Co nám to tu roste?!
Ajčiny růstové novinky a naše hry.
Zjistila jsem, že má Ajuška teleskopický krk. Jak jinak bych si měla vysvětlit skutečnost, že pokud leží, obojek je jí tak těsný, že jej nervózně povoluji aby ji neškrtil, ale v okamžicích aktivity jí obojek beznadějně volně plápolá na krku a nevejdou se pod něj obligátní dva prsty, ale nejmíň pět!
Jsme zvědaví, jak moc ještě Ajka poroste. Pořád má vůči tělu nějak podezřele velké klouby na nohách i tlapičky, kromě toho má tak volnou kůži na těle, že by se pod ní vešel ještě jeden pes! Sežere za den skoro tolik, co Ursínek, a přitom to na ní není nikde vidět. Už jsem jí kupovala druhý patnáctikilový pytel superprémiových štěněcích granulek. A mizí a mizí...
Dospíváním Ajka získává některé psí schopnosti, na které si jako malé štěně netroufla. Kromě toho, že se už naučila vrčet jako normální pes, tak poprvé pořádně štěkla (nemluvím o ňafání, kňourání nebo vytí, ale pořádný psí štěk), a to na vysavač. :-D Vyzývala ho ke hře a on potvora furt ujížděl od ní namísto k ní. Vysavač vzala na milost poprvé za celou dobu, co je u nás. Jak jí roste sebevědomí, odvážila se konečně k němu přiblížit a neutíkat před ním do nejzazšího rohu. A když pochopila, že za dobré chování a neutíkání před tou obludou bude dostávat mlsky, tak už se pak odvážila kolem mě kroužit i v práci při používání superhučivého supersilného Kärchera.
Zajímavé je, jak má Ája dny aktivní a pasivní. Někdy v práci skoro nespí, pořád znovu si bere nějaké hračky a bojuje s nimi, a z toho má zase dny, které prakticky prospí a aktivní je jen na vycházkách. To jsou asi dny, kdy má hodně práce s růstem a potřebuje si proto odpočinout. ;-) Kromě toho jsou dny "poslouchací" a dny "protestantské", což rozliším většinou cestou z práce na šalinu, a podle toho se odvíjí také Ajčino lítání na volno během delší podvečerní vycházky pod Holednou, v "protestantské" dny ji navolno nepouštím, abych si zbytečně nekazila povely, které prostě NEBUDE chtít poslechnout. :-D
Výměna zubů strakaté piraně stále pokračuje, už má nové stoličky a jeden špičák a ostatní tři staré špičáky jí tak nějak bezvládně visí, kývou se a trčí střídavě do všech světových stran. Ajčina tlama teď prostě vypadá jak po boji, cha cha! Takže kouše kouše, nedávno nařezaná buková dřívka už začínají vypadat jak chlupatá - brzy z nich bude papír. Dokonce už u nás došlo i ke kousací "nehodě"... To si tak Ajuška leží na své hadýrce v pokoji, kouše dřívko a jak se při kousání přesunula až pod křeslo, najednou omylem (nebo ne?;-)) přešla v kousání na nohu křesla. Ta je smrková, takže stačilo pár kousnutí (pak jsme si toho už všimli a řádně Áju seřvali), a noha vypadá jako po útoku bobří rodinky. :-D Jojo, je potřeba být ve střehu!
Protože Ajka má čím dál větší problém s pozorností, pokud se v dohledu děje něco zajímavého (rozuměj je tam jiný pes), trénujeme podle návodu ze cvičáku co nejvíce oční kontakt. Zatím to vypadá asi tak, že jsou tři možnosti:
- Děje se něco tak zajímavého, že Ajka ohluchne, oslepne a i kdybych na ní zkoušela vivisekci, bude jí to upřímně jedno. Většinou se mi podaří upoutat její pozornost až otočením Ajky čelem ke mě, anebo zadupáním jakože běžím - to se vyděsí, že by se mohl další pes řítit na ni a pak už si mě všimne.
- Děje se něco zajímavého, ale Ajka mě vnímá a jakmile považuje koukání za dostatečně splněné, mrkne na mě a těší se na pamlsek.
