Jaro 2011 aneb psí vycházky ve zkratce

Ursínek u mě v práci, Velikonoční návštěva Ajušky, prvomájový výlet s Ursínem.

Dohodli jsme se s kamarádkou Barčou, že uděláme společnou psí vycházku. Domluvili jsme se tak, že se všichni sejdeme u Radovana v práci, až bude končit, a pak se půjdeme projít. Protože Radovan si psa vzít do práce nemůže, znamenalo to, že Ursínek půjde do práce se mnou. Když pominu to, že bylo u nás doma Ursínovi (zvyklému spát většinou v chodbě nebo když je tepleji tak venku v boudě) pěkně vedro, tak jinak se mu asi celá akce moc líbila. Ráno jsem vyrazila do práce o chvilku dřív a udělali jsme si malou vycházku kolem Svratky, popojeli jsme šalinou k Vojenské nemocnici a udělali jsme si druhou krátkou vycházku kolem Svitavy. Takže pro Usína výhoda číslo jedna: mohl občurat hned dvě různé řeky! :-) V kanclu jsem mu udělala ložiště u sloupku za mou židlí, připravenou dekou ale pohrdl a raději ležel na kachličkách těsně za mnou, aby měl přehled o tom, co dělám. Očekávala jsem komplikace po příchodu prvních spolupracovníků cca. dvě hodiny po nás, Ursín je přece jenom především hlídací pes. Nespletla jsem se. Ubohý náš Sam, pomocník pro všechno a obrovský milovník psů, má doteď z Ursína trauma, že se neskamarádili. Oni by se skamarádili, potkat se někde venku, ale když Sam přišel do práce, Ursín už pojal moji kancelář za své teritorium a hlídal, jak nejlépe to uměl. Opravdu. Štěkal a štěkal a byl k neutišení, neplatilo na něj nic. "Tohle je naše území a někdo sem leze, HAF!" A v tomto duchu se nesl celý den, kdykoliv to vypadalo, že někdo ze zákazníků nebo jiných bytostí pohybujících se po obchodě zamíří k nám do kanceláře, Ursín začal štěkat. A výsledek? Celý den za mnou nepřišel šéf a žádné zvláštní úkoly mi nezadal, jen opatrně nakukoval zpoza dveří! :-D Čili nejen pro Ursínka, ale i pro mě měl tento výlet značné výhody! Na milost vzal Ursínek jenom Bohďu, naši prodavačku, která ho při prvním potkání uplatila piškotem, co zrovna jedla, a pak také našeho pošťáka a to naprosto nechápu proč, protože jinak na každého chlapa hrozně řval. Buď si ho nevšiml a pak už mu bylo blbý štěkat když už byl pošťák stejně uvnitř, nebo se mu prostě tenhle pán z nějakého důvodu zalíbil. Samotná vycházka pak byla poměrně krátká, protože se ještě brzo stmívalo, takže jsme udělali jen okruh mezi poli a Slatinou. Tam jsme se i zastavili v jedné místní hospůdce, pan hostinský nám psy povolil vzít dovnitř, ale hned jim přeměřil délku hřbetu, prý že jde najít dost velký pekáč... ;-) Dobře a levně jsme pojedli (ale raději smažený sýr) a pak už byla tma, tak jsme prchli domů.

Na Velikonoce jsme tentokrát jeli bez Ursínka, ten musel zůstat doma, protože jsme se jeli podívat za Ajuškou a štěníci ještě zdaleka nebyli naočkovaní... Počasí nám vyšlo perfektně jarní, krásně jsme se prošli okolím Mařenic a kromě štěňátek se pokochali i krásou krajiny. U Jeřábků jsme si příjemně odpočinuli, holky strakatice nás sice chtěly vyštěkat, ale nebyli jsme v dosahu, tak se pak zase raději věnovaly lítání po zahradě. Štěndíci byli super, ještě trochu nemotorní, ale už se snažili být akční. Ajuška nám předvedla, jak nejlíp ze všech kňourá a když jsme se nechali dostatečně oslintat a okousat, pomalu jsme se zvedli na další cestu, abychom k nocležišti dorazili ještě za světla... Více fotek Ajušky.

Ursínkovi jsme vynahradili Velikonoce alespoň tak, že kromě obvyklých vycházek jsme ho vzali na prvního máje na farmářské trhy u Pryglu. Cestu jsme pochopitelně natáhli tak, aby se Ursínek prošel a přitom jsme stihli ještě pokoupit. To se nám zadařilo a všichni jsme byli spokojení, žádné pejsky Ursín cestou nesežral, takže byly nulové ztráty na všech stranách. :-)