Dobré i špatné zprávy

Pracovitá pumpa, Propet, s Ursínem v dešti, MHD a také soukromá výstava v lese:-)

Tak vám povím dobrou storku. Včera jsme navečer jeli za našima na Lesnou - dlužili jsme jim omluvu za vytrženou zásuvku ze zdi (ehm, v tom Ajka tlapky nemá, nenechte se zmást, Radovan se potkal se šňůrou od pračky a vzal ji s sebou včetně zásuvky), Ajka seděla rozvalená mamce na klíně a najednou mamka hlásí: "jé, ona má srdce na pravé straně!" :-D To bych sice až tak netvrdila, ale naše pejska má skutečně v hrudníku dobrou výkonnou pumpu, protože opravdu po celé šířce hrudníku jde perfektně cítit, jak pracuje. :-) Taky se nám konečně podařilo nahmatat Ajce čip, který jsme již několikrát marně hledali a dokonce ho u veterinářky nechávali přejet čtečkou, jestli ho neztratila... A teď náhodou šáhnu na kůži na krku a sám mi skočil mezi prsty. Sranda.

Máme také méně veselé zprávy - v sobotu jsme byli na Propetu a protože Ajka ještě nemá dokončené očkování a chybí jí vzteklina, nemohli jsme ji vzít s sebou. Nebudu rozvádět, kolik jsme tam potkali štěňat evidentně mladších, která nemohla mít vzteklinu naočkovanou ani náhodou, holt kdo chce, ten si cestičku najde. Přestože jsme výstavu opravdu proletěli, Ajka byla snad šest sedm hodin doma sama. A to v době, kdy bývá se mnou v práci a v průběhu jdeme dvakrát venčit. Dovedete si představit, že to chudera nevydržela a musela si holt ulevit doma. Tak zoufalé vytí, že tam s tím smradlavým produktem musí být zavřená v jedné místnosti, si nedovedete představit. Samozřejmě jsme ji hned po příchodu drapli a šli na velký výlet na Holednou, pak měla ještě jednu menší procházku s Radovanem kolem řeky, když jsem asanovala předsíň. Bohužel ale nám tato zkušenost zkazila Ajčinu prozatím dobrou schopnost zůstávat sama - včera jsem ji po práci doma nakrmila a zanechala samotnou, abych úprkem v prk stihla doběhnout na úřad a vyzískat pro ni konečně identifikační známku. No, po té hodině jsem se vrátila do domu a Ajčino naříkání bylo slyšet až v přízemí (připomínám, že bydlíme v osmém patře). :-((((((((((( Takže budeme muset začít hezky zase od začátku a pomalu přidávat, bohužel je ale zítra ZASE domovní schůze ohledně renovace výtahu a Ajka to prostě bude muset nějak chudera přežít doma sama...

Minulý čtvrtek jsme jako obvykle šli s Ursínkem na vycházku, protože ale začalo lít jako z konve, museli jsme oba psíčky opláštěnkovat. Ajka má na vodu jasný názor a pokud by s námi Ursín nešel, asi bychom jí museli někde vypůjčit skateboard, protože by sama v tom lijavci nechodila. S Ursínem to ale pro ni byla zábava, akorát se ukázalo, že už je jí ta pláštěnka malá. Myslela jsem, že jí vydrží do dospělosti, ale spletla jsem se, tělo se jí natahuje skoro rychleji, než roste do výšky. :-D Taky jsem jí musela už dvakrát povolovat řemínek u náhubku, protože se jí natahuje i hlava. Musíme udělat další čárku na futrech a Ajku zvážit! ;-)

S Ájou teď trénujeme delší pohyb s náhubkem, kdybychom se octli na akci, kde je pro psy košík nutný, tak aby neměla problém. Už jí náhubek nesundávám hned po vystoupení z MHD, ale nechávám jí ho i při přesunech po městě nebo natahuju dobu, za jakou jí ho sundám. Taky už nedostává žádné odměny a zatím vše snáší předpisově. Jen si ještě úplně nenašla správnou techniku ležení pod sedačkou - v šalině je to v pohodě, tam se i vyspí, ale autobusy a trolejbusy hrozně kodrcají a leckterý řidič jede, jakoby ten bus ukradl. Takže Ajka se neustále přelívá, poposedává, popolehává a hledá vhodnější polohu. Už začíná přicházet na to, že se musí nějak zapřít. Včera ráno nás zase vezl řidič takovým způsobem, že jsem i já za jízdy padala ze sedačky, po chvíli to už Ajka nemohla vydržet a začala kňourat. Myslela jsem, že se jí chce čůrat, tak jsem ji hned dala na klín, aby to nepustila, a ona chudera jen potřebovala spát a nemohla se nijak zapřít. Jen jsem ji vysadila na klín, do půl vteřiny chrněla jak zabitá. :-D

Taky jsme si řekli, že pomalu začneme nacvičovat výstavní postoje, aby Ajka do podzimu byla zvyklá se hezky předvést. No zezačátku to vypadalo jako Babylon, Ajka vůbec nechápala, co se po ní chce a ani pamlsky se neukázaly jako dobrá motivace, o něco lepší to bylo s klacíkem, ale Ajka vždycky chtěla raději některý z těch klacíků, co ležely kolem na zemi. :-D  Pak jsem ale vytáhla plyšového "dlouhána" - plyšovou pískací hračku, kterou pro ni používám jako motivaci a odměnu - a pak to šlo jedna radost. Na fotkách ve fotogalerii je hezky vidět, jak jsou první pokusy o postoje spíš takovou fotkou do "Chcete mě?", kdežto jakmile se objevil pískací pejsek, dostalo to nový rozměr. :-)