Energie sbalená na cesty
ČSP je v podstatě taková tatranka. :-) Lekce na cvičáku, výlet na Holednou, ke koníkům a k potoku.
Představte si nejlínějšího psa polštářáka, kterého znáte, a pak šíleného splašeného raťafáka, kterého ani nejde sledovat když se míhá kolem. Teď ty dvě přestavy slijte dohromady (protřepat, nemíchat), a máte dokonalý exemplář Českého strakatého psa. :-) Nepřestává mě fascinovat, jak Ajka dokáže hodiny proležet na pelechu a slastně se protahovat, válet na zádech, případně ležet na zádech a přitom kousat nějakou hračku. A z toho ji vypustíte venku nebo mezi psy a už ji nezaostříte, zbydou jen strakaté čáry. :-D Prostě energie sbalená na cesty. Když jsme byli ve čtvrtek na cvičáku, sešli jsme se v hodině s Ursínem, Cappym, a jediným doteď pro nás neznámým pejskem - krásným strakatým dlouhosrstým voříškem Chlupíkem. Přišel mi poměrně akční, ale na strakatici neměl - když se s ním Ajka po skončení lekce už hodnou dobu neunavitelně honila, měli Chlupíkovi pánečci na tváři asi takový výraz jako já když jedu s Ajkou v MHD a jako vždy po ní chci aby seděla nebo ležela v klidu, zatímco malý borderkoliák Freddy se paničce cuká na vodítku, pobíhá, skáče po Ajce a vybízí ji neustále ke hře...
Minulá hodina na cvičáku byla celkově velmi příjemná. Přestože jsme kvůli cestě do Rumunska a následným děsivým horkům dva týdny na lekci nepřišli, byla Ajka poměrně dost v pohodě a vnímala. Když jsme přišli, všimli jsme si, že na předchozí hodině před námi byla ostrá štěnda maliňačka, kterou už jsme jednou na lekci potkali, a k našemu upřímnému zděšení i mladá skoro roční vlčáčice Cora, která je absolutně nesocializovaná a kdykoliv ji potkáme na vycházce, snaží se urvat z vodítka a Ajku ulovit... Tak jsme čekali, co nastane po vypuštění všech přítomných na seznamovačku a hraní si. Ursín musel počkat bokem, protože jako obvykle jeho jediným zájmem bylo jít si se všemi přítomnými psy vyjasňovat, kdo je kdo a kdo je vůdce smečky. Jen se štěněcími kluky si nic nevyjasňuje, protože je ignoruje. :-D Počkali jsme, až se psi trochu vylítají a vypustili do davu Ajku. Chvíli jsem ji neviděla, až pak jsem zjistila, že je v chumlu čítajícím včetně jí tři štěňata a tři dospělé psy, kteří se přidali do té chlupaté koule nožiček, ocásků a zubů. Napřed bylo vše v pohodě, pak maliňačka přišla na to, že se Ajka sice hravě pere, ale pokud se do ní někdo zakousne natvrdo, nebrání se, bere nohy na ramena a snaží se utéct. Panička maliňačete tentokrát na její hru nedávala pozor, tak jsem už třetí kolečko kolem louky obíhající či spíše prchající Áju přivolala a chvíli ji podržela u sebe, aby se to maliňáče neutvrzovalo ve výhodách své snahy každého psa pořádně zakousnout a ulovit... Za chvíli už zase běhali všichni, ale to si Ajky všimla naše známá "vražednice" vlčáčice Cora. Noooooooo, můžu říct, že se ve mě všechno sevřelo, když jí zasvítily oči a jala se Ajku zběsile pronásledovat a honit ji mezi velkými kameny na okraji louky. Naštěstí si Cory panička za chvilku všimla, co se děje, a už si ji pak držela u sebe. Většina pejsků z první hodiny odešla a Ajce zbyl na hraní Chlupík, Cappy a Ursín, takže Ajka byla v sedmém nebi, zatímco "její" dva kamarádi byli nepříčetní