Makáme

V takové kondici jsem už dlouho nebyla!

Když už Ajka dostala povolenku na běžný pohyb, sice zatím kontrolovaný, žádná lítačka se psy, postavila jsem nám suprový tréninkový plán! Dvakrát nebo když se zadaří třikrát týdně trávíme část vycházky tahem, Ajka už to začíná brát jako super zábavu. Jen jí nasadím postroj, připnu si ji k pasu a zavelím, nadšeně vyrazí vpřed, samozřejmě dle své přirozenosti s čumákem u země, aby stíhala číst stopičky na cestě. :o) Nicméně jsem si rychle zvykla být do kopce vytažena a občas mám problém větší "prďák" vyfunět sama. Ajka má občas zase problém udýchat chůzi v tahu, když přitom využívá čumák na čtení zpráv, nějak pak nestíhá dýchat a když dohání kyslíkový deficit, vypadá jak těžký kuřák co si po dlouhé době vyšel na výlet! Je na ní ale vidět, jak se jí hezky obalují stehýnka, lopatky a záda čímsi, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat svalová hmota... 8-) No a já jako panička, za každého počasí denně kilometry kroužící se psem po lese, jsem v kondici a zdravá a neuvěřitelně odolná! Najednou mi nevadí strávit tři hodiny v koruně stromu při ořezávání větví ve sněhové vánici, odolávám davům kašlajících a kýchajících spolucestujících v MHD, s ohříváčkem v kapse mám i ruce zahřáté... Jen tak nějak... Večer když dojdu domů, poněkud odpadám a nenacházím síly na běžné domácí práce... Ale kdo by se tím zabýval, hlavně když bude psíček spokojený! :o)

Protože máme vždycky něco extra a kvůli úrazům věčně chybíme na cvičáku, dala nám trenérka možnost si nahradit i hodinu, která by normálně odpadla. Namísto pátku jsme se tedy dohodly na úterý na pátou. A aby tam Ajka nebyla úplně HyperMagor (s ohledem na zakázané vypuštění na lítačku se psy je fakt těžké s ní něco zacvičit), vyrazily jsme hodinu předtím na hezkou vycházku lesem. Bylo ještě světlo, den se konečně dlouží, nasněženo snad deset čísel čerstvého sněhu, no za tu hodinu jsme si promočily, co šlo, Ajka se vylítala jak bláznivá a došly jsme ke cvičáku v příjemném vycházkovém naladění. Jaké bylo mé překvapení, že je cvičák zamčený a prázný. Vzápětí se ukázalo, že většina ostatních volala SOS, že je na silnicích kalamita a nestíhají, takže se lekce posunula o hodinu dozadu - až na šestou. A protože my v úterý obvykle nechodíme, smska na můj mobil nebyla odeslána... :-D Zvažovala jsem hodně, jestli má cenu ještě další hodinu kroužit po lese a pak ještě hodinu mrznout mokrá na place, ale co bych neudělala pro našeho psíčka, že. Tak jsme si daly další hezkou hodinovou vycházku, dopromáčely jsme, co ještě promočené nebylo, a nakonec jsem ještě mírně zabloudila v setmělém lese, takže na hodinu jsme to stihly jentaktak! Už ani nevím, jak jsme lekci přežily, Ajka si furt jen chtěla hrát se psy, ale byla po dvou hodinách vycházkování tak vyhládlá, že pro pamlsky dokázala i na psy zapomenout! :-D Takže nakonec to byla příjemná hodina. Jen to dlouhodobé odložení se Ajce moc nelíbilo - sněžení přešlo v mírný déšť, takže ležet v promočené vestě na mokrém sněhu bylo to poslední, co by se jí chtělo. Ale vydržela! Jen si musela přeskládat pacičky tak, aby celé tělo nadzvedla aspoň kousek nad tu mokrou studenou hrůzu pod sebou... Musím ještě dodat, že jako odměnu a omluvu za to naše kroužení o hodinu navíc jsem dostala výbornou obří čokoládu! :o)

Už jsem si tak říkala, že je to super, že je Ajka v pořádku, a že brzy bude moct zase lítat se psy, a těšila se na další společné výlety. Ajka má na to asi jiný názor, protože si při naprosto nevinné vycházce zvrtla prstík na té poslední pacce, které ještě nic nestihla provést... Tak s bambulovatou pacičkou zase tráví dny v boudičce...