Holštejn
Novinky legrační i neveselé.
Nějakým zázrakem se i u nás v Brně na jeden den objevila zima. Doteď to vypadalo na jaro, ale v sobotu bylo všude tolik sněhu, až nás to všechny překvapilo. Vzali jsme Ajku a Ursínka a vyrazili na půldenní výlet do Moravského Krasu. V plánu bylo zaútočit v Holštejně na místní hospůdku, najíst se a pak se ještě pár hodin motat v okolí. Holštejnská hospůdka je působištěm hrozně milé a hodné fenky vlčáka - Sáry, kterou jsme chtěli využít k bližšímu setkání s Ajkou. Poslední dobou totiž sbíráme samé špatné zkušenosti, nešťastnou náhodou nám na procházkách vycházejí setkání s nevychovanými a agresivními psy, takže v minulém týdnu se mi třikrát stalo, že cizí pes pobíhající navolno (dvakrát vlčák a ridgeback) napadl Ajku jdoucí mi u nohy. Bez varování a s plnou vervou. Pokaždé znovu mě to tak rozhodí, že v sobě nenajdu ani dost rychlou reakci na to, abych pánečkům udělala pořádnou scénu. :-( Aspoň že ti psi měli náhubek, jinak jsme už asi bez Ajky. Takové zkušenosti ale logicky vedou k tomu, že se Ajka začíná bát velkých psů. A já se jí vůbec nedivím. Zařekla jsem se a začala jsem si hlídat při míjení cizích psů, aby mi Ajka šla vždy u nohy na straně vzdálenější od psa. Pak budu mít možnost agresora kopnout dřív, než mi pejsku napadne. No ale zpět do hospůdky k veselejší tematice. Když jsme se pomalu začínali sbírat k odchodu, zavařili jsme si pěknou ostudu. Vyjímečně se o ni nepostarala Ajka, ale Ursín. Začal s plným nasazením zvracet a nadělil na podlahu parádní porci obsahu svého žaludku. A že prý to už znovu dojídat nebude. Tak Radovan kajícně poprosil obsluhu o papírové utěrky na uklizení toho nadělení, slečna jen protočila oči v sloup, ale neřekla nic. Tak jsme se zastyděli, zasmáli a naplánovali, že až Radovan s Urskem odejdou, poprosím paní, jestli by zavolala Sáru a seznámila ji s Ajkou. No, jenže jsme zjistili, že Ursínek nelenil a opět zapracoval na výzdobě podlahy. Tím naše plány začaly brát za své, protože jsme se opět dostali do centra pozornosti, slečna už začínala být podrážděná a vrhala na nás pohledy, co jsme to do psa narvali. Jenže jak to máme vědět, když jsme ho my nekrmili a jen jsme ho ráno před výletem vyzvedli?! :-D Vyplížili jsme se ve snaze být neviditelní a k seznamování Ajky s hodnou vlčáčicí bohužel nedošlo. Možná příště. Za hodně dlouho, až bude naše poslední návštěva zapomenuta... :-)
Sněhová nadílka vylákala spoustu lidí na vycházku, tak trvalo dlouho, než byla možnost Ajku bezpečně vypustit navolno. Ursín se nadšeně vrhnul do honění s Ajkou, načež si namohl nějaký sval u lopatky a začal pokulhávat. Tak jsme museli zvolit variantu číslo dva, vypuštěna byla jen Ajka a Ursínek pak až když se uklidnil, aby zbytečně nelítal a neublížil si. Ajčiny rychlé obraty na jednom prstě u nohy už holt nejsou to pravé pro staršího pána Urse. :-) V parádní chumelenici jsme pak čekali na poslední autobus domů, oba psíci byli už tak utahaní, že když nekňoural jeden, kníkal druhý. Až po nalodění do autobusu a odpadnutí vrtichvostů pod sedadla byl definitivně klid. Ani jsme nevěděli, že vůbec nějaké pejsky máme... Ajka byla dokonce tak zmožená, že jí v neděli stačila jen úplně krátká vycházka. :-D