žárlivostí, jaktože si s ní hrají i ti ostatní samci... Tak se kluci aspoň potrénovali ve vzájemné ignoraci a neprovokování. Hodina byla prima a přestože nás strašně žrali komáři a jiná kousavá havěť, docela jsme si ji užili i my. Ajka je pokaždé hrozně napružená, když přejdeme na část s překážkami, a závidí každému z ostatních psů, že může cvičit a ona zrovna nee. Zastavit ji před překážkou a přimět sednout je nadlidský úkol, Ajka se přitom doslova klepe aby užuž mohla pracovat. Dokonce se mi tentokrát po tunelu vytrhla - než jsem ji stihla připnout zpět na vodítko, a bleskově tunel oběhla a proběhla znovu... :-D Nejlépe jsme se všichni pobavili, když Ursín šel po desce upevněné na dvou nízkých pohyblivých válcích - když po ní pes jde nebo běží, celá se rozhýbe - je to speciální překážka pro trénink psů záchranářů. Ursín žádnou zradu nečekal, rozběhl se a samozřejmě záhy z desky spadnul dolů. To jste neviděli, jak překážce vynadal! Normálně se na ni otočil a štěkal a štěkal jako co si to na něj dovolila... No my ostatní jsme lehli smíchy!
Září už je tu a brzy mi zase začnou hodiny flamenca. Bohužel ale začínají v takovou hodinu, že se většinou nestíhám ani otočit doma, tak jsem byla trochu nervózní, jestli bude možné brát Ajku s sebou, přece jen některé tělocvičny mají psům vstup zakázán. Protože Ajka už zná irský step a chodívá se mnou na tréninky, nemám strach z toho, že by na klapání štěkala nebo jinak zlobila. Tož jsem napsala Emě, jestli by nebyl problém, kdybych brala Ajku s sebou. Emina odpověď byla tak kouzelná, že ji tu musím zveřejnit pro pobavení všech: "No, v případě, že bude štěkat, prosím laskavě jen do rytmu (samozřejmě akcenty v 12ti dobém rytmu) a vypustit ji můžeš jen pod podmínkou, že jí pořídíš i sukýnku. Trošku se ti prodraží dva páry flamencových bot, ale ty rytmické kreace budeme pak závidět. :-)) Jasně. Těšim se! Pa! Ema. " Tak máme zase o starost míň. Ještě raději pocvičím doma v sukni, aby Ajka nebyla u vytržení z toho hemžení volánů a pak by vše mělo být v pořádku. :-)
Páteční odpoledne jsme vyhradili společné vycházce s Ursínkem a Cappym, a vydali jsme se na naši oblíbenou louku na Holednou. Přestože Ajka byla ze čtvrteční lekce na cvičáku a svého zběsilého vylítání s ostatními pejsky úplně mrtvá (dokonce nesežrala snídani, což se stalo historicky poprvé!), jakmile zjistila, že se něco děje, zapnula náhradní zdroj energie a byla z ní zase strakatá čára. :-) Za bránou Holedné jsem si zapla pás pro běhání s pejskem, že vyzkoušíme, jak s ním Ajka bude spokojená. Plánujeme na konec září dovču v národním parku a tam bohužel není vůbec dovoleno pouštět pejsky navolno a já v rámci zachování aspoň jakés takés životaschopnosti kolen hodlám chodit s hůlkama. Pás na běhání se psem se mi zdál jako ideální způsob "bezručního" vedení psa na vodítku. Jakmile jsem ho Ajce připla k postrojku, nasadila svůj výraz "tohle zvládnu levou zadní, není nic obyčejnějšího", a po první minutě bylo jasné, že Ajce omezený prostor k pohybu ale vůbec nedělá žádné starosti. Super! Cestou na louku jsme potkali dvě stádečka daněl, které nás měly vyloženě jako večerní pořad, vůbec je nevzrušovalo, že s námi jdou i tři psi - daňčí holky asi umí číst a