Kdo nám vyměnil psa?

Někdy je prostě všechno jinak :)

Měli jste někdy takový ten pocit, jakoby vám někdo vyměnil psa? Vypadá stejně, každý chlup na svém místě, ale chová se úplně jinak? Občas si myslím, že je to jedním z plemenných znaků strakáčů. Nikdy nevíte, co z toho zvířete vypadne. :) Nejčastěji tuto situaci člověk zažívá v přítomnosti dalších psů - na cvičáku má občas psa, který se chová jako ovčák, jindy zase jakoby psí mozek zůstal doma v boudičce... Při společném lítání se smečkou psů nestačíte zírat, co to vaše zviřátko umí, když se ho zmocní smečkový pud, a co všechno dokáže během pár okamžiků pochytit. Nepochybujte o tom, že to budou samé vypečené piškuntálie! 8-) Toto je naprosto běžná stránka strakaté povahy. Občas ale dojde k jakémusi průlomu, kdy začnete vážně uvažovat nad tím, kdo vám toho psa vyměnil...

Letošní zima byla více než mírná. Už s únorem tedy bylo možné začít se více pohybovat venku bez zbytečného prochladnutí, příroda se už probouzela a přímo se nabízelo začít zase víc trénovat. Narazili jsme ale na jeden problém. Naše strakaté zviřátko přestalo býti akční a nejen to, bylo neustále unavené a velice spavé. Na podzim jsme chodili na poslušnost, kousat, k tomu jeden den v týdnu běhání a kdykoliv to šlo, tak celodenní výlety. Náhle jsme ale zjistili, že Ajce stačí jedna lekce na cvičáku a dospává dna dny. Když jsme ji vzali do lesa běhat, neběžela vpředu, ale spíše to vypadalo, že člověk má táhnout psa, nikoliv naopak. Po odpoledni stráveném na zahradě to vypadalo, že Ajku budeme muset domů nést, protože odmítala chodit a zadek jí padal střídavě na jednu a na druhou stranu, jak se jí už únavou podlamovaly nožičky... Následující tři dny neměla Ajka na práci nic jiného, než spát, spát a spát. Zvyklí na nezničitelné, neunavitelné a příšerně akční zvíře jsme začali zvažovat, jestli nemá Ajka nějaký zdravotní problém. Nebo že by to byl jen znak dospělosti? Přecejen, občasná únava je normální, ale čtvrt roku v kuse? A tak náhle? Když už jsme kvůli plánované zkoušce z poslušnosti museli celý týden naplánovat tak, aby se z práce šupajdilo rovnou domů procházkou maximálně půlhodinovou, aby byla Ajka odpočatá, tak už nám tak nějak ruply nervy a rozhodli jsme se, že takhle to přece nejde a že musíme zjistit, kde je chyba. Teď nevím, jak to napsat, abychom nevypadali jako úplní pitomci, ale v okamžiku, kdy jsme s Ajkou došli na veterinu a byla jí odebrána krev na kontrolu všech možných i nemožných parametrů, Ajka se vrátila na normál. :D Ale fakt zase ze dne na den. Najednou máme zase hyperaktivce, se kterým člověk může denně absovlovat všechno možné i nemožné, ale on není nikdy pořádně unavený ani zničený. Stručně shrnuto, někdo nám na čtvrt roku vyměnil psa, ale stačilo mu pustit žilou a byl zase normální. :o)

Další změna proběhla v psychice. Tím, jak je Ajka roztěkaná a málokdy soustředěná na jednu konkrétní věc, spousta našich chyb ve výcviku se snadno smázla jednoduše tím, že občasný nedostatek proběhl strakatým mozečkem skrz, vypadl uchem ven a příště nebyl problém naši chybu ve výcviku opravit. Ne, že by teď Ajka byla neustále soustředěná, to ani náhodou - je to pořád stejné péro z divanu, ale čím je starší (nebo spíš dospělejší?), tím více reaguje na naše chyby a vrací nám je přímým direktem. V minulém článku jsem popisovala, jaké ptákoviny si na mě Ajka vymyslela při zkoušce. No a teď si představte, že v Ajčině mozečku se vytvořilo přímé spojení: špatně provedený aport - žádná oprava - příště se na tebe na cvičáku zase vyprdnu. Nelehnutí při odložení za chůze - žádná oprava - příště si zase jenom sednu. A toto teď dodržuje s přísnou důsledností. Zatímco při každodenním maličkém předkrmicím cvičení dělá všechno perfektně, na cvičáku holt od té zkoušky nenosí aport a nelehá si za chůze. Dělej si paničko co chceš, já to teď dělám tahkle! Basta fidli! :D

A kde jsme za poslední dobu výletovali? Všude možně:

Na Velikonoce kolem Předklášteří a Tišnova.

Prvního máje jsme vyrazili na svižných 25 kiláků Moravským krasem.

O týden později nám Ajka pomáhala při stavbě příštřešku na zahrádce.

Jaro holt svádí k výletům, takže jsme vyrazili slunečným dnem do Dolních Kounic a nekončícím lijákem na Velehrad a do archeoskanzenu Modrá.