Jak jsme naletěli

Psí smysl pro humor.

Tento týden jsem si vzpomněla na časy, kdy byla Ajka ještě docela malé štěně. Měli jsme tehdy vždy obrovskou radost, když se nám podařilo vybojovat další pokrok, kdy Ajka přestala dělat některou z lumpáren nebo pro ni nebezpečných aktivit. Tehdy totiž téměř stoprocentně platilo, že kdykoliv jsem ji pochválila na tomto webu, záhy Ajka danou věc aspoň jednou nebo i opakovaně znova provedla. Naštěstí už to dávno neplatí, ale připomnělo se mi to v souvislosti se článkem o tom, jak je Ajka jako nachlazené strakáče hodná a klidná. To totiž přestalo po sepsání článku platit. Ajce otrnulo, nachlazení ji už do značné míry přešlo a ona nevěděla, co s nahromaděnou energií. Začala vyvádět věci dosud nevídané! Tak třeba v práci - za normálních okolností byla vždy v pohodě, i když jsem odcházela z kanceláře do prodejny, na nákup nebo kamkoliv pryč, ale najednou jakmile jsem vytáhla paty, Ajuška začala kňourat, štěkat, výt, úplný koncert na celou prodejnu. Samozřejmě následoval postup okřiknout ji přes dveře a návrat pouze pokud byla zticha. Přesto když jsem byla mimo kancelář víc jak půl minuty, začala koncertovat znova. Kolegové Ajku začali přezdívat "zpěváček". Když bylo odpoledne relativně teplo a slunečno a i se stále ještě pokašlávající a prskající Ajkou se dala udělat nějaká pěkná delší vycházka, byla pak následující den v práci úplně normální a hodná, ale pokud se nevylítala... Můžu jen děkovat tomu, že mám skvělé pracovní podmínky, kolegy i vedení, že neletěl na ulici pes, já nebo obě. :-) Dokonce si z ní začal dělat srandu i náš sedlář (má dílnu hned vedle naší kanceláře) a kdykoliv Ajka začala vyštěkávat, přidal se k ní a vyli na prodejnu oba. To už jsem se mohla vážně jenom smát!

Povím vám pohádku o tom, jak nás jedna malá strakatá fenka dočista přelstila.

Vrchol svých schopností a nesporný herecký talent Ajka převedla před početným publikem. O víkendu se dost spravila, téměř přestala kašlat, akorát namísto kašlání kýchala, ale se snižující se intenzitou, takže brzké uzdravení a obnovení normálního režimu klepalo na dveře. Pak ale přišlo úterý... Ajka oproti svému víkendovému žraní jako o závod (mám pocit, že za víkend sežrala ještě o něco víc, než sežere Ursín), najednou se v úterý ráno tvářila, že se jí krmení naprosto netýká. A chovala se vážně podivně. Neustále chodila po místnosti a pokňourávala, svalový třas měla jako by v místnosti bylo pět pod nulou, namísto do pelechu si lehala na dalždičky a pořád koukala ke dveřím. Tak jsem si řekla, asi je přecpaná a potřebuje ještě na záchod, proto taky nechce žrát, tlačí ji střeva nebo je jí blbě, tak jo, vyrazíme k řece vykonat potřeby a zpět. No vrátily jsme se a bylo to pořád stejné. Ajka kňučela jako by ji něco bolelo, neustále chodila po místnosti, lehala si na dlažky a třásla se a třásla. Tož co s tebou zvíře, zavřu tě na pelech do boudičky a odpoledne se zastavíme na veterině. Ajka ležela v boudičce, skelnýma očima koukala přes síťku a pokňourávala. To už jsem začala být docela dost nervózní a když i kolegyně prohlásily, že ten pes je fakt divnej a má určitě horečku, ať na nic nečekám a valím na veterinu rovnou, zabalila jsem se a vyjely jsme do Jundrova. Cestou v šalině Ajka neustále poposedávala, pokňourávala, koukala po mě a chovala se pořád tak divně... Nemůžu opomenout zmínit, že jsem se ani přes internet nepodívala na ordinační hodiny a po příchodu na veterinu před půl jedenáctou jsem se od sestry v čekárně dověděla, že mají dopoledne jen do desíti, pak že bývají operace, tak to jsem šla lehce do vývrtky. Naštěstí zrovna žádná operace neprobíhala, tak jsme s Ajkou naběhly na prohlídku. Takhle důkladnou prohlídku Ajka ještě neměla. Protože se už netřepala a byla nadšená z výletu a nových lidí na vítání, vypadala jako ukázka zdraví. A podle výsledků prohlídky také. Krk už čistý, uzliny nezvětšené, plíce naprosto zdravé, srdce jako zvon, v břiše žádné nesrovnalosti, hárání v nedohlednu a teplota naprosto normální. Připadala jsem si jako úplný hlupák. Dostala jsem za úkol sledovat, co bude dál a kdyby bylo něco zvláštního, hned se ozvat. No co vám budu povídat, nic dalšího zvláštního nebylo! Ajka spokojená s výletem zbytek dne v práci prospala, po jejím smutném skelném pohledu nebylo ani památky, zalehla do pelechu a bylo jí jedno, jestli jsem pryč půl minuty nebo dvě hodiny. Ráno se zřejmě třásla jen z toho polehávání na studených dlažkách a nahrála celé přestavení jenom proto, abychom vyrazily na výlet. Věřím, že si svůj herecký výkon užila a pomalu hledám vhodného psychiatra, který by ze mě udělal zase normálního člověka... :-))))) Obnovuji režim běžných vycházek a těším se na Ajku unavenou po lekci na cvičáku! :-D