proto vědí, že v oboře prostě psi navolno nechodí. :-D Louka byla ozářená večerním sluníčkem, tak jsme si s pejsky krásně zapózovali před slunce západem, Zuzka s Jendou pobrali pár výstavních tipů od Radovana, a dokonce i Ursín si vyzkoušel klus na kruhu a výstavní postoj, aby mu to nebylo líto. Zuzka byla zvědavá, jak často s Ajkou trénujeme, tak jí Radovan s vážnou tváří prozradil, že velice často, skoro jednou za měsíc! :-D Když pak Radovan běhal s Ajuškou, nabídl se mu Jenda, že se jí jako posuzovatel podívá na zuby. Kdybych byla pohotovější, bylo by to přímo rozkošné video. Ajka pochopila, že se jedná o veeeeelikánskou legraci a provedla několik exkluzivních pohybových kreací včetně kotoulů, stojů na hlavě, sedů-lehů, a skončila vleže na zádech, hlodající Jendovu ruku. Po nabrání dechu po záchvatu smíchu jsem si dovolila jedovatě podotknout, že to má Radovan z toho, že s ní tak akorát blbne, mě by si tohle udělat nedovolila...;-) Tak proběhl druhý pokus o ukázání zubů s prakticky stejným úspěchem, nakonec alespoň Radovan potrénoval ukázání zubů posuzovateli bez toho, že by tento na pejsku vůbec sahal. :-D Těším se na výstavu, bude to děsná legrace!!! :-D :-D :-D
Sobota byla plná zážitků. Ráno odjel Radovan s Ursínem do práce a já se Zuzkou a našimi pejsky jsme se vydaly ke koníkům. Po příjezdu ke stájím jsme se šly projít k rybníku, aby se pejskové v horkém sobotním dopoledni zchladili a vylítali. Já v dobré víře, že bude mít Ajka fajn vzor, jsem ji vypustila s Cappym navolno. Až pak jsem zjistila, že má Cappy skutečně dlouhou odběhovou vzdálenost. Když se Ajka s Cappym rozběhli bok po boku po cestě k rybníku, nezměněnou rychlostí se vzdalovali tak dlouho, až z Ajky byla jen malá černobílá tečka. :-D No tak byla opět potupně připnuta na pouze osmimetrové vodítko, aby se neučila lítat daleko dopředu. :-D V rybníku si oba nadšeně zaplavali a mokří se vřítili do oranice... Zuzka byla z Cappyho opravdu nadšená, nezapomněl se vyválet.;-) Nutno dodat, že akity mají značně samočistící srst, za chvíli Cappy vypadal zase jako před výstavou. Nachystala jsem Fotona a vyrazili jsme na vyjížďku. Nejprve jsem pár minut pro Ajku opakovala co minule, když byla se mnou u koní - očichat se s koněm, otřít pejsku jeho pachem, pak v každé ruce vést jedno zvíře, aby Fotkovi nevadilo strakáče vedle nohou a Ajka aby mu nelezla pod břicho a moc nepředbíhala. Kromě toho, že Ája hrozně táhla dopředu za Cappym, bylo všechno v pořádku a mohla jsem nasednout. Přiznávám, že jsem byla dost nervní, aby nenastala nějaká krizová situace ať ze strany koně nebo psa, tak jsem byla opravdu ráda, že mám Zuzku s sebou jako případnou záchranu psa v případě, že bych musela zahodit vodítko a řešit zplašeného koně. Nic z toho se však nestalo, Fotek se zachoval jako největší koňský gentleman, dával pozor, když se mu některý z našich psů přimotal pod nohy a nevymýšlel žádné neplechy. Ajka vzala můj přesun na koňský hřbet jako samozřejmost, tak jsem ji jen korigovala, aby šla po okraji cesty a moc nespěchala dopředu. Cappy zůstal se Zuzkou za námi, tak Ajka byla o něco vnímavější a záhy jsme mohli vyzkoušet i rychlejší přesun klusem nebo cvalem, zastavení a čekání na zbytek naší smečky, nebo