Hromada meruněk a farmářské trhy aneb hlady neumřeme

Kdy Ajka zlobí a jak se rozhodla mít ráda vodu.

Dostali jsme příjemný úkol zajet na zahradu a natrhat si meruněk co hrdlo ráčí. Radovan trávil celý víkend v práci na inventuře, udělaly jsme si s  Ajuškou tedy jednoduchý víkendový plán. Sobotu strávíme víceméně doma a večer vyrazíme na zahrádku. Už nějakou dobu na mě čekalo prádlo na vyžehlení, které v poslední době dosáhlo asi jedenapůl metru krychlového, tak jsem měla o zábavu postaráno. Není nic lepšího, než v horkém letním dni žehlit! :-D Ajku jsem vzala jen na pár malých čurvycházek, aby si vyzkoušela, že ne vždy bude posvícení a nějaký zábavný velký objevovací výlet. Chvilkama se přes den budila a sama si hrála, pak začala kňourat, že ji to samotnou nebaví, a pak to vzdala a zase zalehla do pelechu. S přibývajícím dnem také bylo znát, že jako nevyblbnuté štěně s rostoucím časem nuceného odpočinku také roste stupeň zlobení. :-D Ale to se ukázalo vždy až venku, doma byla hodná.

Na zahrádce bylo meruněk jak naseto. Po intenzivní noční čtvrteční bouřce totiž opadaly všechny zralé, skorozralé, nahnilé nebo červavé kousky. Sbírala a přebírala jsem téměř do zblbnutí, Ajka mezitím žužlala kostičku a kdykoliv jsem se nedívala, sebrala z okruhu místa jí vytyčeného k ležení nějakou pěkně shnilou vysušenou meruňku a jala se ji kousat. To asi abych měla o zábavu postaráno a mohla neustále odbíhat od práce a znova a znova jí to zakazovat, no ne? ;-) Množství meruněk k odnesení domů mě lehce děsilo, ale naštěstí Radovan přijel za nama a ty kila odnesl on. Protože domů jsme dojeli až po půl jedenácté, stihla jsem už jen upéct bublaninu a třídění a zachraňování nahnilých meruněk jsem nechala na neděli ráno. Ajka i přes prospaný den ihned po návratu domů prohlásila, že slušní lidé a pejsci chodí spát se slepicemi a okamžitě zase vytuhla v pelechu.

Na neděli jsme si naplánovaly výlet k přehradě na farmářské trhy. Ranní třídění a vykrajování meruněk mě příšerně zdrželo, tak jsem je zpracované a napůlené šupla do lednice a vyrazily jsme. V plánu bylo popojet k ZOO a dojít na Prygl pěšky. To jsme stihly v téměř rekordním čase, Ajce se chtělo běhat, tak jsem mohla nasadit své oblíbené tempo rychlochodecké. U Santonu jsem vyměnila Flexi vodítko za krátké a s Ajkou hezky u nohy jsem začala obcházet prodejce. No tam bylo vůní, lidí a pejsků, Ajka byla přímo u vytržení! Obzvláště u vytržení byla u stánku masny Rosice. :-D Chovala se ale naprosto vzorně, kde jsem ji odložila, tam zůstala, a mohla jsem v klidu vybírat, ochutnávat a nakupovat. Když už jsem naplnila batoh a na rameni měla tašku s vajíčkama, řekla jsem si, že už by to mohlo stačit a začala v batohu hledat zase Flexi vodítko, aby se Ajka vylítala i cestou domů. Co mě ale nenapadlo bylo, že vodítko, které bylo původně úplně na dně, nepůjde z dolního vchodu batohu nikde nahmatat. Tak jsem byla nucena přehrabat všechny ty sýry, koření, uzeniny, rajčata, papriky, brambory, až jsem vodítko nahmátla na úplně divném místě dole v batohu, kde předtím zaručeně nebylo. Že by černá batohová díra nebo se přede mnou vodítko důmyslně schovávalo a přesunovalo se napříč batohem?! Hlavněže je vodítko na světě, Ajka nadšená, tož půjdeme zpátky zase od Pryglu k ZOO, ať se proběhne, když má chuť. U schodů od hráze dolů ke Svratce je z kočičích hlav udělané korýtko na odtékání dešťové vody, cyklisti v něm vodí kola a Ajka se v něm učí chodit na kamenitém terénu. Počáteční klouzání už překonala a začíná se cítit jako horská koza, už se vůbec netváří, že by to byl nějaký problém i při poměrně prudkém sklonu svahu. A já ji aspoň nemusím přes ty strmé schody nosit!

