Jak jsem si naběhla
Takový výsledek jsem nečekala!
Neustále vymýšlím na Ajku nové fígle, jak upoutat její strakatý mozeček natolik, aby nám venku na vycházce dávala přednost před ostatními zajímavými bytostmi okolo. Protože u Ajky odmala 100%ně funguje dokonalé zaměření mozku pouze na zajímavý podnět s vypuštěním vnímání všech ostatních podnětů (samozřejmě včetně pánečků), znovu a znovu se snažíme být natolik zajímaví, hluční, pohybliví nebo jídlem vonící, aby se Ajuška přepnula na nás. A stále marně. :-) Perfektně (no dobře, perfektně v rámci puberty) uposlechne Ajka jakýkoliv povel, pokud okolo nevidí a neslyší nic extra zajímavého. To pak je schopná fungovat jako normální vychovaný pes.
Bohužel ale venku málokdy nastane situace, kdy široko daleko nic zajímavého není, to je jasné. Na Ajku jsme marně zkoušeli klasické postupy typu utíkání na druhou stranu případně doplňované tleskáním a vykřikováním, ukazováním pamlsků a hraček - ze strany Ajky obvykle zvysoka přehlíženo, pokud vůbec otočila svou strakatou hlavičku. Schovávání se Ajušce nás po dvaceti minutách už opravdu nebavilo, vzhledem k tomu, že si naší nepřítomnosti pejska za celou dobu vůbec nepovšimla... Relativně dobré výsledky má pískací hračka, ale v přítomnosti dalších cizích pejsků ji nepoužívám, abych namísto jednoho psa jich neměla kolem sebe deset, navíc bych tím kazila odvolání všem ostatním pejskařům... No co se budu rozepisovat, vyzkoušeli jsme snad všechny možné postupy, nápady, triky a úskoky. Vcelku marně. A překvapivě, horší se to. :-D Čím je Ajka starší, tím lépe dokáže svou pozornost koncentrovat pouze na ten onen zajímavý jev (zpravidla psa nebo prostor, ve kterém se dá tryskem pádit bez zastavení) a čím dál lépe dokáže ignorovat vše ostatní. Pevně věříme, že jde o součást puberty a strakatého dospívání. :-D
Co jsem si vymyslela naposledy, bylo cestou v lese nejít klasicky po pěšince, ale chodit střídavě mezi stromy tak, aby mě Ajka rotující na osmimetrovém vodítku musela sledovat a zabránit tak svému zamotání mezi stromy. Jak jsem mohla být tak naivní! Jestli to mělo nějaký efekt, tak ten, že teď kdykoliv jdeme po této cestě, Ajka tryskem rotuje mezi stromy, je to totiž asi neuvěřitelná, báječná a neopomenutelná legrace! Dnes po práci jsme zase vyrazily touto oblíbenou cestou závějemi suchého listí, a jen jsme vyšly na horní část trasy, kde se jde po vrstevnici, Ajka se do toho obula naplno. Rotovala mezi stromy jako splašená raketová veverka, která se snaží utéct před vlastním ocasem. Byla prostě ve svém živlu. Vířila suché listí, motala se na stromy, aby se vzápětí zase vymotala, jakmile se vymotala, vyrazila tryskem po cestě vpřed bez nejmenšího přibrzdění, nato jsem pak já zareagovala změnou trasy mezi stromy aby Ajka zbrzdila a všímala si kde jdu (samozřejmě jsem na ni přitom zavolala, aby se jí nepodařilo oběsit na vodítku...). Když vypadala Ajka hodně mimo, vkládala jsem krátká cvičení u nohy, překážky, přivolání, oční kontakt, prostě pořád něco. A ona po uvolnění z povelu zase vyrazila tryskem jak střelená sprškou broků do té opačné části těla než má hlavu. Zkoušela jsem jí ten její veselý strakatý mozeček zaměstnávat i tím, že jsem třeba procházela pařeziny - takové ty dvojkmeny vyrůstající ze země v jednom místě. Prošla jsem mezi nimi a pak Ajku zavolala, že má oběhnout. A ten strakatý nadšenec klidně desetkrát zkusil oběhnout jeden kmen, pak druhý, a pořád dokola, než konečně pochopila, že je potřeba proběhnout mezi kmeny. :-) To se zase jednou předvedla! :-) Ale pak jsme mezi zahrádkami ještě cvičily povel "za paty", u toho se konečně zbrzdila, a cestou domů jsme ještě pocvičily kdeco. Dom přišla Ajka vylítaná a žíznivá, jako po nějakém závodě. Tak si říkám, nač jí pořád tak šetříme klouby a nezatěžujeme ji extra dlouhými vycházkami, běháním a většími skoky, když ona sama dělá takové šílenosti s neustálými obraty v rychlosti a dobržďováním! Chudáci kyčle!
Ale abych zase jen nepomlouvala, představte si - byli jsme v pátek u Šamanů a Ajka jako obvykle měla své místečko, kde měla v klidu odpočívat, ležet nebo sedět, prostě být na místě a hodná. No a přišel Šamanovic krásný kocour Dárty a šel se s Ajkou přivítat. Přišel k ní, zavrněl a začal se o ni třít, sedící Ajušku obcházet, nahrbovat se a tulit se na ni, po kočičím jí projevoval lásku a vítání. Ajka byla úplně paf. Jen tak seděla, koukala, a evidentně nechápala. :-) Byla opravdu moc hodná, asi proto, že nedokázala vůbec nijak zareagovat. Byl to krásný pohled, škoda, že foťáky jako obvykle zrovna nebyly nikde po ruce...