Konečně Choceň!
Pokračujeme v plnění slibů.
Po téměř dvou letech marného domlouvání termínu na společný pejskovýlet v Chocni, konečně se zadařilo a my skutečně do Chocně dojeli! Jestli jste tam nikdy nebyli, vězte, že jsem zatím nikde neviděla krásnější park, než je ten, do kterého v Chocni vstoupíte přímo z nádraží. Býval to zámecký park a přestože je dnes již o kus menší než kdysi, pořád je nádherný. Obrovský prostor, udržované trávníky, staré vysoké stromy, prostě paráda! Přesně pro strakatého magora, když se chce vyřádit se psím kamarádem... Dlouhosrstému jezevčíkovi Dickovi se Ajka hrozně líbila, ale přece jen je proti němu Ajuška o osm let mladší, takže jí ani zdaleka nestačil a po chvíli se o to i přestal snažit. Tak si Dick sedl na trávníčku a v kruzích o průměru čtyř metrů kolem něj šílelo strakaté torpédo, jež se naprosto nedalo vyvést z míry Dickovou nehybností. Když už začínal být Dick nešťastný z toho, že si Ajku nemůže ani v klidu očuchat, začal na ni vyčítavě štěkat, což vedlo pouze ke zrychlení oběhu a změně směru vedení kruhů a osmiček strakaté... Vycházku jsme si udělali na cca. 15 kilometrů a byla prostě skvostná. Jako minule, i tentokrát jsme byli okouzleni okolními lesy, a přestože bylo po vydatných deštích, kupodivu jsme se ani neutopili v bahně... Ajka si do seznamu řek, ve kterých už si zaplavala, přidala i Tichou Orlici, a díky tomu a chladnějšímu počasí se po celou vycházku dokázala udržet mokrá, a tedy i odpovídajícím způsobem šílená... 8-) Zakončení výletu v cukrárně bylo naprosto luxusní a vůbec se nám z Chocně domů nechtělo...
Nedělní odpoledne již bylo věnováno práci - za dva týdny bude Šaman slavit padesátiny a samozřejmě musí vzplát večerní oheň po oba dny oslav. Sbírat dřevo nebo nedejbože kácet přímo v místě oslavy - v CHKO - je bohužel nemožné, ale naštěstí se podařilo našemu kamarádovi domluvit kus za Brnem možnost zkácet několik soušek v mladé smrčině. Místo bylo bez problémů dostupné autem a lesík byl hned u cesty, Ajka tak mohla být nedaleko auta přivázána ke stromu a my mohli nerušeně pracovat bez obav, že nám nějaký potřeštěný pes vlítne pod pilu. 8-) Šamani vzali s sebou Orchi, tak obě psí holky vyšilovaly, že my si běháme po lese a ony musejí čekat uvázané... Pan lesník se moc zajímal, cože to máme za lovecky vyhlížejícího strakatého psa, a vůbec, ale vůbec nám nechtěl věřit, že je to hyperaktivní poděs! Přece tam tak hezky vydržela uvázaná u stromu a když jsme pak k němu došli na čaj, Ajka ležela pod křeslem v altánku, jako by tam ani nebyla! :-D Zkrátka, kdo neviděl Ajku v akci, neuvěří!