Jak jsme se pročuchali k OBZ

Kdo neviděl, neuvěří! :D

To se tak jednoho dne stalo, že naše trenérka poslušnosti Soňa přišla do hodiny s tím, že se začneme učit cviky podle príma zkušebního řádu z Anglie. A že je to vhodné pro všecky psíky, protože se v rámci tohoto zkušebního řádu nemusí ani kousat na rukáv, ani stopovat. A hned jsme se dozvěděli, jaké všelijaké cviky se tam cvičí, a že budeme tyhle cviky trénovat přes zimu, a že si pak v únoru uděláme jednoduchou zkoušku. A byla tak hrozně nadšená, že se všichni těšili, jaká to bude veliká legrace. V lednu jsem se konečně dostala k prostudování zkušebního řádu a zjistila jsem, že až taková legrace to teda nebude. Samotná pravidla i provedení cviků svědčí o tom, že tyto zkoušky byly vytvořeny pro ověření pracovních schopností a ovladatelnosti ovčáckých psů. Přece jaký jiný pes by potřeboval někam skočit nebo doběhnout a hned nato zalehnout! To už začínalo být jasné, že natrénovat tyto speciální cviky do půlky února asi nebude oříšek, ale přímo ořech papírák! :D

Jak to tedy vypadalo... Při našich ranních hrách/trénincích některých prvků poslušnosti pár minut před krmením dravé strakaté zvěře se ukázalo, že třeba takový cvik "vyslání do čtverce" se neslučuje nejen s mým chápáním smysluplných cviků psí poslušnosti, ale především nedává smysl taktéž strakaté, byť jsem se ji snažila motivovat, jak to šlo. :) A zkuste ji vyslat přes překážku bez jediného pohybu jen ústním povelem, to se na mě zůstala dívat "a jsi pako, co teď prosimtě chceš?!" Cviky, které do té doby zvládala bezvadně, najednou začaly haprovat, zato odložení z chůze do sedu se náhle ukázalo být Ajčinou silnou stránkou. No a celkově jsem upadla do výcvikové deprese...

Objevila se možnost vyzkoušet si zkoušku OBZ nanečisto, tak toho jsem hned využila. A nestačila zírat. Ano, celý řád Obedience je nesmírně motivační, penalizuje hrubé zacházení a trestání psa a jeho cílem je vidět psy namotivované, připravené, a radostně čekající na jakýkoliv další povel psovoda. Co ale zmůže celá naše motivace, pamlsková a hračková, když cvičíme na koberci propachovaném desítkami psů, kde Ajka nemyslí na nic jiného, než přečíst všecky stopičky... Jo jo, nic není v tu chvíli silnější motivace... A když strakatá zjistila, že nemám v ruce vodítko, které by jí mohlo v jejích čuchacích opovážlivostech zabránit, a dokonce, že jí ani nesáhnu na obojek, vykašlala se na mě ve velkém stylu! Ano, věděla, že je tam se mnou, ale ochotnou chůzi odmítla předvést i na pamlsek. Je dost chytrá na to, aby i ona pochopila, že na této "zkoušce zkoušky" jí nikdo za čuchání nepotrestá... A už se to vezlo.

Nechtělo se mi kazit její dosavadní výcvik tím, že ji nechám čuchat do aleluja a byla jsem rozhodnutá na tu skutečnou zkoušku vůbec nejít. No, ukecali mě. :) A dopadlo to přesně podle očekávání. Takže, co k tomu říct? Na skupinovém odložení ztráta bodů za čuchání koberce (sice se nikam neplazila, ale čuchnout si musela)... Na špičkovém přivolání jediná ztráta z hodnocení - po odložení do lehu na začátku cviku si zase musela počuchat... O chůzích si dovolím zarytě mlčet, protože za ty se budu ještě dlouho stydět... Pes, který sice jde se mnou, ale čumákem brousí po koberci a nezvedne tu hlavu a nezvedne, a teprve když zastavím, tak si sedne k noze a koukne na mě "héééééj, a ty už stojíš, tak to je bezva, zvládly jsme to ne?", tak to jsem se už propadala hanbou. Ještě v prosinci naprosto krásné odložení do lehu z chůze vypadalo jako ukládání Drákuly do hrobu, pokud by si Drákula chtěl v hrobce trochu počuchat. Do té doby špičkové odložení do sedu z chůze dopadlo díky naprosté nesoustředěnosti čuchatice tak, že zatímco si čuchala, nedávala pozor na povel, no a tak si místo sedu lehla, tedy za nula bodů. Kupodivu jsem se ještě stále nezhroutila, na její posunování při změnách poloh už jsem se jen smála a doufala jsem, že nás zachrání takové cviky, u kterých se s Ajkou snad nedá nic zkazit. A ano, chválabohu, skok přes překážku byl špičkový, držení aportu perfektní a, světe div se, Ajka zvládla moc pěkně i to vyslání do čtverce, byť tam ztratila nějaký bodík díky pomalému lehnutí doprovázenému čucháním kolem. Na všeobecném dojmu jsme ztratily body za Ajčino neustálé čuchání po place a když jsem ji na závěr celého souboru cviků chtěla pořádně pochválit a pohrát si s ní, tak Ajka vyjádřila svůj názor na odměnu a začuchala se tak, že jsem se pro ni musela přes celý plac vracet... No tak zas na druhou stranu, nastupovaly jsme na plac jako první, aspoň jsme snad ostatním zvedly sebevědomí. :D Protože i přes tu ostudu, čuchatici čuchatou zarytě kobercočumákovatou, nakonec díky těm podařeným cvikům jsme odcvičily na dvojku!!!! Ani jsem tomu věřit nemohla... Tak hlavně, že je to za námi, a jdu si léčit nervy... :)

Videa z nácviku zkoušky.

Videa ze zkoušky.