Jak jsme učili Ajku štěkat

V černovické léčebně pro choromyslné už pro nás chystají ubytování... :-)

Někteří pejsci štěkají rádi a často, jiní jsou prakticky němí. Ajka umí bezvadně štěkat když je doma sama, ale zato v žádné jiné situaci neštěká. Opravdu. Při pranici s pejsky se zvukově neprojevuje (pokud nepočítám vypísknutí když ji někdo kousne moc silně nebo ji velký pes zašlápne), neštěká na lidi, na psy, na zvířátka, na hračky ani na jídlo. Zato se naučila v některých situacích obstojně hlasitě kňourat a občas je dost těžké ji zarazit. Jiný pes by ve stejné situaci štěkal, Ajka kňučí. Ostatně vrčet jsem ji taky slyšela jen jednou v životě při hře s borderákem Freddym, a pak už nikdy. Občas při přetahování o hračku ji dokážeme vyprovokovat k jakémusi zvuku vzdáleně podobnému vrčení, ale je to spíš takové chabé zamručení. Prostě Ajka se neumí pořádně vyjadřovat. A zatímco ostatní pejsci na cvičáku radostně štěkají na povel, Ajka vypadá němá. Ale už jsme asi přišli na to, jak ji naučit mluvit. :-)

To jsme s ní takhle blbli v předsíni, když ji Radovan chytnul tak, že Ajka stála zadníma nohama na zemi, zády byla opřená o Radovana dřepícího za ní, přední packy jí držel v rukách a Ajka měla vlastně volnou jen hlavu. A zepředu jsem na ni "útočila" já, provokovala jsem ji ke kousání (chňapala jsem jí rukama po čumáku) a neustále jsem přitom vykřikovala "HAF HAF HAF HAF HAF". Vážně situace na skrytou kameru! :-D Kdyby nás někdo viděl, už by volal rychlou a brzy bychom asi dostali darem svěrací kazajky. Kupodivu ale Ajka byla tak vydivočená z toho, že se se mnou nemůže pořádně poprat, že opravdu začala taky vydávat zvuky! Nešlo o štěkání, to ani náhodou, byly to pazvuky podobné vypísknutí, kníknutí, zaskočení v krku a tak podobně, ale BYLY to už aspoň zvuky. :-) Za každý pazvuk jsme ji moc pochválili a zkusíme pokračovat ve "výuce" stejným způsobem. Jen doufám, že až se naučí štěkat, nezačne štěkat vždy a všude, tak jako to ostatní strakáči většinou dělají... Když jsem naší paní cvičitelce popisovala, jakou metodou se snažíme Ajku naučit štěkat, tak se smála a pochválila nás, prý když psa přiměje štěkat to, že ho přivážeme a uděláme stojku, máme to tak klidně dělat. Stojku tedy vyzkoušíme příště. ;-)

První jarní den (ať mi nikdo nevykládá, že není 3.1. jaro, když je snad víc jak deset stupňů!) jsme se na cvičákové lekci potkali se samými psími kluky, a tentokrát se nějak moc o Ajku zajímali, tak uvidíme, jestli se slečna strakatá nerozhárá ještě před výstavou... Zjišťovala jsem, jak zabránit Ajčině nepozornosti při cvičení, tak máme za domácí úkol cvičit povely téměř jen vteřinově, například chůzi u nohy klidně jen na jeden až tři kroky, tak, aby Ajka pochopila, že opravdu celou dobu má věnovat celou svou pozornost pánečkovi. To su zvědavá, jestli se nám podaří eliminovat Ajčin vycházkový syndrom "všechno a všichni mě zajímají, jen vy ne". :-D Náladu a sebevědomí mi vždycky zvedne, když jsme na lekci spolu s Bretaňským ohařem Cipískem, který je ještě větší šílenec než Ajka a proti kterému naše strakáče vypadá jako poklidný a vzorný andílek. :-)