Jak se bavíme

Bavíme se skvěle!

Kdo nikdy neviděl strakáče v nejlepším rozletu své bezelstné radosti, netuší, co je pravý Tajtrlík. A filmového Tajtrlíka z pohádky Tři oříšky pro Popelku strčí Český strakatý pes hravě do kapsy! Jakmile se totiž strakáč začne radovat, předvede přitom takovou škálu pohybů a grimas, o jaké jste ani nevěděli, že je vůbec možná a v rámci psí anatomie realizovatelná! :-D Nedávno se zase Ajka předvedla s plnou vervou na cvičáku, kdy s ní chtěla paní cvičitelka předvést, jak by měl vypadat obrat "čelem vzad" ve variantě s oběhnutím psa za zády psovoda - Ajka měla takovou radost, že se něco děje a cvičí s ní pro změnu někdo jiný než já, že předvedla nádhernou sestavu pro soutěž tanec se psem. Nakonec se cvik přece jen podařil, ale to už jsme se všichni váleli smíchy a Ajka při své rozdováděnosti rozhodně nepochopila, cože je vlastně cílem toho snažení... :-) Nechápu, že zrovna na této lekci naše paní cvičitelka prohlásila, že s Ajkou určitě zvládneme i obedience. :-)))

Náš nový sebezničující úterní režim, kdy z práce střemhlav prcháme do Kníniček na cvičák a pak zase střemhlav přes půlku Brna na lekci flamenca má dva efekty: tím prvním je naprostá únava Ajušky a její nečekaně hluboký spánek při flamencu. Všechny spolutanečnice neustále obchází kolem se slovy jaký je to hodný pes a že jejich pes by nikdy takhle hezky neležel na místě a jak je to možné, že si ten pes tak klidně spí, když my dupem jako sloni. Cheche, víme, co je příčinou! Ovšem je tu i druhý efekt, a to naprostá únava paničky, takže si při tanci občas počínám jako mírně tělesně či duševně postižená a raději ani nebudu zmiňovat, jak použitá vypadám ve středu a jaké podávám výkony v práci... 8-)

I když už máme konečně hotový výtah, vždycky v nejnevhodnější okamžik se ještě něco dodělává. Naposledy v pondělí - vyjímečně jsem jela z práce přímo domů, tak jsem si naplánovala vzít nakoupené konzervy pro Ajku (poslední dobou se občas tváří, že jídlo je opravdu veliká křivda a proto jí granulky zchutňujeme konzervami), k tomu seno pro neustále hladového Bobra a ještě jsem se zastavila na poště pro balíček knih. S tím vším jsem došla dom a zjistila, že výtah ze servisních důvodů nejezdí. Tak jsem za odpovídajícího komentáře navěšela igelitky na batoh, posbírala Ajku do náručí (při této příležitosti jsem zjistila, že je zas nějaká těžká, no jo, už přes 15 kilo!) a vystoupaly jsme. V sedmém patře jsem Ajku postavila na její vlastní nohy, jedno patro jí klouby neodrovná, a ejhle, ze schodů žebřík opřený nahoru ke stropu. Takže batoh jsem zase sundala, odigelitkovala, protlačila kolem žebříku tak, abych ho tomu pánovi nahoře u stropu nepodkopla, protáhla se kolem a vzápětí jsem zjistila, že nemám klíče. No naštěstí mi došlo, že jsem otevírala vchodové dveře, takže klíče mít musím. Našla jsem je v levé kapse bundy při druhém kole prohledávání všech kapes, domů jsme se tedy dostaly, ale díky vzniklé výtahové situaci jsem změnila plány a na vycházku už jsme nešly. Ještěže je Ajka tak nadšený aportér, vypohybovala jsem ji nakonec tak, že jsem jí házela v předsíni míček a ona mi ho neúnavně nosila zpět. :-) Jako obvykle Ajuška využívala polstrování dveří na odrážení se, tak nevím, co si mysleli dva pánové pracující na výtahu, když se od nás čtvrt hodiny ozývaly podivné rány...

A ještě jeden zážitek na téma veselý Český strakatý pes. Když jsem jeden večer pracovala v kuchyni, Ajuška neúnavně nosila v obyváku svého oblíbeného plyšáka přezdívaného mamut k prahu kuchyně a vyzývavě mi ho házela k nohám, abych si s ní šla hrát. Tak jsem si řekla, že si s ní zahraju po psím a začala jsem ji jakoby vyzývat ke hře - šla jsem na všechny čtyři a snažila se jako pes při hře přidřepnout "předníma" do takové té radostné psí úklony - jen to vrtění ocasem mi chybělo. Nevěřila bych tomu, ale asi během deseti vteřin Ajce došlo, že by měla udělat to samé a když pochopila, že při zopakování této poklony bude nadšeně pochválena, naučila se po mě úklonu hned opakovat. Úžasné!!! :-)