Co je Ajuška?
Tohle jsme se dozvěděli.
Překvapivě se nás každý hned neptá, co to máme za hezkého voříška. Že je Ajka voříšek si asi myslí jen ti, kteří se na to nezeptají. Jinak je nejčastějším tipem nějaké lovecké plemeno, zkušenější odhadují malého müsterlanda nebo štěně německého krátkosrstého ohaře. Pak tu ale míváme taky docela povedené tipy, jako byl třeba ten, že je Ajka malý dalmatin. To už jsme slyšeli několikrát.
Občas se setkáme s lidmi, kteří jsou překvapení, že strakáč může být až takové třeštidlo, jako Ajka. Tuhle se mi v jeden den nezávisle na sobě postupně tři lidé svěřili, že teda už viděli pár strakáčů, ale tak šílený jako Ajka nebyl žádný. Tak nevím, že by měli pravdu? Roxičko čteš to, vyřiď paničce, že má taky jeden vzácný případ! :-D Naše prodavačka Anča dokonce tuhle utrousila - když tak nějak při řeči došlo na výcvik psa a zase jsem jí vykládala nějaké zábavné storky ze cvičáku - že teda jako už strakáče na cvičáku viděla, ale Ti se chovali jako úplně normální pes. Tak jsem začala Ajku bránit, že je jen hyperaktivní a neudrží pozornost, a tu mi přišla pádná odpověď "však já netvrdím, že je to v plemeni, ale ve psovi". :-D Tak to vidíte, takhle nám tu naši milovanou strakatou pomlouvají!!!
Když už jsem se zmínila o Anči, napadá mě ještě jedna nedávná historka... Jako u mnoha jiných činností, i při ranním příchodu do práce máme s Ajkou rituály. Dojdeme před dveře prodejny, odemknu, odepnu Ajce vodítko, vejdeme dovnitř, já zamykám, Ajka čeká. Pak dostane povel, že může jít ke kanclu a ona to "esíčko" s ostrou pravotočivou a levotočivou zatáčkou mezi regály se zbožím proletí třetí kosmickou rychlostí a čeká na mě u dveří do kanceláře. Pak ji zavolám do kanclu, chvilku pocvičíme povely, dostane snídani a pak jde většinou hned spát do boudy. No a tuhle Anča došla do práce dřív a byla v prodejně ještě před námi. Nesla si zrovna kafe, tak jí říkám, jestli si ho chce nechat vyrazit z ruky naším vítacím psem. Byla pro, tak jsem na ni Ajku poslala. No jo, jenže Ajka na nějaké vítání neměla čas. Jen tak mimochodem olízla nejbližší ruku a tryskem pali ke kanceláři. Anča jen stála, zírala a nemohla pochopit, že Ajuška tentokrát vůbec nemá zájem se s ní vítat... Rannímu tryskoběhu prodejnou Ajka prostě nedokáže odolat!
Horka nás stále kosí a zatímco Čechy sužují bouřky, tady se maximálně jednou za týden ukáže bouřkový mrak, aby se zase odsunul vypršet někam jinam. Horko je všudypřítomné a proto i Ajka, která má velmi přísná kritéria na teplotu vody vhodné ke koupání, vrhá se do potoků a nádrží s vervou a radostí. Na cvičáku během volna (lítačky s ostatními psy) je schopná asi tak čtyřikrát během pěti minut vlítnout do jezírka, chlemtat vodu, přitom plavat a zároveň se i otřepávat. Vždycky čekám, jestli se začne topit, abych pro ni skočila, ale kupodivu jí tato metoda osvěžení vyhovuje a přestože jí při tom otřepávání v průběhu plavby několikrát zmizí hlava pod vodou, nemá nejmenší snahu změnit svou metodu chlazení organismu. Na břehu vyfrká vodu z plic a zase lítá jako... no jako strakatej magor! :o)
Velkým vycházkám počasí rozhodně nepřeje, tak je naší hlavní vycházkovou trasou směr práce - zahrádka - postřik hadicí zahrady i všech zúčastněných - domů. Se psy vyrážíme jen na krátké lítačky, aby někoho nekleplo (pánečky především). V neděli jsme vyrazili s malou Airi, tak má Ajka i nějaké fotky.