Co nového ve Vlaštovčím hnízdě
Jak Ajuška rozděluje vycházky, co ji na nich baví, jak si užila procházku s Ursínkem a jak si zvyká na přepravku.
Pořídili jsme si Českého strakatého psa, abychom měli společníka, který nás bude všude doprovázet a bude nadšený, že se něco děje. Jak se ale ukázalo, naše psí slečna má o tom prozatím trochu jiné představy. Podle jejího názoru (jak to alespoň vypadá), jsou totiž vycházky s námi - bez přítomnosti dalších pejsků doprovázejících nás - naprosto nudné a nestojí jí ani za zvednutí tlapky. Dala nám jasně najevo, že bude s námi chodit na vycházku jen tehdy, když chce ona. Takže máme tři typy vycházek. První a Ajuškou nejmilovanější je vycházka, na které nás doprovází jiný pejsek. Bohužel, vzhledem k prozatím ještě neúplnému očkování bylo zatím těchto vycházek poskrovnu. Druhým typem jsou vycházky bez pejsků, ale ve chvílích, kdy je Ajuška k procházkování a prozkoumávání nakloněna. Tato doba začíná asi o půl paté ráno a končí většinou ještě dopoledne. Většina ostatních vycházek spadá do kategorie NUDA V BRNĚ. Taková vycházka se projevuje tím, že Ajuška stojí se smutným pohledem na konci maximálně napnutého vodítka, odmítá jít za námi, naprosto ignoruje naše přivolávání a vytáčí mezitím na mobilu číslo na Martu Kubišovou. Nejčastěji a nejintenzivněji se tyto vycházky objevují večer a v noci, dokonce už nastala i situace, kdy byla Ajka tak zásadně proti večerní vycházce, že se zapřela pacičkama po rychlém vyčurání a než aby obešla blok, raději se pak potajmu vykadila doma na plínce. A to i přesto, že si od první noci dávala pozor, aby si příbytek neznečistila! :-D Jinak plenky využívá už jen v noci na čurání, málokdy vydrží bez čurání déle jak dvě hodiny, tři hodiny je maximální rekord. Asi rychle pochopila, že se spíš počurá než by nás poctivě spící vzbudila, tak už nás v noci vůbec nebudí, vyčurá se hezky na plíně a čeká až na pátou hodinu ranní, kdy vstáváme do práce a vybíháme s ní ven.
Když už je Ajka venku, neustále luxuje všechny pachy, a nejen to, strašlivě ráda něco bere do tlamičky a kouše. Prozatím má tlamičku malou a pěkné klacíky a šištičky, které jí nabízíme, se jí dobře nenosí. Vítězí tedy jiné vhodné předměty. Ajuščiným absolutím favoritem jsou... vajgly. I přes opakované zákazy si nemůže pomoct a když na nějaký hezky nositelný vajgl narazí, už si ho nese. Sice ví, že jí okamžitě vynadáme a nedopalek z tlamičky vytáhneme, jí to ale prostě stojí za to! ;-) Hned za vajgly jsou v pořadí trávy a jiná zeleň, pokud někde zastavíme na trávníčku, lupne sebou na zem a začne řádit jako pravá zahradnice - rve trávu i s drny, cupuje ji, kouše a je nadšená. Zelenými favority jsou také květy jetele plazivého. No a v seznamu oblíbených kousaných předmětů pak navazují kamínky, hlína, písek a malinké kousky dřeva. Prostě přesně ty předměty, kterými se může skotačivý pejsek udusit. To aby pánečci zůstali ve střehu a neměli náhodou pocit, že si na procházce můžou jen tak lelkovat! :-D
Na obvyklé čtvrteční vycházce s Ursínkem byla Ajuška samozřejmě s námi. Ursína si pamatovala už z převozu do Brna a měla hroznou radost, že ho vidí. Protože Ursín je tak trochu nemehlo a neuvědomuje si svou fyzickou převahu, zůstala jsem s Ajkou raději stát venku za brankou až nás bude psíček vítat, když ho ale Ája uviděla, zbláznila se radostí a podlezla za ním pod brankou. Tak se hned přivítali, Ursín si ji taky patoval a dokonce na ni vrtěl ocasem - jako starší pán už štěňata moc nemusí, ale Ajce udělil výjimku. :-) Na vycházce dosud se plížící Ajuška přehodnotila vycházku z třetí kategorie (NUDA V BRNĚ) do první kategorie (s jiným psem venku) a stal se z ní neřízený strakatý blesk. Byla tak úžasná, že jsem se za ní kulila v záchvatech smíchu a díky tomu a také rychlosti jejího lítání kolem Ursína nevyšla jediná fotka. Byla jak jeho družice. Ušla toho tolik, kolik jsme ani netušili, že by mohla chtít ujít - byla jsem přesvědčená, že bude potřebovat půl cesty nést. Vycházku jsme raději zkrátili, abychom Ajku moc nepřetáhli, ale ona byla naprosto spokojená a moc si výlet užila.
O víkendu jsme se zastavovali na Lesné, abychom Čitě ukázali nového člena našeho zvěřince, no tvářila se zase jako kakabus, naježila se a pak se mnou celý večer nemluvila. Ajka si zvykala na ležení v přepravce, docela jí to šlo, aspoň zbytečně nebyla Čitě na očích, nepobíhala po bytě a neriskovala tak pořádnou kočičí facku.
Začínám Ajku zvykat i na nylonovou "boudičku", protože už mi jednou v nestřeženém okamžiku utekla z kanceláře do prodejny, a hlavně protože mi v minutové nepřítomnosti, kdy jsem potřebovala v prodejně zkontrolovat dostupnost jedné věci, stihla téměř zcela překousat nabíječku k mobilu. Chválabohu že ostatní dráty jsou moc tlusté a kousat se jí proto s nimi nechtělo. Tak zkončily Ajce "staré zlaté časy" a nastává "boudičkový teror". :-D Ne vážně, žádný teror to není, už jí zavírání v nylonovém domečku nevadí, ale i kdyby vadilo - pořád je to menší zlo, než kdyby dostala zásah proudem. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Jdeme vyčurat pejsku. :-)