák je u nás na výletě a Ajka má z toho lovecký třas! :-D Záchranou anduláka ale pro Ajku zábava teprve začala - po uvolnění z povelu Ajka začla frkat, našlapovat na špičky, pobíhat po místnosti jako cirkusový koník a občas předvedla i ukázkovou kurbetu (cvik vysoké školy, při němž koník ze stoje na zadních nohách provede několik poskoků dopředu, aniž by se přitom předníma nohama dotknul země). Nahlížela při výskoku na stoly, do skříní a zoufale se snažila toho ptáčka najít, aby ho mohla ulovit. Na uklidnění zabralo až procvičení několika povelů a chvilka cvičení u nohy, protože jinak by se Ája asi nezklidnila a pořád by anduláka hledala. Po chvíli klidu si ale najednou Ajka zase vzpomněla, že tam vlastně byl ptáček, a z nějakého důvodu se rozhodla, že je andulák určitě schovaný pod stolem. Vydržela pod stolek zírat a čuchat snad několik minut, pak to ale naštěstí zabalila a šla zase spát do boudičky. :-)

Nové fotky nemáme, Ajka teď kvůli zimě, občasnému dešti a svému nachlazení chodí v zateplené pláštěnce a je to pro ni velice ponižující, odmítá se proto fotit. :-D