Jupíííííí

Kterak vybít přebytečnou energii.

Myslela jsem, že se Ajka po kastraci zklidnila, ale asi byla jen dostatečně vylítaná po celodenním běhání hlubokým sněhem na dovolené a ještě týden to dospávala. Jen si odpočinula, vrátila se do starých známých strakatých kolejí. Tuhle jsme si dávali s kamarádem sraz u šaliny a měli jsme pokračovat na autobus, ale naše strakatka měla zrovna plně dobité baterie a potřebovala trochu upustit páru. Ve strakatém pojetí to znamená zuřivý běhací záchvat, což ovšem na trávníčku u vozovny není úplně optimální. Ajka už ale byla přepnutá na režim běžím, na volání ani řvaní nereagovala a v závěru jsem ji musela doslova zalehnout, abych ji na chvilku zastavila a mohla upozornit, že budeme přecházet silnici a tedy bude nutné se alespoň přiměřeně uklidnit... Ó strakatý mozečku, kepak ses nám zase toulal! 8-)
Na zahradě, při večerním opéknání na ohníčku, se napřed Ajka pokusila spást všechnu trávu na cestičkách mezi záhony, záhy ale pochopila, že moji rychlost trhání trávy do sáčku pro Bobra nemůže strakatý pes nikdy předhonit, a nakonec akci "sežer všecku trávu" přecejen vzdala. Když se na zahradě dosyta vylítala, snažila se pak neochotným posedáváním na pelíšku dát pánečkům najevo, že už je docela chladno na ležení "jen tak". Dostala tedy svou vestu, zalehla na deku a spokojeně usnula. Vzbudila se asi za hodinu, vybalila se z klubíčka a zjistila, že se zase ještě ochladilo, a přemýšlela, co dál. Nakonec celý problém vyřešila tím, že se vnutila Kudu-Kanovi na klín a tam blaženě zalehla a spala až do konce opékacího večera.
Konečně jsme si také vyrazily s Ajkou na koloběžku. Musím říct, že vyškrabat se do kopce na Holednou i s koloběžkou je pro mě v tuto chvíli úkol značně nesnadný. Nehledě na to, že slečna strakatá je asi takový tahoun, že jen zleka pomáhá pohybu tlačené koloběžky, v okamžiku zatížení kolobky paničkou raději vyklusává na prověšeném laně, aby se náhodou neunavila. :o) Dloooooooouho se mi nedařilo strakatou v lese vyhecovat k pořádnému rozběhnutí, i když už jsme konečně byly na fajn rovince, Ajka ne a ne zrychlit z klusu. Ale pozor, já na to šla špatně! Náhle Ajka objevila vhodnou šišku, lapla ji do tlamy, a to jste měli vidět ten trysk! Šiškový tryskopohon. No a pak už jen závěrečné Ajčino uvolňovací vyklusávání a moje křečovité brzdění cestou zpět z kopce, s hrůzou v očích, aby nebyla strakatá placatá... 8-)

Fotky z lesa a z opékání.