Léto-podzim 2010
Červnová Lužnice, letní vycházky okolo Brna, štěňátka Akit a podzimní výlet kolem Brněnské přehrady.
Léto jsme zahájili splouváním Lužnice. Napjatě jsme sledovali vývoj povodní a přemýšleli, jak se situace do našeho zvoleného termínu vyvine. Dopadlo to dobře, povodňový stav už neměl narůstat a řeka byla sjízdná. Sice nebylo úplně jisté, jestli zrovna plujeme po řece nebo po louce, v obvykle snadných místech jsme se proplétali korunami vrb a díky tomu se vyklopila kdekterá loď, ale na druhou stranu si většinou vodáci na Lužnici stěžují na nedostatek vody a popotahování lodí, no to nám nehrozilo! :-) Častější zastavování pro vylovení některé z lodí se Ursínovi moc líbilo, protože to byla skvělá příležitost označkovat si další neprobádaná místa, počuchat si a protáhnout tlapky. My jsme si také protahovali tlapky, a to zuřivým mácháním rukama nohama v mračnu komárů - ne, že by to mělo nějaký efekt.
Letní vycházky zůstaly povětšinou nenafocené. Jak tak sleduji naši sbírku fotek, budeme se nad sebou muset zamyslet a využívat foťák na výletech s pejsky častěji. Alespoň na jednu letní vycházku jsme foťák vzali. Kamarádi si pořídili první fenku Sarloosova vlčáka (ano, je v tom určitý náznak toho, že teď už mají dvě:-)) a když už dostatečně povyrostla a získala všechna potřebná očkování, vyrazili jsme na společnou vycházku po skalkách kolem Svratky. Jednak jsme Kessy seznamovali s Ursínem - tam se ukázalo, že Ursín začíná být starý pán a věčně se mu na krk věšící hyperaktivní štěně mu vůbec neleze pod nos - a kromě toho pánečci sbírali od Radovana rady na první výstavu. Fenka byla úžasná, akorát se u ní poněkud projevovaly lovecké pudy a rozhodla se, že Orchi je díky své velikosti vlastně takový jako zajíc, prostě něco k ulovení k snědku. Takže Orchi ani já jsme si vycházku moc neužily, Orchidej jsem za sebou víceméně vlekla, protože odmítala přijít do kontaktu s tím škaredým velkým psem, co ji furt chce brát do huby a oslintávat a pacičkovat těmi obrovskými tlapami. Ale kromě toho byla vycházka úžasná, psi se vylítali (až na Orchi, která si spíš potrénovala povel "plížením a přískoky vpřed"). Bohužel většina fotek není použitelná, protože štěně se pohybuje rychlostí větší než světlo a na fotkách jsou tedy jen šmouhy. ;-)
Když už se Šamani vrátili nazpět a nehlídali jsme Orchidej, tak jsme zas pro změnu týden hlídali Čituli - tady je zachycena ve svých oblíbených pozicích: sledování televize = Bobra (to měl ještě původní jednopatrový byteček obehnaný králičím pletivem, aby ho Čita nevyšťouchala), pozice ležmo na topení a siesta na zádech po dobré večeři...
Markétce se v tomto roce podařilo nemožné - dvě fenky se jí rozháraly krátce po sobě, přičemž jednu měla doma, druhou v Americe. Jedna se tedy nakrývala u nás a když už ta druhá byla ve své domovině, nakryla se tam také, aby se do chovu vlila další nová u nás zatím nepříbuzná krev. Zadařilo se nemožné a obě fenky skutečně zabřezly. Tím si Markétka podepsala rozsudek úplného vyčerpání. Kromě toho, že dvě smečky štěňat jí postupně ze zahrady udělaly měsíční pustinu, měla tolik starostí s opatrováním, neustálým krmením a sháněním všeho možného, že sama prakticky nejedla, nespala, prostě se odrovnala. Ale co by neudělala pro své miláčky, že ;-) Jakmile štěňata trochu odrostla a bylo potřeba na webu aktualizovat fotky, aby si případní zájemci mohli prohlížet ta úžasná psí batolata, sháněla se Markétka po kamarádech, kdo by jí pomohl s focením. Překvapivě zjistila, že i přesto, kolik má aktuálně doma psisek, pořád ještě nějaké kamarády má!!! Takže jsme si v září udělali výlet za ní na chaloupku, podrbkali miláčka Ika, pobavili se s fenkama a nechali se totálně ožužlat štěňaty. Výprava na focení byla o dost zajímavější, protože auto již bylo přeskládané tak, aby se maximálně zvětšil oddělený zadní prostor pro psy, a tím pádem zbylo na sezení jen místo pro řidiče a spolujezdce. Správné ženské drží vždy při sobě, takže Radovan neměl na vybranou a strávil cestu se štěňaty vzadu. Ten den zalitoval, že má kraťasy. Pochopitelně pro pejsky byla cesta autem zábava jako obvykle a štěňata ji trávila vyhlížením ven, praním se, kousáním, skákáním, a nezapomněla do všech kratochvílí zapojit Radovana. Vůbec nechápu, proč z toho auta lezl tak ožvýkaný, vlhký, rozcuchaný a vyčerpaný... :-D Samotné focení bylo také značně zábavné, protože štěňátkům se na velké louce moooooooc líbilo a závěrečné společné focení vyústilo ve společný běh střemhlav do lesa, smečku už pak neodvolalo ani tleskání, volání, nic. Až odříznutí cesty je zastavilo, naštěstí je nenapadlo střihnout cestu v les vysokou travou. Fotky, které Markétka nafotila, jsou prostě úžasné a můžete je vidět zde. Je tam zachycený i ten let střemhlav v les. Naše fotečky jsou povětšinou z auta, čili značně rozmazané, něco by se ale přece jen našlo...
Na státní svátek jsme si v říjnu udělali s Ursínkem výlet kolem Pryglu, prošli jsme okruh po severní straně - z Kníniček k Veverské Býtýšce a podél oraje přehrady zpět k přístavišti. Počasí bylo super, příroda barevná, cesta nádherná, všichni jsme byli spokojení. Ursínek si v Pryglu samozřejmě zaplaval, vylítal se a vyčerpal se, ale i my jsme byli docela ušlí, přece jen v práci toho člověk moc nenatrénuje na delší vycházky. ;-)
