Králíčci
Víme, kam jít trénovat klid před zvěří!
Že má Ajka silně vyvinuté lovecké pudy, není žádné tajemství. Odmala proto trénujeme - s jistými, byť velmi pomalými pokroky. :-) Nejlepší příležitost k trénování v blízkosti domu máme v oboře nebo u řeky. U řeky potkáváme hejna kachen, ze kterých je Ajka doslova na větvi, ale dostatečně poučena už si nedovolí k nim vyběhnout, pokračuje ve své cestě, jen hlava a hlavně pohled jsou plně fixované na ptáky a tělo tak běží v původním směru bez ohledu na případné překážky v cestě. Ani přes tyto zkušenosti Ajka pohled odtrhnout nedokáže, a my se aspoň vždycky skvěle pobavíme, když zase do něčeho vrazí nebo div nespadne po zakopnutí. Obora Holedná je doslova přezvěřená, takže tam se dá krásně trénovat s muflony, daňky, srnci a případně s divočáky, ale ti jsou jen za plotem. Dostali jsme se už na úroveň, kdy Ajka opravdu dokáže stáda zvěře míjet, sice ne bez povšimnutí, ale rozhodně neopoustí cestu nebo původní směr pohybu. Dokonce jsem jednou Ajce vyšlapala stopičku přímo v oboře, asi tak padesát metrů od pasoucího se stáda, a Ajka si pokojně vyčuchávala svůj čtverec, aniž by se přítomností daněl nechala nějak vyvést z míry. To považuji za obří úspěch!
S čím je ale problém, jsou zvířátka v pohybu. Tomu Ajka jen těžko dokáže odolat! Když nám přes cestu přeletí pták nebo přeběhne veverka, dá se Ajka ještě bez problémů odvolat nebo odlákat na hračku. Horší je to při větším množství pádících zvířat. Před běžící zvěří trénujeme zastavení a stání v klidu, leč lovecký třas celé strakaté zatím eliminovat nedokážeme. No co, hlavněže stojí na místě! Že se u toho chvěje až se jí třepetají ouška, křeč má snad v každé molekule těla a frká u toho jako dostihový kůň, to už je přece jen detail!!! :o)
V areálu, kde pracuje Radovan, už řadu let žije a množí se kolonie králíků. Areál je totiž v místech, kde dříve bývaly zahrádky a celá slavná králičí kolonie žijící v tamějších trávnících pochází z několika jedinců kdysi uprchnuvších z králíkáren. Každé léto se králíci přemnoží, ale většinou je zredukuje buď mixomatóza, nebo jiné králičí pohromy. Na snížení jejich počtu pracuje i místní kocour králíkobijec, nějaké kuny a možná i další zviřátka. Letos zatím kolonie žádnou větší pohromu nezažila a králíků tam jsou desítky! Králíci se již po pár generacích vrátili k přírodnímu vybarvení, nečekejte proto žádné černobílé krasavce, vypadají jako králíci divocí.
Na cvičáku byla zrovna pauza kvůli všelijakým táborům a tak jsem volný čas využila k návštěvě králičí kolonie. Nakonec jsme tam šly s Ajkou v jednom týdnu dvakrát. Poprvé byla totiž v takové křeči a tak vykolejená z těch desítek králíků poskakujících všude okolo (přišly jsme samozřejmě až po pracovní době, kdy už je v areálu klid a králíci si užívají pohybu). Ajka sice dokázala jakš takš stát, ale třásla se jak osika, kňourala, neustále přešlapovala a oči jí mohly vypadnout. Pamlsky ji nezajímaly, panička ji nezajímala, hračka ji nezajímala, zajímala ji jen zvířátka a jejich stopičky. Čekala jsem, jestli začne samým vzrušením chodit po zadních nebo skákat přemety, ale nakonec zůstalo jen u třasu, kňudrání a čuchání. Napodruhé už jsem se vyzbrojila chutnějšími pamlsky, novou hračkou a pro tentokrát jsem Ajce nedala možnost volného pobíhání, musela hezky u nohy. A světe div se, takhle se dokázala zklidnit! Ajka chodila hezky, sice jí oči hrozily vypadnout z hlavy, protože králíci nás evidentně za hrozbu nepovažovali, hopkali si deset metrů od nás a hráli své hry, Ajka ale nevyběhla, nekvílela, dokonce občas i splnila sednutí nebo lehnutí, ale zastavení zvládla vždycky a to je hlavní! Zas máme jeden bod k dobru. Teď ještě aby to fungovalo v lese... 8)