Dospívání

Asi je to tu :)

Jak se zdá, Ajka dospívá. S blížícími se třetími narozeninami se naše strakatá mění. Příznaky jsou zdánlivě nevýznamné, nicméně překvapivé.

První známkou vnitřního přerodu Ajky byl okamžik, kdy začala psí štěňata a puberťáky vychovávat. Dříve byly všechny štěňata a psí mládež pouze skvělým nástrojem pro honičky a vzájemné psí bláznivé kousání. Pak ale přišel okamžik, kdy psí mlaďoši, které Ajka už zná a potkává se s nimi častěji, začali od Ajky dostávat výchovné lekce. Něco ve smyslu "hele mladej, moc ty svoje provokace nepřeháněj, jo? Já su tady ta starší!" Takže bez toho, že by Ajka štěněcím a pubertálním kamarádům jakkoliv ublížila, občas umí v rámci jejich výchovy vyloudit takové zvuky a grimasy, až nám z toho zůstává rozum stát! Pomalu si na to zvykáme a jsme jen nesmírně udivěni, že nikdo z těch pubošů a psích "mimin" si z toho nic nedělá, nebo přinejlepším na okamžik ukáže podřízenost, ale nadále pokračuje v teroristických akcích směřovaných na naši strakatou... Jojo, na každého jednou dojde! Ajka byla jako štěně úplně stejně nepoučitelná a pak se divila, že už ji ten psí dospělák chce vážně zahlušit, jen aby měl od ní pokoj. Boží mlýny melou, že? :D

Dalším překvapivým objevem bylo, že Ajka objevila vrčení. Čas od času tenhle zvuk uměla použít v rámci psích her nebo pokud se potmě venku lekla něčeho nečekaného. Když jsem ji poprvé uslyšela vrčet v práci v její boudičce v okamžiku, kdy do prodejny přišel pro ni neznámý pes (čili pes, kterého je třeba se preventivně bát), nevěřila jsem vlastním uším. Ale je to tak. Ajka v boudičce vrčí. Cítí se ohrožená a ví, že nemá úniku, cizího psa nevidí a neví, co dělá, tak prostě preventivně vrčí, aby náhodou toho vetřelce nenapadlo vlézt k nám do kanceláře a ohrožovat Ajku uzavřenou v boudičce. Vrčení netoleruji, ale stejně si strakatá vždycky musí vyjádřit svůj názor a odmlouvá. :o)

A taky zkouší. Zkouší, co všechno jí projde, kam až může kdy zajít. A zachází tak daleko, až jí hrozí vážné vytahání za kožuch! 8-) Tuhle se mi stalo, že Ajka porušila hned několik pravidel najednou. Ve všední dny snídá až v práci a aby neměla snídani z lednice studenou, nechávám jí vždy krabičku se snídaní doma před odchodem ohřát. Buď v kuchyni na lince nebo v pokoji u batohu, když mám zrovna pocit, že bych mohla krabičku s Ajčinou snídaní v kuchyni zapomenout. Nikdy se nestalo, že by stračena vstoupila do pokoje nebo do kuchyně, dobře zná pravidla a do obyváku vstupuje až na povolení. No a co se tuhle nestalo! Jdu pro cosi do pokoje a najednou s takovým tím pocitem, že je tam něco špatně, mrknu k batohu. Tam stojí přikrčená Ajka, v hubě jedno křídlo vytažené z krabičky se snídaní a evidentně přmýšlí nad tím, co rychle udělat, aby jí to prošlo. Jakmile zaslechla tón mého hlasu, hned jí došlo, že jí to tak jako tak neprojde, upustila křídlo na zem a plížila se zpět do předsíně do pelechu. Bylo vidět, že její odhodlání snídani potajomky sežrat bylo potíráno strakatým svědomím, protože v křidýlku byl jen otisk zubů, jak ho držela, ale ani známka toho, že by se ho pokoušela rychle sežrat. Pozice zaujatá v pelechu byla taktéž výlmuvná. :D Tak nevím, jestli měla po obranách z předchozího dne tak strašný ranní hlad, nebo jestli testuje, co všechno si pánečci nechají líbit... To jsou ty taje strakatého mozečku! :)

Nejnovější fotky:

byli jsme s Ajkou na Burns Night ve Whisky baru Valevil

a tyto fotky z loňského roku nám zůstaly v počítači nezařazené :)