Dovolená v NP Šumava s Ursínem a Orchi - přelom června a července 2010.

 

Další den jsme vyšli krásnou cestou z Antýglu po žluté do Filipovy Huti a pak jsme podél Tetřevské slati a bývalé Černohorské nádrže došli nádherným údolím Modravského potoka do Modravy, odkud nám zrovna jel autobus zpět do kempu.

 

Následoval probouřkovaný den s prohlídkou naučné stezky Povydří, první bouřky nás dohonily ještě před Čeňkovou pilou, ale jen se o nás otřely a byly pryč. Pokochali jsme se soutokem Vydry a Křemelné a stoupali po modré do Srní. Tam už nás chytla bouřka pořádná. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy já jsem vyrazila s Orchi napřed a Radovan s Ursínem se ještě vracel cosi fotit. Tak došlo k tomu, že jsme hodinu strašně mokli (byť schovaní, ale co to pomůže, když prší vodorovně) každý někde úplně jinde. Orchi se zabalila do oblečku a schovala za mě a napjatě sledovala, jestli ji náhodou nevezmu do náručí, že by jí bylo tepleji. Měla smůlu, taky mi cvakaly zuby a morký pes by mi teda moc nepřidal... Když konečně tahle největší bouřka zmizela, zase jsme se potkali a pokračovali ze Srní zpět dolů k řece Vydře a k Turnerově chatě. Cestou se přes nás neustále honily další a další spršky, takže jsme se těšili, jak si dáme teplé jídlo. Ejhle, chata před hodinou zavřela. Ale obsluha tam ještě byla a byla velmi vstřícná, takže jsme se najedli, pozdravili s Vydrískem a odešli zpět do kempu v Antýglu.

Následující den jsme dojeli do Borových Lad na výlet kolem Chalupské slati. Byla to nádhera...

 

Až jsme se dosyta pokochali,tak jsme přes Šindlov vystoupali na Kamennou a Bukovec, kde jsme na Alpské vyhlídce sice Alpy neviděli, ale aspoň jsme tam posvačili a pak prchali před obracečem sena. Sešupem přes Černá Lada jsme se octli v Borových Ladech dostatečně brzo, abychom se ještě podívali do krásné nové kapličky v lese jen kousek za dědinou.

Cesta k pramenům Vltavy proti proudu Teplé Vltavy byla sice místy jednotvárná, ale krásná! U pramenů Vltavy jsme se potkali s nejvíce poničenými lesy, do té doby šlo vždy jen o malé kousky lesa, ale tady byly obrovské plochy sežrané kůrovcem a polámané větrem. Proto tam asi byla vytvořena nová naučná stezka, která právě tento proces zničení a obnovy lesa vysvětluje a popisuje.

 

U pramenů samotných bylo poněkud lidnato, ale už kousek za nimi zase turisté prořídli a cesta byla opět skvělá. Spadlo na nás sice pár kapek, ale bylo to jen takové malé osvěžení. Vyškrábali jsme se na Stráž a odtud na Bučinu, ze které zrovna vyjížděl bus, tak jsme si řekli, že se svezeme. A nakonec jsme udělali dobře, protože cesta z Bučiny zpět do Kvildy byla opět dost jenotvárná a užili jsme si ji i za sklem autobusu. :-)

Výlet na Poledník byl jednoznačně nejdelším stoupáním, téměř nekonečným. Dojeli jsme do Prášil, odtud se pohodlnou cestou došlo k Prášilskému jezeru obleženému turisty, takže jsme se u něj ani nezdrželi. Jen jsme nechali vykoupat psy a pak jsme klesali a klesali, abychom pak od Liščích děr zahájili to nekonečné stoupání na Poledník - v příšerném horku, kdy jsme si za každou zatáčkou říkali, že už přece musíme uvidět vrchol, a ono furt nic! Ten kopec nebyl až tak strašně prudký, ale neskutečně táhlý. I cyklisti tam byli hotoví. No když jsme konečně na Poledník všichni utrmácení došli, nakonec jsme se rozhodli i pro prohlídku rozhledny, která dříve sloužila jako vojenská základna. Celá rozhledna byla zároveň i výstavní plochou, takže jsme se mohli jednak podívat, jak vypadala a fungovala ta vojenská základna a také jsme se dozvěděli kdeco o šumavské přírodě, fauně a flóře. Výhled z rozhledny byl impozantní. Sestup do Prášil podél Prášilského potoka byl kouzelný a bylo nám strašně líto, že jsme vázaní na autobus, protože tam bylo tolik nádherných míst k vykoupání, že se to ani nedá popsat! V Prášilech nám ještě zbyla chvilička času, tak jsme se šli podívat na místního bizona u botanické zahrady.