Protože nám bylo opravdu OPRAVDU horko a uviděla jsem krásný slez k vodě k takové kamenité plážičce, seběhly jsme tam (teda Ajka z bezpečnostních důvodů byla odložena nahoře na cestě a pak přivolána dolů, protože bych si nerada zlámala nohy v běhu za psem z kopce) a Ajka pila a pila a pila a pila. Plážička přímo vybízela ke koupání, tak jsem dospěla k náhlému rozhodnutí, maje na nohách sandálky a kraťučké kraťasy, vstoupila jsem do vody a postupovala do středu řeky. Ajka jen chvilku zaváhala a když jsem na ni zavolala, nadšeně jak koza začala hopkat vodou, pak jí došlo, že to nějak hloubne a hopkání by nemuselo být OK a bez nejmenšího přemýšlení začala plavat za mnou. Mooooooc jsem ji chválila jak je šikovná, Ajka ale nadále pokračovala v plavání přes řeku. :-D Tak jsem ji radši zavolala a šly jsme zpět ke břehu, tam jsem ji ještě jednou pochválila, dostala mlsíček a celé jsme to absolvovaly ještě jednou, tentokrát se Ajka do plavání přímo vrhla a bylo vidět, že už si to začíná užívat. Ufff, tak se nemusíme bát, že bychom jako vodáci měli psa nevodáka! :-))) Po tomto osvěžení Ajce konečně nebylo takové horko, takže začala lítat jak třeštidlo, byla strašně nadšená z plnění jakýchkoliv povelů a tvářila se, že sedmimetrové vodítko je jí krátké. Holka asi zapomněla, že jsme na stezce, po které kromě pejsků jezdí i kola a leckdy poměrně rychle, tam bude chodit navolno teprve až bude spolehlivě poslouchat! Kousek před zastávkou šaliny u ZOO se Ajka šla ještě jednou napít a tentokrát bez jakéhokoliv pobízení sama hupla do vody a ještě si chvilku zaplavala. Juch! Když jsme došly na zastávku, bylo samozřejmě nezbytně nutné nasadit náhubek. To jsem si dala. Při předklonu mi bleskově sklouzla z ramene taška s vajíčkama a plesknutí na dlaždičkách mě neomylně oznámilo, že žádné nemohlo přežít... Byly jen na platíčku a omotané folií, při zběžné kontrole za přijíždění šaliny jsem zjistila, že se vajíčka cestou dokázaly otočit, takže ano, spadly na zem ne platíčkem ale hezky vrškama skořápek. Domů jsme si nesly omeletu...

Jakmile se Ája po návratu najedla, okamžitě odpadla do pelechu, já ale stejně nevěděla co dřív i při vynechání naší hrací povýletové chvilky. Tak jsem napřed nachystala do sáčků na zmrazení meruňky, pak jsem náš už tak dost předimenzovaný mrazák přeskládala tak, aby se tam meruňky vešly, kupodivu jsem to dokázala. Následovalo přeskládání ledničky, která byla předtím přeskládána kvůli meruňkám, a na závěr jsem konečně mohla uložit nakoupené jídlo do lednice. Pak došlo na bližší prohlídku vajec s rozhodnutím, že tedy část použiju na tvarohový dezert s meruňkami a část využiju k nějakému jídlu. Vyvinula jsem perfektní metodu oddělování bílku od žloutku z vajíček s roztříštěným vrškem. Zájemce mohu instruovat. :-D Takže to nakonec nebyla až taková katastrofa, jedno vajíčko zázrakem přežilo, protože leželo na platíčku bokem, a jen dvě byly zcela vylité a nešlo z nich zachránit vůbec nic. Na závěr jsem ještě musela vydrhnout, odpískovat a odbahnit nohy a sandály, dovoluji si při této příležitosti podotknout, že i kvalitní sandály značky Scholl velmi silně a trvale pouští po namočení barvu... :-D