také odložení psa a obcházení ho s koněm dokola. Kůň i pes dostali jedničku s hvězdičkou. Pak jsme prohodili role, Zuzka jela na koni a Cappy se učil jít s koněm, běžel před nimi nebo těsně vedle nich a vypadal velice spokojeně. Až jsme vyšli z lesa, rozhodl se, že už se loudal moc dlouho a že prozkoumá okolní pole, tak zase nasadil své zrychlení a pozorovali jsme jen chlupatou tečku v dálce. :-D Cappy je ale vracecí a vzdálenost si po chvíli zkrátí nebo se přijde podívat, proč ta panička na něj tak huláká, když nic zakázaného neprovádí. Pak jsme ještě naposled trénovaly my s Ajkou a protože už bylo poměrně horko a Ajce bylo jasné, že se vracíme do stájí, šlapala přesně vedle koně jako hodinky a byla naprosto úžasná! Závěr krásného dopoledne u koní byl překvapivý, Cappy celé dopoledne bez problémů ignorující místní slepice si najednou všiml, že slípky popoběhly, vzal to jako výzvu ke hře a jednu začal dlachnit. Dostal pořádně vyprášeno z kožuchu a milou slepici celou v šoku jsme ještě půl hodiny opečovávaly, aby se chudera z té pro ni jistě nepříliš zábavné hry vzpamatovala. Když jsem pak uviděla, že Cappy se mezitím trošku napil z kýble (rozuměj vypil a vycabral asi pět litrů vody) a následně přešel nad Ajkou, kterážto se po této sprše pro jistotu pořádně vyválela v prachu, nadala jsem strakatici, že si bez dovolení mění barvu srsti z černo-žluto-bílé na hnědo-žluto-béžovou, a že odpoledne může počítat s koupelí v potoce a díky maximálně obláceným uším se bude i potápět! Zato mě ale překvapilo, že desítky ostnitých semínek z kuklíků z ní záhadně cestou nazpět do stájí opadaly - ať žije samočistící srst!
Odpoledne jsme s Ursínkem vyrazili ke slibovanému potoku a objevili jsme fantastickou cestu lesem. Je to krásná pěšina po vrstevnici, uprostřed lesa, akorát má jednu dost nepříjemnou nevýhodu - velice dobře se tam nese vzduchem rachot z města, takže by člověk potřeboval klapky na uši... :-( Ajušku jsem chválila až do nebes, protože i navolno byla tak neuvěřitelně hodná, poslušná a neustále si mě hlídala, že jsem dospěla k závěru, že asi musí být k smrti unavená! :-D Opravdu nevybíhala moc dopředu, neustále se na mě otáčela, jestli je vše v pořádku, jestli po ní nechci vykonat nějaký povel, poslouchala na slovo a byla vzor všech poslušných pejsků! Musím si ten zážitek dobře zapamatovat a vzpomínat na něj, až mě bude zase vytáčet do nejvyšších obrátek, protože vidí pejska a zapomněla nejen poslouchat, ale zapomněla i jak se jmenuje. :-D V potoce jsem Ajku vypustila, ať si do laguny dojde sama, protože jsem líná se zout. Ajka díky horku asi měla chuť si zaplavat, tak do laguny pod vodopádkem opravdu došla, a já zase litovala, že nenatáčím, protože Ajka tak nějak nepočítala s tím, že za kamenitou hrázkou je už hluboko a kráčela v domnění, že šlápne na kámen. Kdekterý lachtan by jí mohl závidět styl potápění! Mám pocit, že se jí snad smál i Ursín...;-) Ajuška se ale nepotápěla poprvé, už v tom má skoro praxi, protože prostě nedává pozor, takže bez problémů hnedka vyplavala a udělala si kolečko k vodopádu a zpět. Došlo tedy překvapivě na můj slib daný u koní, Ajka si poumývala i hlavu a zase se krásně leskla ve svých černo-žluto-bílých barvách. :-)