Další kouzelný výlet jsme začali v Kvildě, vyrazili jsme z ní tentokrát na sever na Jezerní slať. Ta byla krásná, ale zase přeturistovaná, tak jsme si přečetli naučné cedule a pomalu se odebrali směrem na Horskou Kvildu. Cestou zase bylo dusno a horko a předbouřkovo, tak jsme se zastavili u Hamerského potoka pod Vydřím mostem, ochladili sebe i psíčky, posvačili, a pak přes Horskou Kvildu údolím Hamerského potoka došli do našeho kempu v Antýglu. Tam už nás zase dohnaly bouřky, ale to už bylo v tu chvíli jedno, bouřky jsme propili u kiosku a psíčci je prospali. ;-)

Přesunový den z Antýglu do Železné Rudy byl celý probouřkovaný, bouřilo už od rána. Díky tomu jsme vyjeli asi o dvě hodiny později, než jsme chtěli - nebylo možné zabalit stan, protože jsme neustále prchali do úkrytu před bouřkou a prostě nešlo vyndat věci ze stanu aniž by kompletně nepromokly. Nakonec se nám ale přesun zadařil a my se zaradovali, že oproti nyní již naporosto přeplněnému Antýglu je v kempu v Železné Rudě jen pár lidí, k tomu ubytovávali pejsky ZADARMO a zadarmo bylo i použití horké vody a sprchy. Což samozřejmě nebylo důležité, protože díky teplému počasí nebyl problém se koupat v potoce, ale na pejscích jsme tam docela ušetřili. :-)
V Železné Rudě jsme absolvovali dva výlety, první byl do Brčálnických mokřadů. Tam bylo naprosto nádherně a opravdu jsme si to tam užili. Sice nám průběžně pršelo - chodily různé přeháňky a průtrže, ale nebyly to bouřky, takže jsme se nemuseli bát chodit po výletě. Bohužel jsme nedokončili naučnou stezku Brčálník, protože před mostem přes potok se páslo stádo krav, jalovic a býčků, kterým se Ursínek vůbec nelíbil. Nechtěli jsme riskovat přímý střet, takže jsme se vrátili stejnou cestou a pak pokračovali na Hojsovu Stráž. Byla to moc krásná cesta.

Poslení výlet byl do turisticky vytížené oblasti jezer, ale nakonec to s těmi turisty nebylo tak strašné. Cesta ze Železné Rudy byla moc hezká, Černé i Čertovo jezero se nám i pejskům líbilo, Bílá strž byla nádherná. Byl to jeden z nejdelších výletů a také tam nastal jeden z nejvypjatějších okamžiků, když jsme se cestou na Hamry potkali u velké chaty s osamoceným velkým ovčáckým psem. Byl tam doma a šel přímo proti Ursínovi, tak jsme se nervózně připravovali na vážný psí boj, protože majitel nebyl nikde vidět ani neodpovídal na naše volání. Nakonec ale vše dopadlo jinak, protože se ovčák vydal vyřizovat účty nejprve s jiným kolemjdoucím psem (naštěstí submisivním a k boji mezi nimi proto nedošlo), takže jsme rychle vyklidili pole, pokračovali dál po cestě a pak už jsme nenechali ovčáka přiblížit... Takže naštěstí vše dobře dopadlo a i poslední výlet byl skvělý. :-)

Šumava nám naprosto učarovala a snad se nám tam ještě někdy podaří dostat, nejlépe pro změnu na podzim, kdy bude plná barev...

Jak si celou dovolenou užívali naši pejsci se můžete podívat ve fotogalerii.