- Nějakou neuvěřitelnou náhodou se Ajka rozhodne věnovat svou pozornost plně mě a dělá "poslušného pejska". Nejvzácnější případ!
Kromě toho se rozvolnilo plnění některých povelů. Tak předně chtít po Ajce lehnutí bez pamlsku v ruce je zkouška, kdo dýl vydrží s nervy. Bohužel má Ajuška smůlu, jsme neústupní. ;-) Také dříve bezproblémové přiběhnutí bez povelu - tedy v okamžiku, kdy na vycházce zastavím a jakoby se někam dívám, kochám se nebo fotím, kdy jsem Ajku vždy odměnila, jestliže si mě ohlídala a vrátila se ke mě co nejdřív i bez povelu, tak tohle se stalo trochu dlouhodobou vyčkávací záležitostí. Naposledy jsem si říkala, že snad ani ten pes nejde na vycházku se mnou, cca. 3 minuty (takhle to vypadá jako chvilka, ale mě přišly nekonečné) jsme obě stály asi sedm metrů od sebe, obě jsme se rozhlížely po krajině, nenápadně po sobě občas po očku mrkly, co ta druhá, a až teprve po těch třech minutách se Ajka rozhodla pozvolna ke mě přijít... :-D Někdy je to vážně na skrytou kameru!
V práci mě začínají zlobit už i zákazníci - bez jakéhokoliv dotazu, zda si můžou pohladit pejska (to je přece slušnost, ne?!) lákají Ajku do obchodu a já ji pak kvůli nim (grrrrrrrrrrr) musím seřvávat, když vyleze až na zakázaný schodek. Tak abych zbytečně nemusela pejsku terorizovat, zpřísnila jsem kritérium pohybu, Ajka se nesmí pohybovat ani v prostoru cca. metru a půl před schodkem. Pochopila to rychle a aspoň už mi sem nelezou z obchodu lidi za "tím joztomilouškým pejšánkem". Když už to Ajka nemůže vydržet a je hrozně zvědavá, co ty řvoucí malé děti běhající po prodejně vyvádí, lehne si demonstrativně pět metrů daleko od schodku, ale čelem ven a dívá se na svou "televizi". :-D
Kromě toho má v práci zbrusu novou oblíbenou zábavu - drapne některou hračku a zavrtá se s ní pod pelech, tam ji duzní, "vraždí" a je hrooooooooooozně spokojená! :-) Leckdy přitom dokáže pelech z boudičky vystěhovat úplně ven, pak zničeně usne v prázdné boudičce na zemi a když na ni pelíšek položím, pootevře jedno oko a spí dál jako pod duchnou. :-D Až už je jí moc tvrdo, teprve vyleze na pelech a okamžitě zase usne...
Podle rady naší paní cvičitelky se snažíme Ajčiny čuchací-pachové schopnosti rozvíjet pro budoucí stopování, takže hrajeme "na schovávanou". Schováme někde v pokoji její oblíbený míček ze silného lana a necháme ji ho hledat. Jde jí to senzačně a máte vidět tu radost, když ho najde!!! Zkusila jsem ji tak přimět i k vyhledání míčku zapomenutého Ajkou v předsíni (tak nějak ho tam odnesla cestou k misce s vodou a pak už si na míček nevzpomněla), ale zatím to bylo na ni moc složité, pročuchala celý pokoj a pak si bezradně sedla na svou hadýrku a koukala na mě, že tam míček prostě není. :-) Vzhledem k tomu, že rozlišujeme hrací věci podle názvu - pojmenování zná Ajka pro míček, klacíček/dřívko a šišku, občas takhle hledáme - čucháme i venku. Ajka ráda sbírá klacíky i šišky, ale často nález upustí a za chvíli zas sebere jiný. Tak občas provokuju a po upustění kořisti ji začnu hecovat, aby si ji zase našla. Dobře jí to jde se šiškou, to hledá tu původní, ale klacíček zatím většinou znamená, že rychle hledá nový. :-D No ale i tak je prostě hrozně šikovná, chápete! :-)))))))))