Hodná-zlobí-hodná-zlobí

Každý den jiný pes!

Těžko říct, co se v Ajuščině strakaté hlavince děje. Zdá se, že chvílemi ani neví kde má kterou nohu, a jindy zase něco zapůsobí v tom správném místě mozku, aby se Ajce na chvilku rozsvítilo! :-) Tak schválně, zrekapitulujme si nejzajímavější události posledního týdne:

V sobotu Ajce vyskočily hormony a podobně jako na začátku hárání, bylo jí fyzicky zle. K její obhajobě musím říct, že se chovala velice slušně a zvracela pouze na vycházce a doma, cesta do Hradiště a zpět naštěstí proběhla bez nehod, ani v domově důchodců k žádné nenadálé události nedošlo.:-) Snídani Ajka odmítla, ale aby necestovala úplně hladová, nabídla jsem jí alespoň oblíbený rybičkový kousací pamlsek. Znovu se objevil v předsíni za několik málo minut a namísto psích útrob ho tedy čekala cesta potrubím do kanalizace. Ajka byla zvadlá, venku nelítala jak šílenec a vypadala jako úplně normální pes. Čili oproti jejímu standardu, na hranici smrti. :-) Kolem poledního se už ale nechala alespoň přemluvit k pití a večer dostala tak dobrou večeřičku z rýže, konzervy pro pejsky a trochy granulí, že misku vyjedla, vylízala a ještě si šla říct o nášup.

V neděli si zřejmě Ajka chtěla vynahradit své sobotní klidné chování. Na velké odpolední vycházce oborou Holednou se chovala ne jako šílená Ajuška, ale šílený Ajušák. Průběh vycházky byl totiž přesně takový, jaký se dá očekávat od psího kluka puberťáka, pokud jde na vycházku po stopě hárající feny. Ajka byla úplně mimo sebe, vůbec neodlepila čumák od země, pouze v okamžicích, kdy se objevil zajímavý pozorovatelný předmět (kos, pes, člověk nebo závan zajímavého pachu nesený vysoko nad zemí). Naprosto zapomněla na slušné vychování, dobíhala na konec vodítka a tahala, a já si na té vycházce tak naposilovala ramena, že by mi mohl kdekterý abonent posilovny závidět. Při této báječné neposlouchací a šílenělítací čuchací náladě se nám podařilo setkat s paničkou pejska mladého, zatím nepříliš vycvičeného a tím pádem háravkou zcela oblouzeného. Vždy znovu mě překvapí, že po zavolání "pozor hárá" nedojde k bleskovému skoku pánečka a odchytu nadrženého psíka za účelem zabránění jeho spojení s ochotnou fenou, ale že namísto toho přijde lakonická odpověď "ale on přece musí poslechnout". Ne slečno, mladý pes v blízkosti háravky prostě neposlechne. Díky tomu, že na této vycházce byl s námi i Radovan, mohl jako ovčák "odřezávat" nadrženého labíka - bránil mu v pohybu směrem k Ajce. A slečna stála a neustále dokola volala monotónním hlasem "k noze, k noze, k noze". Pes ji samozřejmě nevnímal a panička ho ani trochu nezajímala. ;-) Pak se psíkovi ale podařilo Radovana přelstít a oběhnout ho, a mé oznámení o Ajčině hárání se v tu chvíli rozšířilo o zvolání "když ho neodvoláte, tak si ho aspoň chyťte!". A slečna stála a volala své "k noze". :-D Jak se říká, nejhorší je srážka s blbcem. Když jsem jednou rukou rvala Ajku do pozice vsedě a druhou od ní odtrhávala roztouženého třicetikilového labradora, teprve slečně došlo, že ho asi opravdu neodvolá...  Já budu mít za chvilku ruce jako závodní veslařka! :-D

Pondělí - zase zhoupnutí na druhou stranu, Ajka se rozhodla poslouchat. A to tak, že mě úplně vyděsila, že teď jsme si její poslušnosti vybrali na měsíc dopředu a bude zase už jen zlobit! :-D Po práci jsem potřebovala zaběhnout na úřad a do dvou prodejen (všude samozřejmě s Ajkou, jsme prostě chodící reklama na strakáče) no a když jsme prošly vycházkou kolem řeky Svitavy na ulici Křenovou, rušnou a místy s docela úzkými chodníky, Ajka šla tak vzorně u nohy (střídavě u pravé nebo levé podle povelu), neustále na mě zbožně vzhlížela a tlapkala přitom jak cirkusový koník, že jsem z toho byla opravdu přešlá, to se snad ještě nestalo! A na úřadě i v obchodech, jak jsem zastavila a ukázala jí dolů, okamžitě zalehla a čekala na další povel. Byla jsem z toho vážně úplně nesvá! Ale bylo to hrozně fajn. :-)))))))

Ostatní dny už se nesly v obvyklém duchu "střídavě oblačno". Přesto musím přiznat, že mívá Ajka světlé chvilky už poněkud častěji...že by pomalu dostávala rozum? To by bylo fajn!

Dostala jsem k MDŽ růžičku a Ajka mi ji záviděla. Zřejmě byla přesvědčená, že je to klacíček k její zábavě a když jsem jí zakázala si růžičky všímat, snažila se na sebe všemožně upoutat pozornost. Tak roztomilého a hravého psíčka jste neviděli! Nosila si různé klacíky nebo šišky, myškovala s nimi, lovila je, poskakovala jako dvouměsíční štěňátko a celkově se snažila být co nejroztomilejší, abych jí pak třeba za odměnu půjčila tu růži. Byla dokonce tak veselá, že si málem způsobila popáleniny na čumáku. Míjely jsme na ulici kouřící paní, a zrovna když jsme šly kolem ní, paní spustila ruku s cigaretou dolů podél těla, což byla podle rozjařené Ajušky zřejmě výzva k vítání a známka toho, že se s paní určitě známe. Naštěstí jen povyskočila, aby si čuchla k její ruce, ale doteď nechápu, jak je možné, že si nespálila ten svůj zvědavý strakatý čenich. Paní měla pochopení, prý má taky doma vítacího pejska... 8-)